Dr. Jan Bureš byl spoluzakladatelem laboratoře
Neurofyziologie paměti ve Fyziologickém ústavu (dnes Oddělení
neurofyziologie paměti a početních neurověd) a patří mezi nejvýznamnější
české vědce zabývající se výzkumem mozku.
Na konci 60. let byl průkopníkem výzkumu neuronální
konektivity za pomoci úloh klasického podmiňování a také technik elektrické
a iontoforetické stimulace. Dosáhl významných úspěchů ve studiu fenoménu
korové šířící se deprese a prováděl také výzkum podmíněné chuťové averze a
motorického učení.
V průběhu posledních dvaceti let se Dr. Bureš věnoval
především animálním modelům deklarativní a prostorové paměti. K této oblasti
poznání přispěl mj. metodologickým vývojem mnoha inovativních behaviorálních
testů a zabýval se také rolí hipokampu a neokortexu v mechanismech
prostorové orientace.
Výsledky svého výzkumu publikoval Dr. Bureš v letech
1949-2008 v téměř 500 primárních vědeckých článcích a 3 monografiích, jeho
práce byly citovány více než 5600krát, nelze opomenout také významnou
mezinárodní spolupráci s renomovanými zahraničními pracovišti.
V laboratoři Neurofyziologie paměti bylo během 50-leté
historie vychováno více než 100 studentů a doktorandů a hostovalo zde mnoho
zahraničních vědeckých pracovníků, z nichž řada dnes představuje špičky
v oboru behaviorálních neurověd (např. badatel Lynn Nadel, spoluautor
světoznámé knihy „Hippocampus as a cognitive map“).
Svoje zkušenosti z výchovy a výuky studentů a mladých
vědců zužitkoval Dr. Bureš také v několika knihách zabývajících se metodami
v neurovědách, které vyšly v opakovaných anglických vydáních a byly
přeloženy také do ruštiny a čínštiny.
Za své významné vědecké úspěchy byl Dr. Bureš v r. 1995 přijat za člena
prestižní National Academy of Sciences of the USA.
Vyznamenání, ocenění a významná členství v odborných
společnostech:
|