|
Praha 22. září 2014– Řešitelé nejlepších projektů základního výzkumu dnes převzali Ceny předsedy Grantové agentury ČR.
Hned dvě z nich získali vědci z Ústavu fyzikální chemie J.Heyrovského Akademie věd ČR, Jiří Čejka a Michal Fárník. První za objev nových typů zeolitů, druhý za výzkum solvatovaných elektronů v molekulových klastrech.
Třetí Cenu předsedy Grantové agentury ČR obdržel Vítězslav Bryja z Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity v Brně za výzkum komunikace buněk. Zvláštní čestné uznání si zasloužil Vojtěch Novotný, který se na Papui-Nové Guineji, v jednom z nejsložitějších biologických systémů světa, zabývá popisem nových druhů hmyzu i rostlin a společně s kolegy zkoumá jejich vzájemné vztahy.
Dvě ze tří Cen předsedy Grantové agentury ČR dnes svírali ve svých rukou
vědci z našeho ústavu (foto: archiv GAČR).
Prof. Ing.Jiří Čejka, DrSc.
získal ocenění za řešení projektu GA104/09/0561 -
"Deponované nanočásticové katalyzátory pro tvorbu vazeb C-C"
(fota: K. Stejskalová, archiv ÚFCH JH)
Několik nových typů zeolitů, tedy katalyzátorů chemických procesů, vyvinuli vědci z Oddělení syntézy a katalýzy Ústavu fyzikální chemie J.Heyrovského AV ČR. V budoucnu mohou najít široké využití v průmyslových technologiích. Zeolity se používají při zpracování ropy, v petrochemii, při ochraně životního prostředí nebo přípravě speciálních chemikálií. V pracích prášcích už v minulosti nahradily pro životní prostředí škodlivé fosforečnany.
„Zeolity jsou hlinitokřemičitany, které svým chemickým složením připomínají obyčejnou hlínu,“ říká Jiří Čejka z Ústavu fyzikální chemie, který právě za tento výzkum v letošním roce obdržel Cenu předsedy Grantové agentury ČR. „Vzhledem k blízkosti přírodním strukturám nijak neohrožují životní prostředí a jsou naopak důležité pro jeho ochranu,“ dodává. V katalýze zeolity umožňují přeměnit rozmanité výchozí látky na žádoucí produkty s minimální tvorbou vedlejších produktů.
U laboratorně vzniklých zeolitů vědci pomocí nejrůznějších experimentálních technik studují a následně přesně popisují jejich vlastnosti. Předmětem zkoumání je při tom nejenom jejich chemické složení, ale i jejich struktura a porézní systém, tepelná nebo hydrotermální stabilita a kyselé či bazické vlastnosti. Pro nalezení konkrétního využití nových druhů zeolitů bude tento výzkum dále pokračovat.
(medailonek oceněného pořízený GAČR- spustit)
Mgr. Michal Fárník, Ph.D. DSc.
získal ocenění za řešení projektu GAP208/11/0161 -
"Dynamika solvatovaných elektronů v molekulových klastrech: experiment a teorie".
(fota: K. Stejskalová, archiv ÚFCH JH)
Ničení ozonu a ozonové vrstvy skrze děje v atmosféře na detailní molekulové úrovni studoval výzkum vědců z Ústavu fyzikální chemie J. Heyrovského AV ČR. Soustředili se přitom především na takzvané vodní klastry, což jsou soubory několika set molekul vody. Ve své unikátní laserové aparatuře je uváděli do styku s dalšími molekulami běžnými v atmosféře, například halogenovodíky nebo freony, a svítili na ně při tom ultrafialovým světlem napodobujícím sluneční záření. Simulovali a detailně tak zaznamenávali procesy, ke kterým v atmosféře dochází na úrovni molekul včetně těch, které vedou k ničení ozonu. Za tento základní výzkum vznikající v českém laboratorním prostředí získal letos hlavní řešitel Michal Fárník a jeho tým Cenu předsedy Grantové agentury.
„Předpovědi vývoje ozonové vrstvy jsou velice složité a různé modely se v tom velice, často až zásadně liší,“ říká Michal Fárník, vedoucí skupiny Dynamiky molekul a klastrů Ústavu fyzikální chemie. „Abychom je mohli dostatečně zpřesnit, musíme mít podrobné znalosti právě o těch detailních procesech na molekulové úrovni,“ dodává s tím, že popsat základní mechanismus vzniku ozonové díry se vědcům podařilo už v osmdesátých letech minulého století, další výzkum ale od té doby pokračuje.
Stratosféra, ve které se nachází ozon chránící Zemi před ultrafialovým zářením ze Slunce, je relativně suchá. Voda v ní kondenzuje a vytváří mraky pouze nad zemskými póly, kde jsou extrémně nízké teploty. Ozonová díra se proto vyskytuje především nad Antarktidou a částečně i nad Arktidou. Tam také dochází k tvorbě takzvaných polárních stratosférických mraků, které jsou tvořeny částečkami ledu. A právě na těchto ledových částicích dochází k chemickým procesům, v jejichž důsledku se do stratosféry uvolňují molekuly chlóru ničícího ozon.
Čeští experimentátoři ve svém výzkumu spolupracují také s teoretiky, se skupinou Petra Slavíčka z Vysoké školy chemicko-technologické v Praze, která připravuje teoretické výpočty k většině experimentů. Aparatura na přípravu molekulových paprsků a laserové zařízení, které vědci na Ústavu fyzikální chemie používají, je jediná svého druhu u nás a ojedinělá i ve světě. Michal Fárník ji získal v roce 2005 po svém pobytu v Institutu Maxe-Plancka v německém Göttingenu jako dar od emeritního profesora Udo Bucka.
(medailonek oceněného pořízený GAČR - spustit)
Text oznámení byl zpracován z tiskových zpráv GA ČR (K. Stejskalová, 22.9.2014).
http://www.gacr.cz/nejlepsi-projekty-ceskeho-zakladniho-vyzkumu-oceneny-vse |
