Abstrakty příspěvků sekce "Alternativní teorie"


Jiří Musil
Komentář k pohledu britských sociálních demokratů na globalizaci
Příspěvek se zabývá hlavními tézemi představitelů britské Labour Party o globalizaci. Stručně o filozofických a teoretických východiscích britské diskuse. V konkrétní analýze budou uvedeny koncepece představitelů "třetí cesty", např. A.Giddense, ale také radikálnější názory autorů jako je David Held, Anthony McGrew. Ti představuji sociálně demokratickou alternativu k Washingtonskému konsensu. Jaké je stanovisko Fabiánské společnosti ke globalizaci, např.M.Jacobse. Souhrn pohledů labouristů na ekonomickou globalizaci, zejména na důsledky globalizace v sociální sféře a v politické oblasti, tj. v pojetí globální governance.


Tatiana Machalová
Jakou politickou alternativu  si vyžaduje řešení dnešní krize?
Ve svém příspěvku budu vycházet z názorů André Gorze, které se pokusím reflektovat  jako východiska pro řešení současné krize.  V tomto kontextu se budu ptát, zda je  možná politika starosti o člověka a jeho základní potřeby.  

Ondřej Slačálek a Marta Slačálková-Harasimowicz
Teorie spiknutí a historické paralely: narativy v době krize
Příspěvek se zaměří na rámce, v nichž je vysvětlována krize a odhadován následující vývoj. Vybírá si dvě formy, na nichž ukazuje, jaké nastolují mocenské vztahy mezi autorem a příjemcem sdělení. Teorie spiknutí je analyzována jako „negativní náboženství“, které zjevuje pravdu, jíž je třeba věřit a která přebíjí ostatní politické otázky (depolitizuje prostřednictvím kriminalizujícího diskurzu). Historická paralela protěžuje znalost minulosti, čímž podřazuje aktuální příběh, u nějž neznáme konec a nemůžeme tedy ani přesně určit hodnocení, již završenému příběhu, jehož výsledek známe.
Tato obecná východiska budou testována na příkladech empirického materiálu z posledních dvou let.

Mikuláš Havran
Má smysl zabývat se za recese interkulturním dialogem?
Recese je obdobím, kdy tendence stahovat se do sebe působí nejen na jednotlivce. Pro zdravou společnost však je příznačné pulzovat jako organismus, ať už směrem dovnitř či navenek, což je těžko myslitelné bez toho, co nazýváme interkulturní dialog. Jedná se o nástroj, jenž může napomoci, zejména za recese, překlenout propast vyplývající z kulturních odlišností etnických menšin, které se za takového období zpravidla prohlubují a tak vytvářejí prostředí nesnášenlivosti k menšinám uvnitř společnosti, rovněž mají podobný vliv na mezinárodní vztahy, a to především v oblasti rozdílných civilizačních filozofií. Bezpochyby interkulturní dialog je nástrojem, který poskytuje možnost odvrátit nebezpečí toho, že by došlo k uzavření se před světem do vlastní niternosti a pak v důsledku takového egoismu zvyšovat riziko zabřednutí do ještě hlubší ekonomické krize.