Z kritických ohlasů
- Tatiana Sedová, Práca, 5. oktobra 1999:
Ak berieme vážne trochu ironicky mienenú sentenciu R. Musila, že "autor je vždy neobyčajný muž: cíti buď neobyčajne odvážne, alebo neobyčajne obyčajne, ako vzor pre napodobenie pred nami rozprostiera svoj tak či onak usporiadaný duchovný systém", je jasné, k akému zoologickému autorskému druhu možno Koťátka priradiť."
- Aleš Haman, Literární noviny 21/1999:
Původně byla tato bytost vedoucím pracovníkem v nějakém patrně vědeckém ústavu, v přítomnosti přemítá ve své izolaci o živočišné povaze svého jsoucna, neschopna rozhodnout, zda je spíše ptákem nebo kočkou... Vytváří situace, kde ze slov vzniká paradoxní svět, v němž nesmyslné se mísí se smysluplným, živé s neživým, přenesené významy s přímými - kde zkrátka mizí hranice mezi zdáním a bytím, mezi subjektem a objektem. Tento paradoxní svět, kde jsoucna nejsou od sebe oddělena mřížkou racionálního myšlení, kde jedno přechází v druhé, připomíná svět mýtu.
- Milan Jungmann, Nové knihy 23/1999:
Rovněž vypravěč má rozplývavou podobu, lidským hlasem promlouvá třebas kámen nebo kočka... Stará dobrá narativní tradice je tu prostě zcela popřena a my, čtenáři vyrostlí na klasické moderní literatuře, musíme k hodnotám experimentálního textu pronikat s rizikem, že námaha, kterou přitom vynaložíme, přijde vniveč. Snad nadšenci postmoderní literatury před tímto dilematem nestojí a mají potěšení i z rozbití chrámové konstrukce.
- Tatiana Sedová, Organon 1/1999:
Už pri prvom priblížení je zrejmé, že autor odmieta existenciu významu v zmysle platónskych abstraktných entít, hoci nezachádza tak ďaleko ako Quine, podla ktorého význam je mýtus; odmieta aj ideačnú koncepciu umiestňujúcu významy do vedomia subjektu.
- Michal Schindler, Tvar 10/1999:
Mění se jen forma, problém zůstává v podstatě týž - houština polysémie prorůstající všemi životními rovinami. ... Spojnice vedou nejen k oné mrazivé existenciální absurditě beckettovského typu, ale asi především k imaginativní variabilitě ražení borgesovského (příznačná souvislost s Fantastickou zoologií)."
- Marián Zouhar, Host 4/1999:
Dominantnou ideou je vybudovať teóriu významu bez toho, aby bolo treba postulovať významy ako entity sui generis... Lakonicky povedané, cielom je formulovať teóriu významu bez významov.
- Nikolas Proksch, Aluze 3-4/1999:
Sotva se na sypkém písku významů udržíme, a když už máme dojem, že se nám to povedlo, někdo hodiny otočí a my znovu padáme, kloužeme a víříme. Jsme prostě ve světě, kde vládne princip nejistoty a relativity, mnohoznačnosti a ironických vtipů, snů skutečnosti a skutečnosti snů... A tak se ocitáme v labyrintu významů (a významů významů), otázek, hádanek, náznaků, v labyrintu, odkud nevede jediný pravý a správný východ.
- Tomáš Marvan, Aluze 1/2001:
Tím, že nedoporučuje upřednostňovat nějaký centrální princip determinace významu promluv na úkor ostatních relevantních principů, dospívá autor v knize k velmi liberální pozici...
- Petr Stojan, Aluze 1/2007:
Jeho úkol se tedy na první pohled zdá snadný: ubránit intuitivně poměrně přitažlivou představu, podle níž jsou účastníci komunikace jejími subjekty (komunikované obsahy jsou obsahy jejich promluv, oni svými promluvami něco míní atd.), oproti odpudivému rigidně konvencionalistickému obrázku, podle nějž vystupují účastníci komunikace spíše jako loutky řízené nějakým nadosobním systémem (jazyka), a to v tom smyslu, že v komunikaci pouze vybírají prostředky z rezervoáru tohoto systému a řídí se pravidly, které jsou tomuto systému vlastní.
- Martin Pokorný: Slovo a smysl 4/2007:
Frustrace, rozpornost, kompenzační dezorientace a spontánní rekurz jsou čtyři mechanismy, jimiž se jazyková praxe může odpoutávat od věcnosti, stávat se mimoděk nesrozumitelnou (t.j. "ne s rozumem), předestírat jazykovou clonu a bránit nám vtom, abychom realitu brali jako jednoduše danou.
