Ideologie a tabu


Vlastimil Hála, Akademie věd ČR
Ideologická funkce institucionalizované paměti
V posledních letech zesílila snaha o institucionalizaci „paměti národa“, jež vyústila v založení Ústavu pro výzkum totalitních režimů. V této souvislosti vyvstává především otázka, co má být chápáno pod pojmem „paměti“, zejména paměti kolektivní. Příspěvek je inspirován problémem interpretace fenoménu paměti jako způsobu znovukonstituce minulosti z hlediska přítomnosti i budoucnosti (M. Halbwachs, J. Feichtinger, aj. ) To má nutně i selektivní dimenzi: paměť , zvl. „kolektivní“, slouží jako instrument a jedním z kontextů je ideologickou-politická instrumentalizace „paměti“, která má v institucionalizované formě podobu autoritativního a mocensky podpořeného pojetí a výkladu minulosti. Příspěvek je kritikou takového přístupu a vyjadřuje znepokojení nad možností autoritativní monopolizace výkladu minulosti z hlediska politických cílů přítomnosti a budoucnosti („orwelovské“ ovládnutí minulosti) a omezení otevřenosti a plurality interpretačních přístupů. Jestliže jsou předpokladem přístupu ke zpracování určitého období a problematiky ideologicko-politická kritéria zajišťovaná dokonce politickou institucí (senát), vyvstává zde nebezpečí porušení nezávislosti vědeckého bádání na mocenské sféře. 

Lukáš Kantor, Univerzita Karlova v Praze
Bilderberg Group - mainstreamizace jednoho tabu?
Od 90. let 20. století sledujeme rostoucí občanskou nespokojenost s oligarchickým chováním globálních elit. Protesty nedoprovázely pouze zasedání formálních institucí typu MMF či G8, ale i soukromých konferencí tzv. skupiny Bilderberg. Aktivisté kritizovali netransparentnost těchto kuloárních jednání „vyvolených,“ které odporují demokratickým ideálům občanské participace a informační otevřenosti. Dlouhou dobu totiž platilo, že o schůzkách skupiny Bilderberg mainstreamový tisk nereferoval (na rozdíl od sešlostí na fóru v Davosu, kam přitom jezdili v podstatě titíž lidé).
Zmíněná tabuizace přispěla k tomu, že o skupině Bilderberg existuje jen málo seriózních akademických prací (Aubourg, 2003; Wilford, 2003; Richardson – Kakabadse – Kakabadse, 2011), zato ale množství více či méně podložených konspiračních teorií (Estulin, 2012). Teprve v posledních letech pozorujeme, jak téma Bilderbergu proniká z alternativních disidentských serverů do masmediální sféry (Kantor, 2010), aniž by ovšem bylo jasné, proč k této mainstreamizaci dochází.