Cílem knihy je rozvinout reflexivní pojetí poznání, jež se skrývá výmluvně v idealistickém heslu, že každé poznání je vždy sebepoznání. Od počátku je přitom kladeno do protikladu s pojetím korespondenčním, v němž je poznání konfrontováno s jeho předmětem coby něčím tomuto poznání zcela externím a s ním nehomogenním. Tento protiklad je chápán jako dialektický, tj. jeho existence je podstatná pro adekvátní pojetí reflexivity v jejím nesolipsistickém, sociálním smyslu. Kniha je založena na autorových statích z let 2011–2016, částečně publikovaných česky a anglicky, částečně tvořících podklady rozličných přednášek, jež jsou upraveny pro potřeby souvislého textu. Tento vývoj je nutnou součástí toho, co se v knize hájí, k čemuž patří i postupná transformace „transcendentálního“ pojetí filosofie a zkušenosti vůbec, jak bylo podobně „autobiografickým“ způsobem diskutováno a instanciováno v  knize Idea, číslo, pravidlo, do pojetí „absolutního“. V pozici hlavního hrdiny pak zcela přirozeně nahradil – či lépe: překonal a zachoval – Kanta Hegel, raného Wittgensteina a Frega Wittgenstein pozdní.