V reprezentativních prostorách hlavní budovy Akademie věd ČR proběhla v listopadu 2010 již podesáté konference „Filosofie a sociální vědy“, jejíž první ročník byl zorganizován na téma „reflexe globálních interakcí“ krátce po událostech 11. září 2001. Toto mimořádně relevantní transdisciplinární téma globálních studií a jeho prezentované analýzy vyvolaly zájem o pořádání dalších ročníků. Konference byla původně koncipována jako česká verze mezinárodní konference „Philosophy and Social Science“, jež probíhá každý rok v květnu po dobu pěti dnů v Praze za účastí významných osobností praktické filosofie a sociální a politické teorie z celého světa. Také na listopadové konferenci však začali české přednášející postupně doplňovat zahraniční hosté. Listopadová konference tak sice zůstává příležitostí pro dialog zejména mezi českými účastníky, ale okruh přednášejících už vždy doplňují zahraniční kolegové.

Institucionální zázemí našly obě konference původně v Oddělení morální a politické filosofie Filosofického ústavu AV ČR, k jehož konferenčním a dalším aktivitám se později připojilo Centrum globálních studií, společné pracoviště Filosofického ústav AV ČR a University Karlovy v Praze. Konferenci začal organizovat Marek Hrubec a v posledních letech se spoluorganizátorem stal Martin Brabec.

Třídenní program desátého ročníku (9. – 11. listopadu 2010) byl věnován tématu „Autorita a autoritářství“ a zúčastnilo se ho dvacet šest přednášejících, včetně zahraničních účastníků z Brazílie, USA, Slovenska a Singapuru. Řečníci vystoupili v samostatných přednáškách a v panelových diskusích v devíti sekcích: Autorita a autoritářství: nepřátelská spřízněnost; Teoretici autority a autoritářství; Autorita v díle Hannah Arendt; Autorita ve společenství; Ekonomické autoritářství vs. ekonomická participace; Politické autoritářství; Autorita řádu a jeho paradoxy; Autorita v médiích.

Na začátku konference vystoupil s úvodním slovem ředitel Filosofického ústavu AV ČR Pavel Baran, který přivítal přednášející i posluchače, a ředitel Centra globálních studií Marek Hrubec následně představil téma konference.

Rád bych připomněl alespoň některé konferenční příspěvky. Erazim Kohák pojal svoji přednášku jako předběžné metodologické vymezení tématu autority. Autoritu uchopuje jako vztahovou skutečnost ve vztazích mezi jednajícími subjekty, kdy jeden z nich uznává vůli druhého subjektu jako vůli, jež je nadřazena jeho vlastní vůli. Případně je možné uvažovat o vztahu, kdy jednající pokládá svoji vůli za natolik nadřazenou, že ji klade nad vůli jiných osob. Perspektiva příspěvku vychází z a-subjektivní fenomenologie a zaměřuje se na otázku, jestli lze pojmout jednající osobu jako episodu záměrného jednání, jednání účelově zaměřeného, jež je nezávislé, avšak slučitelné s reflexí. Znamená to nepojímat jednající osobu ani jako dané Dasein, ani jako transcendentní ego.

Přednáška brazilského morálního a sociálního filosofa Alessandra Pinzaniho se zaměřila na téma důstojného života a na jeho podmínky možnosti v oblasti sociální spravedlnosti. Ukázal, že důstojný život nejprve předpokládá odstranění autoritářských prvků a poté rozvíjení pozitivních podmínek jeho existence. Žádoucí oživení diskuse o sociální spravedlnosti jako jedné z hlavních podmínek důstojnosti života člověka však provází nejasnost, co přesně by měla sociální spravedlnost znamenat. Měla by se zaměřit více na přerozdělování nebo uznání? Co přesně by mělo být distribuováno a uznáno? Přednášející se tyto otázky pokusil formulovat a zodpovídat v polemice s Axelem Honnethem, Nancy Fraser, Johna Rawlse a Amartya Sena a s jejich pojetím potřeb.

Chicagský sociální teoretik Lauren Langman se ve své přednášce věnoval tématu autoritářství, rezistence a politiky reakce. Téma autoritářství vymezil především ke vztahu mezi svobodou a nadvládou a ke vztahu mezi demokracií a tyranií. Poté vzhledem k nim vysvětlil význam politiky emocí a vášně a vztáhnul je k rozborům historického vývoje ve 20. a 30. letech 20. století v Evropě a v uplynulé dekádě v USA. Své analýzy pojal v návaznosti na rozbory autoritářské osobnosti a rodiny, které byly vypracovány v rané kritické teorii společnosti. Rozebíral snadnost, s jakou se lidé paradoxně vzdávají autority ve prospěch autoritářských jednotlivců, institucí a režimů.

