Abstrakty příspěvků panelu "Interakce kultur v globální době"


Mária Orišková
K problematike „iných kultúr“ a súčasného transnacionálneho umenia
Príspevok je zameraný na tie inštitúcie umenia, ktoré (cca od konca 80. rokov 20. storočia) systematicky posúvali tzv. diskurz „iných kultúr“ do centra diania. Súčasná transnacionálna umelecká kultúra – prezentovaná v múzeách, kultúrnych centrách, ale najmä na medzinárodných prehliadkach umenia – dnes predstavuje nielen komplikovaný súbor spoločensko-ekonomických vzťahov, ale aj nové transnacionálne kultúrne idiomy a umelecké stratégie s istými homogenizačnými efektmi. Príspevok si kladie za cieľ poukázať na pozitíva a negatíva týchto pohybov, často chápaných v úzkom prepojení s globalizáciou a marketizáciou/korporatizáciou kultúry.


Milan Kreuzzieger
Interkulturní dialog vs. přízraky globální krize
Západní svět žije od 2 světové války v prostředí relativní hospodářské prosperity a hmotného dostatku. Pokud je současná globální finanční krize počátkem a příznakem dalekosáhlých civilizačních změn, měli bychom se zamýšlet nad jejími možnými důsledky a pro tuto dobu revidovat význam pojmů kultura, civilizace, interkulturní dialog ad. Dokáže Západ překonat latentní či zjevný nárok na kulturní monopol a najít novou pozici  polycentrickém světě? Může být nový kosmopolitismus, který byl rozvíjen v posledních letech, adekvátním východiskem a platným základem pro období krize západního světa? Nebo se bude hledat viník krizového stavu a otevře se cesta fundamentalismu, autoritativním a totalitním režimům nového typu a potažmo novým formám kulturní uzavřenosti?


Petra Morvayová
Multikulturní výchova jako abnormalizace diverzity
Společenská výchova, která je spjata se stavem současných demokratických států, které se svým založením hlásí k ideji rovnosti lidských bytostí a která má vést k naplňování proklamovaných normativně-etických ideálů rovnosti, je velmi často koncipována jako tzv. multikulturní výchova (dále jen MKV). Koncept MKV, který je v současnosti dominantně následován v ČR, ale příliš nepočítá s multiplicitní identitou jednotlivce a jeho aktivním jednáním ani s procesuální povahou, fluiditou či difuzí kultur. Předpokládá naopak viditelné hranice skupinových odlišností a popsatelná specifika kultur. Taková MKV, se však neumí vypořádat s míšením, nejednoznačností či časovou podmíněností identit a originálními modifikacemi. Taková MKV také nemá příliš velký potenciál k rušení stereotypních pohledů a předsudků, jak si sama klade za cíl, ale naopak je může afirmovat či přímo produkovat např. tím, že neproblematizovaně směšuje v jedno etnicitu a kulturu, nereflektuje, že má permanentní problém s významy a jejich zakotvením v jazyce, nemá ve svém hledáčku primárně jednotlivce, jakožto situovanou osobnost, ale předkládá (domnělou) skupinu charakterizující schémata. Tak je ale jednotlivec díky MKV předem reprezentován a situován do nějakých generalizujících typů vztahů ke světu. Takový přístup aplikovaný ve výchově je ale příliš hrubou platformou, ze které se jen s obtížemi lze dobrat respektu k individuálnímu životu a otevírání etické dimenze vztahů či cest k produktivnímu interpersonálnímu dialogu.