- Dezider Kamhal, Organon F, 4/2007:
Spájať rozumenie s "identifikačnou znalosťou" mi však pripadá chybné, ak znamená schopnosť vyčleniť referenty výrazov, pretože napríklad vete
"Jano je zaľúbený do Marienky", prípadne vete "Jano sa zaľúbil do jednej škaredej a múdrej blondínky" rozumieme bez toho, aby sme potrebovali akokolvek identifikovať referenty.
- Marián Zouhar, Filosofický časopis 2/2007:
Koťátkovi zrejme išlo o to, že na to, aby hovorca poznal referent deskripcie "muž, ktorý bol na večierku s Miss ČR 2006", stačí, aby vedel, že je ním muž, ktorý bol na večierku s Miss ČR 2006.
- Kryštof Špidla, A2/Kulturní týdeník, 24/2008:
Jak může dopadnout pokus analytického filosofa o paměti? Napíše je vůbec?...Stejným labyrintem, jako je ten, jímž musel projít bájný Théseus, je
i labyrint rokokových sukní a spodniček. V záhybech hedvábí a mušelínu lze bloudit přinejmenším stejně dobrodružně (a jak se ukazuje v textu, i se zcela
překvapivým výsledkem). Cesta, která vede k doteku kůže na kůži, či spíše punčošky na punčošku, je ovšem několikrát zmnožena blouděním hlavního hrdiny.
- Petr Glombíček, Organon F, 1/2008:
Ukáže se totiž, že Tom nedávno absolvoval opakovaně tutéž procházku s jinou dívkou, studentkou botaniky, a mimochodem si (díky její výřečnosti a zaujetí oborem) pamatuje jména všech stromů na oné romantické trase v místním parku.
- Vladimír Novotný, Portál české literatury, Nové knihy, 2008:
Jsme tedy v autorově knize neslitovně vrženi do světa samých narativních průsečíků, do permanentního prolínání rozmanitých žánrových poloh i stylových
postupů, všude se ocitáme ve světě neustálých parafrází a pestrých časových aluzí. Koťátko zde brilantně parafrázuje jeden literární postup za druhým:
jednou si čile počíná jako poněkud starožitný sentimentalista, podruhé si nasazuje masku či roušku rozpolceného účastníka a svědka epochy romantismu,
potřetí zase demonstruje své umění novoklasického vyprávění o životě zdánlivě přímém a zdánlivě přímočarém.
- Novinky, Respekt 11/2008:
To, co Koťátka nejvíce zajímá a fascinuje, je tělo. Kdysi obdařené legendárním temperamentem, nyní stárnoucí, zpomalené. Tělo, které se z lidské podoby vrací do rozmanitostí živočišné a rostlinné říše.
- Johanka Pižlová, Nekultura 2009:
V rozjímání mezi renesančním zvrhlíkem a antickým hrdinou se z hlavní postavy stává postupně obojživelník - metafora umírajícího člověka odkázaného na lůžko, jemuž se světem stává pouze jeho postel a cizí vzpomínky, které vydává za vlastní.
- Pavel Cmorej, Analytické filosofické skúmania, Bratislava 2009:
Predpokladajme, že vrahom Duckého je jedna osoba a že tento fakt bol presvedčivo zdovodnený, takže možeme povedať, že vieme, že deskripcia splňa podmienku jedinečnosti, ktorú možeme vyjadriť formulou ( ?!x).Vd(x), kde "?!" je existenčný kvantifikátor "existuje presne jedno". Myslím, že práve táto podmienka je identifikačnou znalosťou, ktorú nám podla Koťátka poskytuje deskripcia… Aj keby sme so zretelom na vágnosť bežného chápania znalosti prijali Koťátkovo zrovnoprávnenie znalosti "aký" s poznaním "ktorý", rozdiel medzi vedením (?!x).?(x) a vedením, že (?x)?(x) = I, nám zostane. Ak ?x ((?x)?(x) = I), tak ?x (?!x).?(x)), ale bez dalšieho empirického skúmania sa X od vedenia, že (?!x).?(x) k znalosti, že (?x)?(x) = I, nedostane.
