Transnacionální feminismus se v posledních dekádách stal významným globálním hráčem a představuje určitou protiváhu neoliberální ideologii. V reakci na dopady ekonomické globalizace došlo také k velkému rozvoji zdola organizovaných ženských skupin, které se často propojují transnacionálně. Nicméně globální feminismus rozhodně není jednotný. Již v 19. století v době rozmachu transnacionální ženské spolupráce se považovala rovnost mužů a žen za znak civilizovanosti a ostatní kultury byly vzhledem k Západu poměřovány jako nedostatečně vyspělé. Zejména feministky v křesťanských misích se snažily pozvednout „primitivní“ ženy z barbarských podmínek domorodých kultur tím, že přijmou hodnoty bílých, západních žen střední třídy. Západní feminismus byl tak zejména na globálním Jihu chápan jako imperiální a vnucující vlastní normy jiným kulturám. Domorodé a antikoloniální feministky si stěžovaly na rasistické a orientalistické praktiky zejména amerických aktivistek.
V posledních desetiletích se ozývaly hlasy především černošských a latino žen, východoevropských post-komunistických žen a dnes jsou to tzv. turbanové feministky, které protestují proti univerzalizaci feminismu a západní formě emancipace a staví proti ní vlastní kulturně partikularisticky orientované projekty. To komplikuje druhovlnou feministickou představu o globálním sesterství.
Budoucí možnosti feministického aktivismu, který vzniká v různých lokalitách a inspiruje ženy v jiných kulturních okruzích bez vnucení a dominance, lze nalézt ve formě tzv. transverzální politiky (podle N.Yuval-Davis a C.Eschle), kterou praktikují například protiválečné skupiny Women in Black.