Kontakty
|
Konf2007květen
15. ročník mezinárodní konference „Philosophy and Social Science„
Martin Brabec Mezinárodní konference „Philosophy and Social Science„ se letos v květnu v Praze konala již popatnácté. Za tuto dobu si získala značné mezinárodní renomé, jemuž odpovídal i letošní ročník s účastí více než 80 zahraničních hostů, mezi nimiž nechyběli ani klíčové osobnosti současné sociální a politické filosofie. V konferenčním programu od 10. do 13. května byly jednotlivé přednášky a semináře uspořádány v prostorách Akademie věd ČR ve vlídné atmosféře vily Lanna, která však již nebyla schopna uspokojit každoročně se zvyšující zájem o přednášky, doprovázený vzrůstajícím počtem posluchačů – kapacita místností na mnohé přednášky tak nebyla dostatečná. Snad pořadatelé v budoucnu přijdou s vhodným řešením této jediné „černé tečky“ na jinak bezpochyby velmi zdařilé akci, již doprovázela také autogramiáda knihy a různá společenská setkání se zahraničními hosty. Interdisciplinární charakter konference na pomezí morální, sociální, politické a právní filosofie a sociálních věd – zejména sociologie, politologie, mezinárodních vztahů a kulturních studií – dokládaly tématické okruhy letošní konference: zaprvé War and Peace in the Global Age, za druhé Beyond Capitalism?, za třetí Cultural Industry or Public Sphere? a za čtvrté Freedom, Happiness, Justice. Konference je institucionálně zakotvena v Centru globálních studií, společném pracovišti Filosofického ústavu Akademie věd ČR a Filosofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Její organizaci zajišťuje dr. Marek Hrubec, který vede zmíněné Centrum, společně s kolegy ze zahraničí, jmenovitě zejména s prof. Maeve Cookovou (University of Dublin), prof. Alessandrem Ferrarou (Universita di Roma – Tor Vergata, Řím) a prof. Nancy Fraserovou (New School University, New York). Kromě českých účastníků z Akademie věd a různých českých univerzit se setkání zúčastnilo přes 80 zahraničních hostů zejména z evropských zemí a USA. Na konferenci však letos přijeli také významní hosté z Mexika, Číny, Jihoafrické republiky, Austrálie a dalších zemí. Celá akce se vyznačuje otevřeností k různým interpretacím. Jednotlivé příspěvky reprezentovaly stanoviska kritické teorie, feminismu, liberalismu, komunitarismu a dalších interpretačních směrů. Celkem bylo předneseno 81 příspěvků. Dopoledne vždy zazněly hlavní přednášky a odpoledne se přednášející sdružovali do tří paralelních tematických sekcí. Jelikož není možné pojednat o všech příspěvcích, zmíním se alespoň o hlavních a několika dalších vybraných přednáškách. Po uvítání účastníků dr. Pavlem Baranem, ředitelem Filosofického Ústavu Akademie věd ČR, otevřel konferenci profesor filosofie a politické teorie Bill Scheuerman (Indiana University, USA) svojí přednáškou Presidentialism and Emergency Powers after 9/11, v níž se věnoval podrobnému rozboru nebezpečných aspektů moci v krizové situaci – především v americkém presidentském režimu – zasazené do kontextu Spojených států amerických po teroristických útocích v září 2001. Tento systém moci je mimo jiné charakterizován zvýšenými pravomocemi prezidenta v krizové době. Takovéto opatření čerpá svou legitimitu před veřejností z panujícího předpokladu, že prezident je mocnou bytostí, která je schopna nepříjemné, nouzové události nejlépe řešit. Scheuerman ve svém vystoupení zdůraznil dva problémy tohoto předpokladu: za prvé, když jsou tyto krizové pravomoci neomezeně zavedeny, obtížně se ruší, a za druhé, veřejnost v USA může být v této otázce velice snadno ovlivněna „strachem“ či „panikou“ a může tedy souhlasit se zaváděním těchto pravomocí i v situaci, kdy není zcela jasné, jakou povahu tato, více či méně domnělá rizika, mají. Poté následoval příspěvek prof. Bernda Ladwiga (Freie Universität, Berlin) What (if Anything) is Wrong with Rational Pacifism?, který se věnoval racionálnímu pacifismu a jeho základní myšlence, tj. že zabití nevinných lidí, kterému se lze vyhnout, není ničím ospravedlnitelné. Autor – přestože kritizuje současný vojenský unilaterální intervencionalismus – však dospívá k závěru, že racionální pacifismus není až tak racionální, protože deontologické trvání na normě nezabíjení mnohdy vede jak k větším ztrátám na lidských životech, tak k horšímu porušování lidských práv než případný ozbrojený zásah. Jde totiž o to, že norma