Psaní literatury jako prověřování vět a slov, která jsou zatěžkána hádankami; zoufalé úsilí o nevyslovitelné. Není nejdůležitější fabule, při psaní má smysl pouze snaha o jazyk, ale spisovatel nemá „produkovat“ slova, má strhnout čtenáře omytými slovy do jiné zkušenosti. Slovům praská skořápka, když se propojí s ostatními slovy ve větu. Vyloupne se jiná vůně, chuť, obsah. Když píšu, slyším, jak praskají skořápky.