official magazine of CAS

 


Important links

International cooperation

 

ESO

EUSCEA

AlphaGalileo

WFSJ

 

 

Books

English books prepared for publication by Academy bulletin

 

Akademie věd České republiky / The Czech Academy of Sciences 2014 a 2015

rocenka_obalka_en.jpg
The Czech Academy of Sciences has issued a report accounting selected research results achieved by its scientific institutes in all research areas in 2014 and in early 2015.
Full version you can find here.

 

kniha
VILLA LANNA IN PRAGUE
The new english expanded edition 

 

kniha
SAYING IT ...ON PAPER


Archive

Stopy AB v jiných titulech

Stopa AB v dalších médiích a knižních titulech

EUSJA General Assembly

eusja.jpg EUSJA General Assembly
& EUSJA Study Trip

Prague, Czech Republic
March 14–17, 2013

Otakar Pertold

(1884–1965)

Padesáté výročí úmrtí českého indologa, etnografa a religionisty Otakara Pertolda si připomeneme 3. května 2015. Hlavní předmět jeho vědecké práce představovaly výzkum indických a šrílanských náboženství a jazyků a otázka teorie a historie náboženství.
 

16_1.jpg
Foto: Archiv MÚA AV ČR

Otakar Pertold se narodil 21. března 1884 do rodiny dobře situovaného cukrovarnického úředníka působícího nejprve v cuk­rovaru v Jaroměři, později v Kloboucích u Slaného. Po absolvování gymnázia ve Slaném v roce 1902 byl přijat na filozofickou fakultu české univerzity v Praze, kde studoval filozofii, matematiku a fyziku, posléze též klasickou a orientální filologii. Již během studií vyjížděl do zahraničí (především do Německa a skandinávských zemí), aby si doplňoval znalosti v oboru indologie. Roku 1908 získal doktorát filozofie (Herbatismus v pedagogické literatuře anglické a americké) a dále pokračoval ve studiích v Leidenu a Londýně, která prohloubila jeho zájem o indické náboženství.

První Pertoldova velká cesta po ukončení studií vedla do Indie a na Cejlon (1909–1910), přičemž tyto výzkumy předurčily celou jeho další dráhu. Přivezený materiál srovnával a konzultoval v Londýně, Oxfordu a v Paříži až do vypuknutí první světové války. Další čtyři roky bojoval na evropských frontách, avšak i tak se mu podařilo nasbírat v Rusku pozoruhodný etnografický materiál včetně fotografií, které sám pořídil.

Těsně po skončení války v roce 1919 byl jmenován docentem (habilitační práce Cejlonská božstva Gará a Girí. Příspěvek k poznání původního náboženství cejlonského) a začal učit srovnávací mytologii národů jižní Asie a Austrálie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Zároveň pracoval pro ministerstvo zahraničních věcí a v polovině roku 1919 byl vyslán do Indie jako první český konzul v Bombaji. Do nového působiště s ním odjela též manželka Anna (roz. Vlčková), jeho opora v soukromém životě i vědecké práci. Kromě konzulárních povinností se O. Pertold věnoval vědeckému výzkumu, procestoval Indii, Cejlon a Barmu.

V roce 1923 se vrátil do Prahy, kde usiloval o další vědecký postup, avšak mimořádným profesorem srovnávací vědy náboženské byl jmenován až v roce 1927. V téže době se stal řádným zakládajícím členem Orientálního ústavu a jeho Indického sdružení. Od roku 1925 vyučoval jako první v Československu hindštinu, nejprve na Masarykově ústavu, později v letech 1928–1945 v jazykových kurzech Orientálního ústavu. Právě pro posluchače těchto kurzů, jimiž byli jak studenti, tak úředníci státní správy či obchodníci, byla určena Pertoldova Učebnice hindustání pro školy i samouky se zvláštním zřetelem k potřebám obchodníků, konsulárních úředníků a turistů.

Svou vědeckou práci musel až do jmenování řádným profesorem v roce 1934 neustále přerušovat, aby si vydělal peníze na živobytí. Psal populární články do novin a časopisů, překládal a pracoval pro ministerst­vo zahraničních věcí a Československý rozhlas, konal četné přednášky pro různé společnosti a osvětové sbory, Orientální ústav i zmíněný rozhlas. Od roku 1937 jej zároveň lze nalézt mezi soudními překladateli.

V Orientálním ústavu patřil mezi užší vedení a v roce 1938 byl zvolen předsedou kulturní sekce. V roce 1935 se stal mimořádným, v roce 1948 řádným členem Československé akademie věd a umění. Vypuknutí druhé světové války jeho veřejnou činnost přerušilo a válečná léta strávil převážně v ústraní na venkově, ovšem hned v roce 1945 se stává vedoucím katedry etnologie, respektive od roku 1953 katedry etnologie a historie náboženství na FF UK v Praze; zde přednášel až do konce padesátých let 20. století, ačkoli byl penzionován již roku 1956.

Působil v redakčních radách Archívu orientálního, Nového Orientu a Československé etnografie. Od dvacátých let 20. století byl členem Royal Asiatic Society a Anthropological Society v Bombaji a čestným členem Royal Asiatic Society v Kolombu. Od roku 1912 se účastnil mezinárodních kongresů zaměřených na problematiku religionistiky, orientalistiky a etnografie (International Congress of the History of Religions 1912, 1929, 1935; International Congress of Orientalists 1928, 1931, 1935; International Congress of Anthropological and Ethnographical Sciences 1934, 1938). Z jeho publikací zmiňme Základy všeobecné vědy náboženské (1920), Náboženství národů nekulturních (1925), Příspěvky ke studiu lidových náboženství ceylonských, Praha (1925), Co je náboženství? (1956), respektive populárně-naučné Cesty po Hindústanu (1911), Perla indického oceánu. Vzpomínky z dvou cest na Cejlonu (1910 a 1922) nebo Ze zapomenutých koutů Indie (1927), které se vztahovaly k jeho dvěma velkým ­indickým cestám a pobytům.
 

ADÉLA JŮNOVÁ MACKOVÁ,
Masarykův ústav a Archiv AV ČR, v. v. i.