racionálního pacifismu může být naplňována jen v případě, že existuje určitý společenský řád. Pokud je však tento řád již narušen a lidská práva jsou již masivně porušována, je podle Ladwiga oprávněné pro jeho (znovu)nastolení použít prostředky, které by při jeho nenarušení možné použít nebylo, tj. je možné v ojedinělých případech ospravedlnit válku, resp. zabíjení nevinných lidí, o němž stoprocentně víme, že k němu dojde. Jak lze předpokládat, přednáška vyvolala velmi živou diskuzi. V průběhu konference se konala autogramiáda nové knihy vlivné profesorky sociální a politické teorie Nancy Frazer z New School University (New York) Rozvíjení radikální imaginace: globální přerozdělování, uznání a reprezentace, která vyšla v českém jazyce v nakladatelství Filosofia jako 22. svazek edice Filosofie a sociální vědy. Jedná se již o druhou autorčinu práci v češtině – prvou byla kniha Přerozdělování nebo uznání?, kterou napsala společně s prof. Axelem Honnethem (Goethe-Universität, Frankfurt nad Mohanem) a jež vyšla před dvěma roky také ve výše zmíněném nakladatelství. Na začátku autogramiády, které se zúčastnili rovněž členové Oddělení morální a politické filosofie Filosofického ústavu AV ČR a Centra globálních studií, kteří s prof. Fraserovou dlouhodobě spolupracují, přednesl úvodní slovo o dlouhodobé a plodné kooperaci autorky s Filosofickým ústavem dr. Pavel Baran a dr. Marek Hrubec pohovořil o vývoji její teorie a jejích hlavních dílech. Poté následovala výtečná klavírní skladba, která byla připravena právě pro tuto příležitost klavíristou Patrikem Pelauchem a která se pokusila hudebně ztvárnit hlavní námět knihy. Jak autorka v následné prezentaci hlavních tezí své knihy s úsměvem podotkla, skladba výborně – pokud ne dokonce lépe – vystihla to, co chtěla ve své práci říci. Při vlastním podepisování knihy během recepce dostali čeští čtenáři příležitost pohovořit s autorkou knihy o mnohých tématech. Ve své přednášce Abnormal Justice, která zazněla o den později v průběhu konference, pak Nancy Fraser rozvinula hlavní myšlenky své trojdimenzionální teorie spravedlnosti, kterou pražskému publiku osobně poprvé představila před dvěma lety a se kterou se čeští čtenáři a čtenářky budou moci po jejím dopracování do písemné podoby také seznámit. V letošním příspěvku rozvíjela následující otázky týkající se spravedlnosti: co je jejím předmětem (tj. sociálně-ekonomické přerozdělování, kulturní uznání a politické reprezentace), kdo je subjektem spravedlnosti a v jakém rámci má působit. Současná situace je podle Fraserové specifická tím, že vlivem globalizačních procesů dochází k znejasnění dosud „normálních“ podmínek, ve kterých nebyly některé otázky problémem (například problematika národních států). Ve svém příspěvku se potom zaměřila především na otázku: „Kdo je subjektem spravedlnosti?“. Představila několik principů, které připadají v úvahu, ale které jsou podle ní nedostatečné. Jedná se o princip členství, podle kterého se spravedlnost vztahuje jen na členy nebo členky daného společenství; univerzální princip humanismu, podle kterého jsou subjekty spravedlnosti vždy všichni lidé, protože jsou lidskými bytostmi; transnacionální princip všech ovlivněných, který uvádí, že závazky spravedlnosti máme ke všem, jejichž jednání je podmínkou či následkem našeho vlastního jednání. Naopak jako princip vhodný pro nalézání odpovědi na otázku, kdo je subjektem spravedlnosti Fraser navrhuje princip všech podřízených (all-subjected principle), který říká, že subjekty spravedlnosti jsou „všichni ti, kteří jsou podřízeni dané správní struktuře“ (a given governance structure). Dr. Arto Laitinen a dr. Heikki Ikäheimo, oba z univerzity v Jyväskylä (Jyväskylän Yliopisto, Finsko), a Dr. Estelle Ferrarese (Université Marc Bloch, Strasbourg) se v návaznosti na Nancy Fraser a Axela Honnetha zaměřili na teorii sociálního uznání. Arto Laitinen se v příspěvku Recognition, State and Social Justice věnoval pěti podmínkám uznání, které musejí být splněny, aby lidé v dané pospolitosti mohli vést dobrý život v sociálně spravedlivé společnosti. Patří mezi ně: psychologická podmínka – zdravý vztah k sobě samému; intersubjektivní podmínka – vzájemné uznání mezi aktéry; institucionální podmínka –způsob, jakým jsou aktéři (individuální či kolektivní) uznáváni státními institucemi; podmínka dostačeného hmotného