| Přehledová studie upozorňuje, že předchozí výzkumy v psychologii učení se převážně zajímaly o to, jak se jedinec učí spontánně. Od chvíle, kdy do lidského učení vstuoupily vyučovací stroje, později počítače a počítačové sítě, se vynořuje nová otázka: jak řídit lidské učení, co všechno vzít v úvahu, aby učení probíhalo pro daného jedince optimálně. V úvodu studie jsou vysvětleny základní pojmy: učení, styly učení, elektronické učení. Druhá část studie je věnována autoregulovanému učení, jakož i vztahu mezi vnějším řízením a autoregulací při učení. Jsou zde prezentovány výsledky těch výzkumů o elektronickém učení z let 1998-2002, které se snaží respektovat různé styly učení studentů. Je podán přehled těch stylů učení a těch metod diagnostikující styly učení, jež se v posledních letech do systémů elektronického učení zabudovávají. Závěrečná část studie se zabývá otázkou, jak účinně propojit poznatky ze tří oblastí: stylů učení, autoregulace učení a elektronického učení. |
