(1876–1961)
Dne 14. února 2011 uplynulo 50 let od úmrtí Josefa Drachovského, českého právníka a národohospodáře, který se zasloužil o výchovu účetního úřednictva nové republiky a rozvoj finančního práva a státního účetnictví jako svébytných oborů.
Josef Drachovský se narodil ve Zbirohu 31. března 1876. Základní školu navštěvoval v Podmoklech a poté nastoupil na reálné gymnázium v Plzni. Po jeho absolvování studoval právnickou fakultu české univerzity Karlo-Ferdinandovy v Praze, postupem času se však vedle studia práva začal zajímat i o historii a problematiku národního hospodářství, které studoval u profesorů Bohuše Riegera a Albína Bráfa. Od roku 1899 až do svého jmenování mimořádným profesorem pracoval Drachovský v II. oddělení Zemského finančního ředitelství (ZFŘ), posléze v okresním finančním ředitelství, odkud se znovu vrátil přímo do prezidia ZFŘ. Na doporučení profesora Antonína Randy se stal jeho předsedou.
S podporou vlády a cukrovarnického spolku odjel na delší studijní cestu do zahraničí; své poznatky publikoval ve stěžejním díle Rakouská praemie cukerní se zřetelem k nauce a k poměrům mezinárodním. Na základě této práce byl v roce 1902 habilitován pro obor finančních věd a finančního práva. Tento obor si posléze rozšířil o všeobecné a státní účetnictví.
Po habilitaci suploval finanční právo a státní účetnictví na právnické fakultě české univerzity a pro druhý ze zmiňovaných oborů se stal též zkušebním komisařem. Vedle toho zasedal ve zkušebních komisích, státovědné a historicko-právní. Dne 12. února 1909 byl jmenován mimořádným profesorem. Řádnou profesuru získal 10. listopadu 1912.
Několikrát zastával funkci proděkana a děkana právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Ve školním roce 1934–1935 byl zvolen rektorem této univerzity. Stalo se tak v době, kdy se odehrávaly dramatické boje o odevzdání univerzitních insignií zpět Karlově univerzitě. Drachovský tehdy, díky všeobecnému respektu, dokázal uklidnit zradikalizované studenty, které zavázal slibem, že dokud nepřiveze univerzitní insignie z ministerstva školství, oni neopustí budovu univerzity. Zamezil tak dalším pouličním demonstracím, které hrozily vyústit do krvavých střetů. Ke studentům obecně přistupoval se zásadou rovnosti a s respektem k jejich vlastním názorům a svobodnému profesionálnímu vývoji každého z nich. Zároveň si všichni vážili jeho schopnosti objektivního hodnocení a vyzdvihovali jeho neutuchající zájem o vzdělávání účetního stavu a rozvoj československého účetnictví.
Současníci popisovali, že v Drachovského povaze se projevovalo kouzlo osobnosti, ušlechtilost jednání, vřelost a jasnost výkladů. On sám patřil ke generaci vědců, která nastoupila na scénu na přelomu století. Ta navázala na činnost skupiny okolo Josefa Kaizla a vytvořila první české samostatné systémy finanční vědy a finančního práva (Rakouské účetnictví státní). Knihou Principy kontroly státního hospodářství v Rakousku de facto založil státní účetnictví. Tyto průkopnické práce se přirozeně staly učebnicemi pro další pokračovatele.
Ve své vědecké a popularizační činnosti se J. Drachovský věnoval třem oblastem: finanční vědě, finančnímu právu a finančním dějinám. Z nejdůležitějších děl je třeba uvést: Finanční rovnováha státu (o deficitu) a Přehled finančního hospodářství v Československé republice. J. Drachovský (spolu s dr. V. Brechtlem) byl autorem stěžejního komentáře k zákonu o přímých daních (1927–1928, in: Československý kompas).
Mimo univerzitní půdu se věnoval rozsáhlé přednáškové a vzdělávací činnosti. Přednášel v Extenzích vysokých škol, a to i ve Slezsku a Slovensku, v samosprávných a záloženských kurzech. Po převratu 1918 vzdělával české diplomaty.
Hojnou měrou přispíval do novin a byl redaktorem všech finančně právních článků pro Slovník veřejného práva československého. V letech 1938–1944 zastával funkci místopředsedy a předsedy Národní rady české. Od ledna do října 1944 byl předsedou České ligy proti bolševismu a současně také působil v odboji. Počátkem října jej zatklo gestapo a až do konce války věznilo. Po osvobození v roce 1945 jej Národní soud obvinil z kolaborace a odsoudil k osmi měsícům vězení.
DANIELA BRÁDLEROVÁ,
Masarykův ústav a Archiv AV ČR, v. v. i.
Česky
