Miroslav Jašurek, Veronika Šprincová
Krize globálního kapitalismu z pohledu feministické politické ekonomie
Ve svém příspěvku se zaměříme na současnou krizi globálního kapitalismu z pohledu feministické politické ekonomie. V první řadě se zamyslíme nad otázkou, jak lze na základě tohoto přístupu krizi vůbec popsat a jaká lze hledat východiska. Jde o krizi kapitalismu? Jde pouze o krizi hegemonního kapitalistického způsobu produkce, krizi kapitalocentrického řádu, nebo pouze o krizi některých institucí? Dále si položíme otázku, zda současná hospodářská krize je jevem čistě negativním, nebo zda otevírá možnosti pro ustavení paradigmat alternativních ke globální hegemonii kapitalismu – jako je pluralitní hegemonie nebo tzv. ekonomie diference (Gibson-Graham).

Ladislav Hohoš
Kríza Nadcivilizácie a súčasná kríza: pokus o diagnózu a prognózu
Civilizácia ako akumulácia a organizácia moci (Patočka). Súčasná kríza: realita fikcie alebo fikcia reality. Autor má zámer preskúmať aktuálne normatívne koncepcie politického vývoja vo vzťahu k alternatívam žiadúcej budúcnosti pozemskej civilizácie vrátane formulácie varovných scenárov. Ďalej sa autor zmieňuje o zdanlivo akademickej otázke ľudskej prirodzenosti, ak evolúcia počíta rovnako so súťažou a bojom jako s kooperáciou (altruizmom), malo by to viesť k menej agresívnemu chápaniu tejto prirodzenosti.  Otázne je, či sa (1) môžeme spoľahnúť na „egoistickú“ racionalitu normatívneho liberalizmu, resp. (2) či právo dokáže nastoliť ríšu svetoobčianstva v zmysle globálnych pravidiel prežitia (test právnej antropológie).

Rudolf Převrátil
Reakce na globální krizi - scénáře deglobalizace
Filipínský sociolog a politik Walden Bello tvrdí, že současná globální ekonomická krize je „posledním hřebíkem do rakve globalizace“ a že nyní nastává nová éra opačného pohybu, éra deglobalizace. Jím založený výzkumný institut Focus on the Global South, který působí v Thajsku, na Filipínách a v Indii, rozpracovává scénáře deglobalizace do konkrétní roviny, která by měla umožnit jejich politickou operacionalizaci. Toto alternativní paradigma je formulováno v podobě „11 pilířů deglobalizace“. Zatím těžko soudit, do jaké míry je tato koncepce reálná. Zdá se, že jde proti nynější obecné logice globální akumulace kapitálu, ovšem trend k deglobalizaci na druhé straně může být stimulován případným globálním nedostatkem energií a zvyšováním jejich ceny. Je zřejmé, že deglobalizace by neznamenala řešení současné ekonomické krize, ale její transformaci a možná i vyostření. Autoři koncepce deglobalizace se pravděpodobně snaží oslovit především mocenské skupiny ve velkých státech Jihu, které usilují o vytvoření multipolární globální velmocenské struktury, v níž by sehrávaly přední úlohu (Indie, Čína, Brazílie). Pro ně může být např. větší zaměření na vnitřní trh (ovšem při zachování přítoku investic zvenčí!) reálnou politikou, které by scénář „deglobalizace“ mohl nabídnout širší koncepční rámec. Bude vhodné věnovat pozornost dalšímu vývoji tohoto myšlenkového proudu přinejmenším kvůli rizikám, které by deglobalizace mohla znamenat pro náš region.

Marek Hrubec
(De)globalizace: vývojová dialektika globálního kapitalismu
Ve svém pojetí dialektiky osvícenství nabídli Theodor Adorno a Max Horkheimer inspirativní model sociální kritiky a jeho uplatnění v rozborech vývojové dialektiky západní civilizace. Přestože nebyli schopni tento rozbor dopracovat a skončili ve slepé uličce civilizační negace, lze na jejich model navázat, reformulovat jej a uplatnit na vývojovou dialektiku kapitalismu, která podobně jako předchozí etapy vývoje obsahuje dlouhodobé integrační tendence, jež jsou v krizích přerušovány desintegračními korekcemi. Řešení současné globální krize v návaznosti na zmíněný model sociální kritiky vyžaduje analýzu procesu globálního kapitalismu s jeho deglobalizačními korekcemi a dále artikulaci vývojových společenských a politických alternativ na lokální, národní, regionální i globální rovině. Rozvíjení kritické teorie (de)globalizace umožnuje pochopení současné krize a dialektiky globálního kapitalismu.