| Článek je první částí studie, jejímž cílem je přiblížit psychologickou problematiku metafory z hlediska některých směrů psychologie 20. Století, konkrétně psychoanalýzy, psychologie archetypů, neobehaviorismu, neogestaltismu a kognitivní psychologie. V první kapitole jsou jako možný referenční rámec uvedeny dva různé způsoby chápání metafory - tradiční pojetí vycházející z Aristotela a interakční pojetí I. A. Richardse a M. Blacka. Toto východisko je doplněno vymezením třech úrovní metafor. Ve druhé kapitole je pojednáno o metafoře z hlediska psychologie nevědomí. Jsou zde stručně uvedeny psychoanalytické teorie metafory, navazující na práce S. Freuda, větší prostor je poté věnován pojetí J. Hillmana, vycházejícího z analytické psychologie C. G. Junga. Třetí kapitola se zabývá metaforou z hlediska neobehaviorismu a neogestaltismu. Je zde věnována pozornost teoriím B. F. Skinnera, C. E. Osgooda, S. E. Asche, H. Wernera a R. Arnheima. |
