Historie

Pracoviště v Liběchově vzniklo k 1. listopadu 1954 rozhodnutím Československé akademie zemědělských věd (ČSAZV) jako Laboratoř biologie rozmnožování hospodářských zvířat. Mezi ústavy ČSAZV postupně získala relativně malá laboratoř v Liběchově uznávané postavení a současně se rozvíjely i velmi dobré vztahy s některými ústavy Československé akademie věd (ČSAV) v oblasti biologie rozmnožování a imunologie.
V prosinci 1960 byla uspořádána konference pro pracovníky plemenářské služby, na které prakticky skončil svazek Laboratoře biologie rozmnožování hospodářských zvířat s ČSAZV (tato organizace byla zrušena). Liběchovské pracoviště bylo organizačně začleněno pod Výzkumný ústav živočišné výroby v Uhříněvsi s tím, že všechny zemědělské ústavy byly začleněny pod odbor výzkumu ministerstva zemědělství.
Přelomovým pro liběchovské pracoviště se stal rok 1962. ČSAV začlenila do svých organizačních struktur tři malá, vědecky nejúspěšnější pracoviště, a to: Laboratoř biologie rozmnožování v Liběchově, Oddělení fyziologie zvířat Výzkumného ústavu živočišné výroby v Uhříněvsi a Laboratoř radiobiologie v Praze.
K 1. lednu 1963 zřídila ČSAV Laboratoř fyziologie a genetiky živočichů se dvěma pracovišti – v Uhříněvsi (Oddělení fyziologie) a v Liběchově (Oddělení genetiky). V roce 1969 se rozhodnutím prezidia ČSAV osamostatnilo Oddělení genetiky v Liběchově a vznikla Laboratoř genetiky živočichů ČSAV za vedení Josefa Matouška.
V roce 1972 se toto pracoviště z politických důvodů opět sloučilo s Laboratoří fyziologie živočichů ČSAV v Uhříněvsi a tím byl vytvořen Ústav fyziologie a genetiky hospodářských zvířat ČSAV. K 1.2. 1973 byla provedena změna názvu na Ústav fyziologie a genetiky živočichů ČSAV. Úprava názvu na Ústav živočišné fyziologie a genetiky Akademie věd České republiky byla přijata k 1.1. 1993, současný oficiální název Ústav živočišné fyziologie a genetiky AV ČR, v. v. i. platí od 1.1.2007.

Původní badatelská témata, zpočátku téměř plně orientovaná na aplikovaný zemědělský výzkum se postupně měnila a ztrácela svoji aplikační orientaci.
Po období akcentování otázek inseminace se pozornost soustředila na samičí pohlavní buňku, její oplození, sledování preimplantačního vývoje savčího embrya, definování podmínek pro experimenty s oocyty in vitro, genové exprese v průběhu raného vývoje a mnoho dalších souvisejících témat.
Vznikla tak celá škola, která se dosud úspěšně rozvíjí a jejíž poznatková základna stojí u základů dnešních směrů klonování savců, asistované reprodukce a studia regulace buněčného cyklu.