- Česká televize, Knižní svět, 7.3. 2010:
Vyprávění plné tíživých obrazů, úzkostných představ a znepokojivé grotesknosti, mladému čtenáři věru nic neusnadňuje, nezakrývá mu bídu ani bezcitnost lidského světa a nehledá útěšná rozuzlení.
- Ondřej Pomahač, A2/Kulturní týdeník, 19/2010:
Distribuce postů v nové přírodě však není řízena jednotným principem; někdy jde o charakterové rysy, jindy o záliby, anebo je to prostě náhoda. Samotná struktura pozic (kůň, strom, patník) vypadá zprvu jednoduše…
- Tomáš Marvan, Realizmus, internalizmus, individualizmus, Bratislava 2010:
Každá nová verze světa vytváří svět v tom smyslu, že do reality vnese určitou strukturu, která zde bez ní nebyla. Pluralita verzí přitom naznačuje, že bychom se měli vzdát představy daných "kloubů přírody", které naše pojmy detekují.
- Milena Šubrtová, i-Literatura 2010:
Příroda je vylíčena jako kruté divadlo, na jehož jevišti probíhá podle scénáře potravního řetězce permanentní boj a vraždění. Tomáš se ve svých chlapeckých snech obírá možnostmi, jak ochránit malé proti větším, slabší proti silnějším. Dětské naivní sny pak přetavuje ve zrůdnou skutečnost záhadný stvořitel Worms a jeho pomocníci. Wormsova "nová příroda" se tváří jako spasitelská, neboť narušuje původní přírodní řád a zdánlivě poskytuje všem novou (a opakovanou) životní šanci - ve Wormsově koňském stádu, lese, poté v rostlinné podobě na zahradě či alespoň v roli kamene nebo patníku, lemujícího cesty Wormsova světa. Stratifikace prostoru může připomínat román zasvěcení, promlouvá však spolehlivě i k nedospělému recipientovi (les coby neprozkoumané území plné nebezpečí).
- Lukáš Bielik, Realizmus, internalizmus, individualizmus, Bratislava 2010:
Koťátkov realista by mal potom z hľadiska jazykovej praxe postaviť na jednu úroveň výrazy z religióznej oblasti ("duša", "svedomie" apod.), terminológiu teoretickej fyziky ("elektrónovy spin", "kvark", atď.), výrazy o pozorovatelných objektoch ("stol", "vreckovka", apod.) jako aj výrazy fiktívneho diskurzu ("sedemhlavý drak").
- Pavel Mandys, Týden.cz. , 2010:
Ke zkoprnělým rodičům hlavního hrdiny, žáka Tomáše Hlavsy, jednou přijde jakýsi komisař a oznámí jim, že ukradli koně, načež vydedukuje, že koněm je otec. Nasadí mu pouta a odejde.
- Tomáš Hříbek, Realizmus, internalizmus, individualizmus, Bratislava 2010:
Jeho individualismus je pozdním výhonkem ještě starší tradice, německé pokantovské filosofie svobody.
- Ondřej Nezbeda, Host 6/2010:
Tady se člověk může nerušeně pást, stát se keřem v remízku či skalce, být jedním z mnoha elementů bizarní wormsovské krajiny… Stačí si konkrétně a doslova představit to kruté divadlo v otevřeném plenéru, jehož scénu až na horizont lemují lidské postavy bez duše, podivná monstra připomínající výjevy z obrazů Hieronyma Bosche…
- Pavel Materna-Marie Duží, Realizmus, internalizmus, individualizmus, Bratislava 2010:
Oproti Gödelovi: konstrukce nejsou subjektivní, libovolný způsob konstruování, nýbrž objektivní abstraktní procedury, které v daném jazyce přiřadila výrazům jazyková konvence (v níž mj. gramatika kóduje způsob, jakým se budují složené konstrukce z jednodušších). Oproti Koťátkovi: tato teorie významu není empirickou teorií studující osudy konvence v daném jazyku: předpokládá, že konvence již byla realizována, takže si rozumíme, a rozumění nemůže být závislé na empirických faktorech.
- Eva Škamlová, Tvar, 16/2010:
Zprvu latentní revolta se zvolna rozvíjí v myslích hlavních postav, odhodlání zraje a ve chvíli, kdy kulminuje v otevřený odpor, jsou všichni, již se krutému Wormsovu světu postavili, vystaveni těžkým abstinenčním příznakům, neboť vše dosud fungovalo na základě "Wormsových kapek", bez nichž se tenhle přízračný svět rychle rozpadá.