zajištění a podmínka existence kultury. Laiteinen se pak ve svém referátu soustředil hlavně na problém uznání aktérů ze strany státu, tj. jakým způsobem by stát měl poskytovat tři odlišné formy uznání, totiž univerzální rovné uznání, kdy je odhlíženo od odlišností; uznání založené na výkonu, kdy jsou aktéři oceňováni na základě svých výkonů; a „legitimní zvýhodňování, kdy jsou speciálně zohledňování jen někteří aktéři. Heikki Ikäheimo v přednášce Making the Most of What we Are – Recognition and the Normative Ontology of Personhood se nejprve se věnoval vymezení pojmu „uznání“, přičemž klíčovým byl pro jeho rozbor pojem uznání v Honnethově teorii. Zdůraznil zásadní rozdíl mezi uznáním lidí a věcí. Hlavní část příspěvku pak H. Ikäheimo věnoval otázce pojetí osoby a v souvislosti s tím rovněž problému, zda či případně jak lze pojem uznání rozšířit také na zvířata a jaký je v tomto ohledu rozdíl mezi lidmi a zvířaty. Dr. Estelle Ferrarese (Université Marc Bloch, Strasbourg) se v přednášce nazvané Vulnerability as Moral Category and Political Principle in Theories of Recognition zabývala kategorií zranitelnosti, která je podle ní základní motivací snahy a boje o uznání, neboť právě zajištěním uznání od druhých chceme svou zranitelnost překonat. V diskusi pak B. Ladwig přednesl připomínku, že teorie uznání se zabývají jen sociální zranitelností, ale ponechávají stranou zranitelnost fyzickou, která je rovněž významnou motivací pro ustavení a udržování sociálního a politického řádu. Profesor filosofie Tong Shijun, místopředseda Šanghajské akademie sociálních věd, vystoupil na jedné z hlavních sekcí konference a prezentoval svoji přednášku The Civilizing Tendencies of Capital and the Limits Latent within Them. V návaznosti na západoevropské a čínské rozbory politické a právní filosofie analyzoval civilizační přínosy kapitálu, v nichž však zároveň ukazoval jejich vlastní meze, překonatelné pouze zásadní redefinicí či novým konceptem. Přednáška byla v následné diskuzi velmi oceňována především kvůli svému interkulturnímu rozměru, který mnoha západoevropským a severoamerickým příspěvkům stále – i v době globalizace – chybí. Dr. Milan Kreuzzieger (Centrum globálních studií AV ČR a UK) v příspěvku The Crosscultural Turn and the Shaping of Cosmopolitan Identity upozornil, že problematika globální proměny nemůže být pochopena bez kulturní dimenze. Pro vysvětlení války a míru v globálním kontextu musíme opustit paradigma národních kultur jako oddělených prostorů a musíme přijmout dynamiku měnících se sítí v transnacionálním kontextu. Tento posun by nám mohl pomoci konstruovat transnacionální identitu a kosmopolitní kulturu. Rozmanitost kultur zpochybňuje porozumění kultuře v esencialitckých pojmech. Pokud se chceme vyhnout válkám, je třeba vypracovat pojmy a teorie pro transkulturní dialog. Zde by nám pro rozpracování problematiky kosmopolitismu, heterogenity a multuperspektivy mohla být užitečná teorie Hanse-Herberta Koeglera, kombinující hermenetiku a Foucaltovu filosofii a práce Ulricha Becka The Cosmopolitan Vision tématizující kontextualismus a kulturní práva. Dr. Faviola Rivera Castro (Stanford University) se v přednášce Peace as the Supreme Political Good zabývala teoriemi míru jakožto nejvyššího dobra (kolektivního dobra, které zahrnuje všechny lidské bytosti), přičemž srovnávala Kantův přístup v jeho práci K věčnému míru, a přístup Rawlsův v jeho textu Právo národů. Prof. Rainer Forst (Goethe Universität) a Prof. Maeve Cook (University of Dublin) prezentovali společný příspěvek s názvem Two Concepts of Utopia. Forst ve svém příspěvku ukazoval utopii jako radikální představu společnosti, ve které jsou vymíceny kořeny společenského zla. Přemítání o utopii představoval také jako ironické myšlení, které nastavuje zrcadlo soudobým patologiím. Maeve Cook se utopií naopak zabývala v kontextu kritických sociálních teorií jako eticky motivovanou sociální analýzou. Jako kritickou sociální teorii chápe jakoukoliv teorii, která se kriticky dívá na společnost a na ty jevy, které brání plnému sebeuskutečnění člověka. Autorka ve svém příspěvku rozebírala utopii jako řídící ideu dobré společnosti, která je přítomná v každém kritickém společenskovědním myšlení, a poté se věnovala otázce, zde utopické myšlení není příliš zatíženo perfekcionismem a sociálním inženýrstvím. Ve vystoupení