Kniha poukazuje na podstatné rozdíly dvou filosofických přístupů ke skutečnosti -- mezi Comtovým pozitivismem a Masarykovým realismem. Masaryka s pozitivismem spojuje vysoké hodnocení vědy a její metodologie. Věda a vědecký přístup ke skutečnosti musí být základem veškerého filosofování. V comtovském duchu ukazuje, jak přesným tříděním věd lze tento filosofický úkol vědy postihnout. Masaryk však principiálně nesdílí  pozitivistický empirismus. Čerpá z Platónova, Brentanova i Herbartova racionalismu. Racionalismus současně znamená realismus, jímž Masaryk nahrazuje pozitivistický fenomenalismus. Přesto v souhlasu s pozitivismem stojí na stanovisku přísného determinismu, jenž vylučuje každý důsledný subjektivismus či jakékoliv romantické pojetí pojmu svoboda. V závěrečné části poblikace se autor zamýšlí nad možností nalezení některých styčných bodů, které Masarykův realismus přivádí do souvislosti s novodobým vědeckým výkladem.