| Ve dvou studiích byly zjišťovány prediktory subjektivního zdraví. V první studii (jež proběhla ve dvou vlnách s odstupem 4 - 5 let, N = 2638, N = 1708) byly jako nezávisle proměnné zvoleny demografické údaje, odolnost ve smyslu hardiness, neuroticismus, sociální desirabilita, introverze - extraverze, životní události za poslední rok. Dále byly zahrnuty behaviorální a nutriční proměnné. Nezávisle proměnné v druhé studii (N = 1321) reprezentovaly kromě demografických údajů spokojenost se životem, lokalizace kontroly a pocit sebeuplatnění. Prediktory byly určovány prostřednictvím logistické regresní analýzy (metoda Enter). V první studii se shodně v obou vlnách uplatnil jako prediktor věk, negativní afektivita a sebeposouzení pohybové aktivity. V první vlně studie 1 byl prediktorem ještě socioekonomický status reprezentovaný povoláním a výživový návyk - požívání tmavých mas. V druhé vlně studie 1 byla kromě neuroticismu prediktorem odolnost ve smyslu hardiness a skór životních událostí prožitých za posledních 12 měsíců. Ve druhé studii se jako prediktor uplatnil věk, socioekonomický status reprezentovaný vzděláním a osobnostně založené charakteristiky - životní spokojenost, sebeuplatnění a lokalizace kontroly. V předložených výzkumech se tak pro subjektivní zdraví jeví jako nejvýznamnější determinanty z demografických faktorů věk a socioekonomický status, z behaviorálních pohybová aktivita a z osobnostních neuroticismus / negativní afektivita a faktory resilience. Na základě výzkumů uveřejněných v odborném písemnictví a výsledků vlastních studií autoři uzavřeli, že subjektivní zdraví je složitá psychologická kategorie, jejíž postižení je nesnadné a zobecnitelnost výsledků jednotlivého výzkumu relativně nízká. Vhodnou cestou jsou dle názoru autorů metaanalýzy relevantních studií se stanovením faktorů, jež se uplatnily ve většině z nich. |
