Vývoj výzkumů kognitivních procesů iniciovaný v šedesátých letech XX. století
informačním paradigmatem v Americe vedl posléze k rozlišení čtyř základních
proudů, a to (1) tzv. klasické kognitivní psychologie, (2) vývojově orientované
kognitivní psychologie, (3) kognitivní vědy a (4) konekcionismu. V důsledku této
diferenciace mezi proudy kognitivního hnutí se posléze ustavil rozpor uvnitř informačního
paradigmatu. Jeho těžištěm je pojetí mentální (též interní, kognitivní)
reprezentace a od něj odvozená nebo s ním spjatá stanoviska, zaujímaná k dílčím
problémům, jež jsou charakteristická pro jednotlivé výše zmíněné proudy kognitivního
hnutí. Spor o reprezentaci, její povahu a modelování je natolik zásadní, že
tvoří základní aporii informačního paradigmatu a někteří autoři dokonce hovoří
o rozpadu informačního paradigmatu ve dvě rozdílná paradigmata, a to v paradigma
reprezentace a paradigma prezentace (B. Shanon, 1993). Ta se uvnitř informačního
paradigmatu ustavují. Každé z těchto paradigmat navazuje na specifická filosofická východiska.
[Převzato ze sborníku konferenčních příspěvků Psychologické dny 1998 a 2000 se
souhlasem vydavatelů. Stať byla uveřejněna ve sborníku Heller, D., Šturma, J. (Eds.)(2000): Psychologie pro třetí tisíciletí. Olomouc, Testcentrum a ČMPS, 61–65.] |
