Kontakty
|
Drulák
Subcategories Drulák bibliografie, Drulák kontakt
Doc. Ing. Petr Drulák, PhD.
Zaměřuje se na problematiku státní suverenity a proměny podoby mezinárodních vztahů. Analýza se soustřeďuje na koncepty evropské integrace a nadnárodních společenství v globalizovaném světě. V současné době se zabývá také metaforami.
Pojem metafory Metafory představují obecné jazykové fenomény, které používáme častěji než si uvědomujeme. Podle Lakoffa a Johnsona je naše myšlení založeno metaforicky. Propojují dvě oblasti naší zkušenosti, čímž nám umožňují použít to, co víme o zdrojové oblasti na oblast cílovou. Metafory proto mohou fungovat jako zvláštní druh diskurzivních pravidel. Například metafora "Evropa je společným domem" říká, že něco z toho, co víme o domech (zdrojová oblast), můžeme použít při reflexi a přetváření Evropy (cílová oblast). Získáváme tak abstraktní pravidlo EVROPA JE DůM, kterému se říká konceptuální metafora. Konceptuální metafora je naplňována řadou konkrétních metaforických výrazů (označovaných uvozovkami). EVROPA JE DůM například umožňuje mluvit o "střeše", "vchodech", "zdech", "základech" či "oknech" Evropy. Čím více různých metaforických výrazů konceptuální metafora zahrnuje, tím je účinnější. Účinnost metafory často souvisí s tím, do jaké míry je konceptuální metafora zažitá v politické řeči, zda se jedná o metaforu usazenou, konvenční či nekonvenční. Usazené metafory jsou natolik zažité, že už ani nejsou jako metafory vnímány. Když mluvíme o "státních orgánech" či o "hlavě státu", tak si obvykle neuvědomujeme, že používáme metaforické výrazy odkazující k hluboce usazené konceptuální metafoře STÁT JE TĚLO. O něco méně zažité jsou konvenční metafory, které sice chápeme metaforicky, ale bez problémů jim porozumíme. Tohoto druhu jsou například "okno do Evropy", "dveře do Evropy" a další metaforické výrazy založené na konvenční konceptuální metafoře EVROPA JE DůM. Naopak téměř nezažité jsou nekonvenční metafory, které jsou natolik neobvyklé, že se jim jen těžko rozumí. Metafory vedou naše myšlení a jednání určitým směrem. Usnadňují jednání, které je v souladu s metaforou a znesnadňují postup, který metafoře odporuje. Jejich role je však mnohovrstevnatá. Usazené metafory reprodukují zažité procedury, čímž pomáhají udržovat věci tak, jak jsou. Naopak konvenční metafory signalizují svojí metaforičností určitý odstup od reality, v důsledku čehož často vyjadřují všeobecné představy o směru, kterým se realita bude měnit. Nekonvenční metafory jsou v rozporu s tím, co je obecně vnímáno jako realita, čímž otevírají cestu její radikální změny neočekávanými směry. Příkladem mimořádně účinné, hluboce usazené metafory je konceptuální metafora STÁT JE NÁDOBA, jež v sobě zahrnuje již zmiňovanou metaforu STÁT JE TĚLO. Ať už si to uvědomujeme nebo ne, metafora NÁDOBY dominuje našemu uvažování o státu. Díky ní si představujeme státy jako souvislé, uzavřené celky, které sice mohou nabývat různých tvarů, ale které mají vždy jasné hranice jednoznačně oddělující vnitřek od vnějšku. Když například řekneme, že se chystáme do Německa, tak předložka "do" funguje jako metaforický výraz odkazující k Německu jako k jakési NÁDOBĚ, do níž se dá vstoupit a z níž se dá vystoupit. Tím je metafora NÁDOBY tak hluboce usazená, tak ji vnímáme naprosto doslovně a většinou nevidíme v jejím použití žádný problém. Nicméně vždy se vyskytovaly jevy, které do představy státu jako NÁDOBY nezapadaly a kterých je dnes v důsledku globalizace hojněji než kdykoliv předtím. Investice jednoho státu v druhém, prorůstání ekonomik, policejní spolupráce a obecně oslabování a zprůchodňování hranic neodpovídají představám o státech jako vedle sebe existujících NÁDOBÁCH. Síla této metafory se však projevuje v tom, že ji zatím nedokážeme úspěšně nahradit jinou metaforou a necháváme se jí často v našem myšlení a jednání vést i tehdy, když se jasně ukazují její omezení. Metafory poskytují analyticky cenné informace. Usazené a konvenční metafory definují pole, na němž se odehrává politika. Určují, co je v určité politické oblasti považováno za normální a co nikoliv. Naopak výskyt nekonvenčních metafor svědčí o otevřenosti dané oblasti novým řešením a těžké předvídatelnosti budoucího vývoje. Současně se díky metaforám dozvídáme o očekáváních politických aktérů. Metafory jsou také do určité míry imunní proti politické manipulaci, neboť jejich využití je nevyhnutelné, částečně neuvědomělé a částečně nekontrolovatelné. Vždy jsme na nějaké metafory odkázáni a často si nemůžeme ani vybrat mezi více možnostmi. V této souvislosti platí, že nad obsahem sdělení máme obvykle větší kontrolu než nad jeho metaforickou formou. Metafora proto dovoluje proniknout pod povrch sdělení.
|