Je člověk pouze součástí světa? Je pouze jedním, byť význačným, jsoucnem mezi jinými? Tento antický a středověký náhled na vztah člověka a světa se v novověku ukázal jako nedostatečný. Moderní myšlení vzniklo z přesvědčení, že člověk sice je součástí světa a je na něj odkázán, že však svět jako svět je zde teprve a pouze s člověkem. Člověk tak začíná vystupovat jako světatvorný. Ve světě se nachází jako individuum mezi jinými, jako subjekt rozumění světu však ve světě není – tento svět teprve klade a klade do něho i sebe jako individuum. Kniha představuje způsoby, jimiž moderní filosofie toto nové východisko promýšlí, přitakává mu či je kritizuje: buď zdůrazňuje, že základem poznání a jednání člověka je konečný lidský rozum, který jej vyznačuje jako subjekt, nebo chce naopak překonat stanovisko konečného rozumu a nově se vrátit k tradičnímu východisku z nekonečného, světového rozumu. Jsou zde i přístupy, které východisko z rozumu opouštějí a tvrdí, že rozum je založen v prvotním před-rozumovém vztahu ke světu. Některé přístupy pak kritizují samo pojetí člověka jako subjektu a navracejí mu výhradní smysl individua. Kniha se soustředí především na filosofii R. Descarta, I. Kanta, německou klasickou filosofii, fenomenologii E. Husserla, M. Heideggera a současné francouzské myšlení.
330,- Kč
Rok vydání: 2009
416 stran, ISBN 978-80-7007-296-7, brožovaná