| Metoda raných vzpomínek prošla od svého objevení na konci devatenáctého století zajímavým vývojem a je používána dodnes. Kromě prokázání jejího významného potenciálu jako verbální projektivní psychodiagnostické metody, byla nejčastěji zkoumána a rozvíjena v rámci dynamicky orientované psychoterapie. Metoda vychází z předpokladu, že ačkoli jsou rané vzpomínky vědomě akceptovány a vyjadřovány, reprezentují skryté, nevědomé aspekty osobnosti a funkce, jež leží mimo vědomí jedince. Vzpomínky obvykle obsahují vynechávky a překroucení. Fakt vynechání nebo překroucení má podobný význam jako u snů, není tedy podstatné, zda vzpomínka přesně odpovídá skutečnosti, nebo nikoli. Význam vzpomínky spočívá v tom, že byla vybavena a v tomto smyslu je rozpomínání spíše procesem konstrukce nežli reprodukce. Pro praktickou aplikaci metody raných vzpomínek byla vyvinuta série podnětových otázek, kladených v rámci semistrukturovaného rozhovoru (ve výzkumné nebo diagnosticko-terapeutické situaci) a různé typy skórovacích systémů pro třídění, kategorizaci a vyhodnocení získaného materiálu.
|
