Humovo Pojednání o lidské přirozenosti, které vyšlo v letech 1739-1840, představuje pokus o založení filosofie jakožto empirické vědy o lidské přirozenosti. V první, dějinně nejvlivnější knize Pojednání Hume zkoumá "výkony a principy naší schopnosti uvažování a povahu našich idejí". Podařilo se mu zde předložit originální a dodnes inspirativní koncepci poznávání ústící ve svéráznou skeptickou pozici, která dodnes nepřestává být předmětem diskuzí. Bohatství analýz, které první kniha Pojednání obsahuje, ji řadí mezi nejvýznamnější díla filosofické literatury.