Kontakty
Had - cl 1

Plníme Rozvojové cíle tisíciletí?

 

Miloslav Had

 

K plnění Rozvojových cílů tisíciletí jsme se sami zavázali. Daří se nám je ale plnit?

 

Globální sociální nerovnost je trvalým tématem, jímž se zabývají všechny významné mezinárodní organizace, vlády jednotlivých států, organizace občanské společnosti i akademici různých zaměření. Asi nejzávažněji se projevuje v podobě světové chudoby a hladu. Nemůže se nám přitom podařit zajistit světovou, ale ani národní bezpečnost, aniž bychom začali tyto problémy účinně řešit.

Slibný krok k tomuto cíli byl učiněn již na summitu tisíciletí Organizace spojených národů, v roce 2000. Představitelé členských zemí zde přijali takzvané Rozvojové cíle tisíciletí. Jedná se o významnou politickou deklaraci, nejde však o právně závazný dokument. Program zahrnuje osm bodů, jež mají být splněny do roku 2015. Nejvýznamnější a též nejambicióznější je hned ten první: odstranit extrémní chudobu a hlad – do roku 2015 snížit na polovinu počet lidí, kteří žijí z příjmu nižšího než jeden americký dolar na den, a taktéž na polovinu snížit počet lidí, kteří trpí hladem.

Velmi důležité je, že přikládá velký význam sociální dimenzi probíhající globalizace. Z osmi cílů se sociální dimenze týká pěti.

V dokumentu je deklarována snaha dosáhnout základního vzdělání pro všechny. Má být prosazována rovnost pohlaví ve snaze posílit roli žen ve společnosti a tak do roku 2005 odstranit nepoměr mezi pohlavími v základním a středním školství a do roku 2015 na všech úrovních vzdělávacího systému. V oblasti zdravotnictví a péče o dítě je jako cíl stanoveno do roku 2015 snížit úmrtnost dětí do pěti let věku na jednu třetinu. Dále je deklarována ambice zlepšovat péči o zdraví matek a bojovat proti HIV/AIDS, malárii a dalším nemocem, přičemž cílem je zastavit šíření těchto chorob.

Sedmý cíl má zajistit udržitelný stav životního prostředí, což znamená integrovat principy udržitelného rozvoje do politiky jednotlivých států, do roku 2015 snížit na polovinu počet lidí, kteří nemají přístup k pitné vodě a základní hygieně, do roku 2020 zvýšit kvalitu života minimálně sta milionů lidí žijících v příměstských slumech. Osmý cíl má pak budovat světové partnerství pro rozvoj.

Orgány a specializované agencie OSN monitorují plnění Rozvojových cílů tisíciletí. Konstatují, že v dílčích otázkách a v některých regionech dochází k pokroku, dílčí záměry deklarace se daří plnit, základní záměr – to jest snížit do roku 2015 na polovinu počet lidí, kteří žijí z příjmu nižšího než jeden americký dolar za den, a na polovinu snížit počet lidí, kteří trpí hladem – se zatím plnit nedaří a není jisté, zda k tomu dojde do roku 2015.

Důležitou informaci o plnění Rozvojových cílů tisíciletí, poskytuje roční zpráva za rok 2007 Rozvojového programu Spojených národů (United Nations Development Programme – UNDP) pod názvem „Ať se na globalizaci podílejí všichni“. Podle této zprávy se rozdíly mezi bohatými a chudými občany v rozvinutých i rozvojových zemích zvětšují. Na jedné straně dvě procenta nejbohatší dospělé světové populace nyní vlastní více než polovinu globálního bohatství, na druhé straně polovina dospělého obyvatelstva vlastní pouhé jedno procento světového bohatství.

Více než miliarda lidí (patnáct procent z 6,5 miliardy světové populace) má příjem ve výši jednoho amerického dolaru – nebo dokonce méně – na osobu a den. Hladem či podvýživou podle údajů FAO trpí v současné době na 854 milionů lidí, tedy třináct procent světové populace. Naprostá většina hladovějících lidí – 820 milionů – připadá na rozvojové země, 25 milionů lidí na země s přechodovou ekonomikou, devět milionů připadá na rozvinuté země.

Zpráva UNDP připomíná, že zvětšující se rozdíly mezi bohatými a chudými se stále obtížněji vyrovnávají. Vysoká míra nerovnosti snižuje možnosti odstraňovat chudobu. Závažnou skutečností je, že v současné době rozvoj světové ekonomiky nevede k růstu nových pracovních příležitostí. Na každé jedno procento globálního růstu připadají pouze 0,3 procenta růstu zaměstnanosti.

Rozdíly v příjmech mají další závažné důsledky. Vedou k neefektivnosti ekonomických systémů, neboť neumožňují národním ekonomikám ani světové ekonomice plně využívat přínosů ekonomické integrace. Jedna z nejzávažnějších globálních disparit se týká nedostatku pracovních příležitostí a nízkých příjmů zaměstnaných lidí. Podle Mezinárodní organizace práce (International Labour Organisation – ILO) asi dvě stě milionů lidí nemá žádnou práci a mnoho dalších milionů nemůže získat práci odpovídající jejich kvalifikaci.

Chudoba přináší nejen strádání lidem, ale přispívá též k degradaci přírodního prostředí. Chudí často pracují na špatné půdě, nemají dostatečný přístup k vodě, k energetickým a jiným zdrojům, což omezuje jejich produktivitu. Aby si zajistili holé přežití, jsou nuceni k aktivitám, které v mnoha případech poškozují životní prostředí. To vytváří bludný kruh.

Degradace přírodního prostředí a nedostatek zdrojů vrhá lidi do chudoby a posiluje existující nerovnosti. V současné době eroze půdy, záplavy, sucha a znečištění životního prostředí ohrožují postavení 2,6 miliardy lidí, tedy téměř čtyřicet procent světové populace. Více než miliarda lidí dnes nemá čistou vodu. Každý rok subsaharská Afrika ztrácí v důsledku špatného hospodaření s vodou více, než získá na rozvojové pomoci a prominutí dluhů (jedná se o více než třicet miliard amerických dolarů). Na druhé straně nejbohatší lidé

a země, které jsou největšími spotřebiteli přírodních zdrojů, mají daleko větší možnosti chránit se před důsledky zhoršeného životního prostředí, nedostatku zdrojů a klimatických změn.

Zpráva prezentuje i náměty, co je třeba učinit, aby se situace zlepšila. Nenabízí pravda univerzální návod – každá země musí stanovit priority řešení, které jsou pro ni vhodné. Zmiňuje však určité základní podmínky, které jsou předpokladem úspěchu. Státy potřebují instituce, které jsou schopny zajistit zdravé ekonomické vládnutí. Demokratická participace může zajistit, aby ekonomické rozhodování a veřejná politika braly v úvahu realitu života lidí na všech úrovních společnosti. Mezinárodní společenství přitom může podpořit národní úsilí a tendence ve světovém obchodu a investicích.

 

Autor je pracovníkem Rady pro mezinárodní vztahy.