Vlastimil Hála se ve svém příspěvku zaměřil na vybrané stránky etické koncepce maďarské filosofky Ágnes Hellerové. Věnoval se především tomu, jak se obecné východisko její koncepce (situace člověka v „posttradiční“ společnosti, pro niž je příznačná pluralizace hodnotových orientací a preferencí, rozrůzněnost životního stylu, apod.) promítá do jejích jednotlivých součástí v souvislosti s autoritou. Autor příspěvku se pak specielně zaměřil na problematiku morálních konfliktů, otázky jejich identifikace a interpretace a v této souvislosti na problém univerzalizovatelnosti určitých morálních postojů, jak tyto otázky Hellerová analyzovala na rozboru a kritice Kantovy aplikace kategorického imperativu na konkrétní mezní situaci lidského života.  

Martin Profant se věnoval dílu Hannah Arendtové. Rozebíral zejména její eseje zaměřené na „mizení autority“ v mimopolitických sférách, z nichž se koncentrovala především na vzdělávání a výchovu. Arendtová v nich formulovala silnou tezi o tom, že existuje riziko, že se zmizením autority může dojít ke ztrátě světa. Klade si otázku, jestli je přítomnost autority v mimopolitické oblasti nutně spjata se zkušeností autority v politické sféře. Přednášející dospívá k závěru o naplnění mnohých negativních očekávání Arendtové.

Ondřej Štěch se ve svém příspěvku zabýval vztahem mezi pojmem autority a pospolitostí. V pojetí autority vyšel z koncepce Hannah Arendtové, která ji chápe jako nevynucenou poslušnost. Ukázal, že autorita může být zakotvena ve společenství, neboť vztah vzájemného závazku, který je v ní přítomen, umožňuje akceptovat stanovisko druhého, které přitom není zaštítěna mocenským mechanismem. Z těchto východisek přešel přednášející k otázce, nakolik je možný odpor vůči autoritě a setrvání ve společenství. Také Peter Dinuš se ve své přednášce nazvané „K problematizácii chápania autority u Hannah Arendtovej“ zaměřil na podobnou oblast zkoumání. Ukázal, jakým způsobem je třeba autoritu odvozovat nikoliv z ideové a politické tradice, ale především z reálných podmínek společenství.

Na konferenci byly zorganizovány rovněž dvě panelové diskuse, jejichž účastníci měly své příspěvky předem vzájemně úzce provázány tak, aby postupně společně artikulovali jednotlivá související témata. První panelová diskuse, v níž vystoupili Marek Hrubec, Ilona Švihlíková, Martin Brabec a Tomáš Tožička, byla pojata na pomezí ekonomické a politické filosofie na jedné straně a ekonomické teorii na straně druhé. Byla zaměřena na kontrast mezi ekonomickým autoritářstvím a ekonomickou demokracií. Její účastníci zdůraznili, že zatímco v politické oblasti je autoritářství obecně odmítáno, v ekonomické oblasti je překvapivě většinou přehlíženo a v některých případech je dokonce považováno za přirozený jev. Příspěvky a hlavně následná panelová diskuse se věnovaly také alternativním koncepcím ekonomiky, jež představovaly myšlenky ekonomické demokracie a v širším rámci různé ideje participativní ekonomiky.

Druhá panelová diskuse analyzovala „nepřátelskou spřízněnost“ autority a autoritářství. Ladislav Hohoš, Rudolf Převrátil, Martin Muránský a Zdeněk Vopat ukázali diskontinuitu a kontinuitu vývoje autority a autoritářství ve společnosti a věnovali se jejich paradoxním vzájemným vztahům. Dále zkoumali, jakým způsobem se autorita může prosadit ve filosofické normativní koncepci nového politického uspořádání.

Ľuboš Blaha v příspěvku „Individualizmus, ako ho nepoznáte“ polemizoval s myšlenkou, že totalitní režimy jsou důsledkem komunitaritářských postojů, a předložil opačnou tezi, že totalitní projevy mohou být vedlejším produktem také excesivně individualistického projektu. Je to právě společenská atomizace, konzumerismus, instrumentální myšlení a jednání, které poskytují podhoubí pro totalitní myšlení.