prof. Nicka Smitha (University of New Hampshire) pod názvem Rehabilitating a Critical Concept of Work byla prezentována především analýza významu pojmu práce a jeho kritického rozboru při zkoumání společnosti. Přestože by podle Smithe měl kritický pojem práce stát v ohnisku zájmu kritické teorie, je tomu v současnosti často naopak. Smith dále představil základní pojetí práce u dvou autorů kritické teorie: jednak u Habermase, který se soustředí na instrumentálně-technicistní momenty práce, a u Axela Honnetha, který klade důraz na vzájemný vztah uznání a práce. V návaznosti na tyto dvě koncepce poté přednášející stručně nastínil také třetí alternativu: vlastní kritické pojetí práce. Prof. Harry Dahms (University of Tennessee) se ve svém příspěvku From Dialectics to Dynamics: Reigniting the Critique of Political Economy věnoval potřebnosti kritiky politické ekonomie v současné kritické teorii. Ukázal, že tento kritický přístup byl charakteristický pro ranou generaci kritické teorie a upozornil, že ke změně (tj.omezení kritiky politické ekonomie) došlo společně s jazykovým obratem ve filosofii a sociálních vědách, resp. s tím, jak tento jazykový obrat zpracoval J. Habermas ve své teorii komunikativního jednání. Přestože kritičtí teoretici a teoretičky rozpracovávali svá normativní, kritická i deskriptivní zkoumání na podkladě interdisciplinarity, Dahms zdůraznil, že v současné době potřebuje kritická teorie ještě více akcentovat interdisciplinární přístup při novém pojetí kritiky politické ekonomie, v obecné rovině tedy při kritice společnosti. Dr. Albena Azmanova (New School University, New York) ve přednášce Risks, Opportunities and the Social Technology of Political Judgment in the Times of the New Economy rozebírala diskurs rizik, příležitostí a technologií politické soudnosti (political judgment) v současné nové ekonomice. Ukazovala, jak (a) diskursy nových ekonomických rizik a příležitostí spojené s globalizací; (b) nové vnímání toho, co jsou relevantní veřejná dobra; (c) rozšíření diskursu postmateriálních hodnot; (d) redefinice diskursu identit politickou pravicí ve jménu napomáhání současným politikám odbourávání sociálního státu. Prof. Olivier Voirol (Université de Lausanne) ve své přednášce The Cultural Industry Reconsidered promýšlel vztah mezi pojetím kulturního průmyslu (sahající k Adornovi) a koncepcí veřejnosti (v Habermasově teorii). Zabýval se možností jejich kombinace, která by byla schopna podpořit propojení jak kritického přístupu ke kulturnímu průmyslu (tedy kritiky afirmativního charakteru kultury), tak ideje veřejné sféry a kontroly. Dr. Krassimir Stojanov (München Universität) v přednášce Educational Justice and Critical Theory rozebíral spravedlnost ve vzdělávání z perspektivy tří druhů spravedlnosti – distribuční, participační a týkající se uznání. V souvislosti s těmito druhy poté analyzoval tři formy patologií: nerovné rozdělování; vyloučení; diskriminace a zneuznání. Tento model použil pro analýzu německé imigrační politiky ve vzdělávání. Zde podle něj nejsou velké nespravedlnosti v distribuci, ovšem dochází k vyloučení a především ke zneuznání. Dr. Stefan Rummens (Katholieke Universiteit Leuven) ve svém příspěvku Deliberation Interrupted. Confronting Jürgen Habermas with Claude Lefort, který bude zanedlouho publikován v novém čísle časopisu Philosophy & Social Criticism, srovnával Habermasův model deliberativní demokracie a Lefortovu analýzu demokracie jakožto režimu, ve kterém nemá místo moc. Toto srovnání podle Rummense odhaluje napětí v Habermasově teorii, a to konkrétně rozpor mezi kognitivní podstatou deliberace na jedné straně a svobodou morálních a politických aktérů na straně druhé. Vybrané přednášky budou dopracovány do standardní podoby vědeckých článků a publikovány v odborných časopisech a sbornících. Příští rok se konference bude konat po dobu jednoho pracovního týdne v polovině května 2008. Její účastníci se mohou těšit na tématické okruhy, které mapují významné otázky naší současnosti: Multiple Democracies, Multiple Capitalisms?, za druhé The End(s) of Multiculturalism?, za třetí Revisiting 1968 a za čtvrté Normativity and the Power of Imagination. Přihlášky příspěvků je možné zasílat do poloviny února 2008 na jméno dr. Marka Hrubce na adresu Filosofického ústavu Akademie věd ČR. |
Vytvořila společnost BENETA.cz s.r.o. 2005 ©