| Autor poukazuje na překvapivý souběh mezi neurologickými a biochemickými poznatky o činnosti mozku a psychikou, zvl. pak psychodynamikou i psychoterapií psychogenních poruch. Zabývá se zvl. neuropsychologií traumatu, stresu, hraniční poruchou osobnosti a psychosomatikou. Na základě výzkumu činnosti mozku vyslovuje hypotézy o souhře emocionality a kognice, o roli nevědomí a o učení, resp. změně osobnosti během psychoterapie. Přehodnocuje terapeutický proces, zvl. z hlediska činnosti zrcadlových neuronů a s nimi spojené teorie mentalizace (theory of mind), zdůrazňujíce roli empatie a vlastního protipřenosového prožívání. Teprve poté, co se terapeut otevře dosud nežitým, potlačeným stránkám pacientovy osobnosti, je tento schopen a ochoten je projevit. Změna se uskutečňuje v situaci zde a nyní, v interakci mezi oběma partnery, která by měla být v souladu s vědomou terapeutickou intencí ohledně budoucích interakcí v reálném životě. |