- Juraj Hvorecký, Realizmus, internalizmus, individualizmus, Bratislava 2010:
Aj Koťátko si uvedomuje, že pripisovanie mentálnych stavov nie je len otázkou interpretácie správania druhých, ale aj nevyhnutnou súčasťou nášho prístupu k nim… Nemožeme než vidieť druhých ako premýšlajúcich, veselých, ustráchaných a túžiacich. Lenže pokial ide o robustné pripísanie mentálnych stavov, jeho pozícia lavíruje medzi sympatiami k realizmu bez kompromisu a inštrumentálnymi pozíciami.
- Pavel Řezníček, Český rozhlas-Zelný rynk, 13.3.2010:
Kniha, která vylučuje pochyby, protože pochybné věci se zde vnímají jako normální. V této knize není místo pro dohady, vše se děje rázně a přímo, i když všechno je onirické čili snové. http://www.druhemesto.cz/recenze.php?id=14
- Marián Zouhar, Realizmus, internalizmus, individualizmus, Bratislava 2010:
Mám totiž určité pochybnosti o tom, či to, čo Petr Koťátko vyhlasuje za fakt, aj naozaj faktom je… Na Koťátkovom príklade sme totiž ukázali, že hovorca - v našom prípadě zbitý syn - vie, ktorý predmet je referentom deskripcie, za predpokladu, že pozná nezávislý identifikačný prostriedok, ktorý vyčleňuje tento objekt.
- Jakub Charvát, Nekultura, 2010:
Občas je nevrlý, zdaleka není vševědoucí, někdy si dokonce protiřečí! Představuje jeden veliký, souvislý útok na pozornost čtenáře. Nikdy nevíte, co si máte myslet a zda mu vůbec můžete věřit.
- Vratislav Kadlec, Vltava, 2010:
Jak se dočteme v předmluvě, komisař, hrabě Worms a jeho lidé dělají všechno pro to, abychom děsivé a pochybné věci začali vnímat jako přirozené, nebo dokonce nutné. http://www.rozhlas.cz/mozaika/literatura/_zprava/718563
- Laura Cumming, The Observer, 8.10.2013:
"A few minutes into the Oxford lecture on literary narrative from Balzac to Beckett, just as the professor is advancing his theory, a member of the audience begins to mutter in disagreement. Moments later, a more audible voice joins in. At first they seem to be arguing with each other, then with the lecturer and finally with the novelists themselves, as if these dead writers were also present. It's a most disconcerting experience, somewhere between chaos, anxiety and burning embarrassment. How it develops and indeed how it ends will depend entirely on the different behaviour of each new audience. Some visitors may try to intervene, hushing the hecklers; others may get up and go; still others may find the whole event pleasingly cathartic. What one witnesses amounts to a narrative in itself, changing shape by the moment, a theory knocked off course by real life."
- Ana Finel Honigman, Artforum, leden 2014:
"Finally, as the exhibition's centerpiece-a weekly lecture-performance-an actor, assuming the role of a professor, delivers a monologue inspired by a talk that Kotátková's father (a professor of philosophy at Prague's Charles University and a visiting scholar at Oxford) delivered on literary narrative traditions from Balzac to Beckett. During the piece, hecklers planted in the audience intervene and argue with one another, the authors, and the professor. For the viewer, it is like watching live-action thesis writing. And for research scholars whose work is solitary and often haunted by similar angry internal debates with primary and secondary sources, Kotátková's performance cuts close to home. During several of the recent performances, audience members have reacted to the hecklers with resistance, discomfort, bemusement, and encouragement-perhaps animated by their own struggles with the scholarly process."
http://artforum.com/picks/section=uk#Oxford
- Bárbara Rodrígues Muňoz, Afterall, únor 2014
"In this performance, a nervous yet determined scholar strives to finish his lecture despite a stream of sceptical laughter and shouts from accomplices interspersed amongst the audience. ... His words accelerate, his voice grows louder as the audience becomes more agitated: 'to find a form that accommodates the mess, that is the task of the artist now!' Cynical bravos and unrestrained mocking erupt as the scholar rushes off the stage. Titled Narrator in Good Shape and Narrator in Decay (2013) and performed by an actor, the lecture is based on an essay by Kotátková's father, a professor of philosophy in Prague and former visiting scholar at Oxford, which highlights the inadequacy of conventional, ordered and logical narrative forms (such as Dickens's or Balzac's nineteenth-century novels) to give voice to the chaos of the universe."
http://www.afterall.org/online/...
|
