| Podoba vnímaného světa se v mnohých aspektech liší od toho, jak svět vypadá ve skutečnosti. Po rozsáhlejším teoretickém úvodu, ve kterém autoři shrnují dosud známé poznatky o nepřesnostech při vnímáni prostoru, následuje popis psychofysického experimentu, v němž je testována přesnost a spolehlivost člověka při percepčním hodnocení velikosti a orientace určeného podnětu. Jedním ze zjištění vyplývajících z výsledku experimentu je inherentní propojenost ve vnímání dvou dimensí, které definují prostor - rozměrové a směrové. Situace, které umožňují spolehlivé vnímání velikosti podnětu, jsou naopak nevhodné pro spolehlivý odhad orientace podnětu a naopak. V poslední části je testována platnost matematického modelu, který idealisticky předpokládá plnou závislost vjemu na sítnicové podobě podnětu, pro data obdržená v experimentu.
|