Přednáška Ľubomíra Dunaje se zaměřila na vnímání autority a autoritářství v klasické čínské filosofii. V návaznosti na spolupráci v oblasti bádání o tomto tématu mezi pražskými a bratislavskými politickými filosofy se zaměřila se na interkulturní komparaci se západní filosofickou tradicí a z hlediska kritické teorie společnosti ukázala, že klasická čínská filosofie kladla důraz jak na harmonii člověka s přírodou, tak na jeho vnitřní harmonii, přičemž nepodřazovala celospolečenské zájmy nad partikulární individuální zájmy.

Ondřej Lánský se prezentoval příspěvek na téma dekolonizace myšlení prostřednictvím kritického pohledu na dějiny a normy morálního či politického jednání. Dekolonizaci myšlení začal rozebírat jako lokalizaci sebe sama z hlediska geopolitiky vědění a pak poukázal na některé důležité momenty současné politické praktické moci v Evropě na příkladu politického liberalismu. Ukázal, jak se s liberálním modelem kriticky vyrovnává alternativní model, latinsko-americká filosofie osvobození Enriqua Dussela.

Martin Škabraha se v příspěvku „A nepřizpůsobujte se tomuto věku!“ zamýšlel nad knihou francouzského filosofa Alana Badioua "Svatý Pavel. Zakladatel univerzalismu". Badiou podle autora inspirativně reinterpretuje křesťanskou zvěst jako odmítnutí každého partikularismu. S použitím známé klasifikace Maxe Webera však Škabraha Badiouovu tezi zkritizoval za nadhodnocení charismatického typu autority, neboť dnešní emancipační politika podle něj nemůže vyžadovat identifikaci subjektu s jednou Pravdou-Událostí, nýbrž musí hledat spolupráci napříč různými tradicemi, a to za pomoci obhajoby demokratického státu; bez autority zákona, vyplývající z tvorby společné demokratické vůle, se nelze ubránit hrozbám nového autoritářství.

Rudolf Kolářský ve svém příspěvku „Hlubinná ekologie a fundamentalismus“ ukázal, v jakém filosofickém smyslu lze zpochybnit tezi, že hlubinná ekologie je novou podobou autoritářského fundamentalismu. Hlubinná ekologie přináší motivy, jež nejsou s fundamentalismem slučitelné. Je to uznání významu hlubšího tázání, jež je zaměřeno na objasňování světonázorových východisek environmentální politiky, uznání, že každý může a má klást tyto otázky po svém a sám za sebe, dále uznání hodnoty přírodní a kulturní rozmanitosti, snaha co nejvíce omezovat nejen fyzické násilí, ale také násilí  v komunikaci i ve smýšlení. Hlubinná ekologie tak může bránit vzniku fundamentalistických postojů v environmentálním hnutí.  

Příspěvek z oblasti filosofie vizuálních studií „Autorita vizuální kultury“ Milana Kreuzziegera upozornil na výrazný nárůst vlivu vizuální kultury v posledních dvou dekádách a reflektoval její nejvýraznější projevy ve veřejném prostoru města - zvláště komerční a volební kampaně, které vykazují mnoho společných rysů. V souvislosti s dílem H. Arendtové připomenul jak „komodifikaci obrazu“, tak i „obraz jako komoditu“ a s tímto problémem spojené projevy v umělecké tvorbě od 60. let 20. století do současnosti.              

V přednášce nazvané „Nacionalistické a populistické tendence v Evropě“, jež politicko-filosofické rozbory rozvedla do oblasti politologické teorie, Přemysl Rosůlek analyzoval nerovnoměrný vývoj těchto evropských trendů, kdy například ve Švédsku, Rumunsku či Polsku slaví úspěch, zatímco například v Bulharsku upadli do zapomnění.

Konferenci doprovázely různé akce, včetně přednášek a diskusních kruhů při a po večeřích a obědech, kde rozbory dostávaly podrobnější a otevřenější podobu. V této souvislosti nelze opomenout ani přátelské vztahy mezi každoročními účastníky konference. Na závěr konference se někteří přednášející a účastníci už zajímali o další ročník, který se začíná připravovat. Bude se konat ve dnech 7. – 9. listopadu 2011. Zájemci mohou získat podrobnější informace u asistentky CGS na adrese: cgs@flu.cas.cz.