Eva Zažímalová se narodila v roce 1955 v Praze. V roce 1979 vystudovala Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, obor chemie se specializací biochemie. V roce 1983 získala v Ústavu experimentální botaniky Československé akademie věd vědeckou hodnost CSc. v oboru biologie (fyziologie rostlin). Od roku 1983 pracuje v Ústavu experimentální botaniky (dříve ČSAV, nyní AV ČR) jako vědecká pracovnice a od roku 2012 na částečný pracovní úvazek také v Biologickém centru AV ČR. V Ústavu experimentální botaniky AV ČR vedla v letech 2004–2016 Laboratoř hormonálních regulací u rostlin, v letech 2003–2007 byla zástupkyní ředitele a v letech 2007–2012 ředitelkou tohoto ústavu.

V roce 2004 byla jmenována docentkou a v roce 2013 profesorkou pro obor anatomie a fyziologie rostlin na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy. Vede studenty magisterského a doktorského studia a přednáší pokročilé semestrální kurzy v magisterském i doktorském studijním programu na Přírodovědeckých fakultách Univerzity Karlovy v Praze a Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Je členkou oborových rad doktorských studijních programů Anatomie a fyziologie rostlin a Biochemie na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy a členkou oborové rady pro studijní obor Anatomie a fyziologie rostlin studijního programu Botanika na Agronomické fakultě Mendelovy univerzity v Brně. Je též členkou Vědecké rady Univerzity Palackého v Olomouci a její Přírodovědecké fakulty, dále členkou Vědecké rady Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích a Masarykovy univerzity v Brně. Od května 2017 je členkou Učené společnosti České republiky. Podstatnou měrou se podílela na organizaci několika mezinárodních vědeckých symposií.

Eva Zažímalová se zabývá výzkumem fytohormonu auxinu – jeho metabolismem a molekulárními mechanismy jeho působení a transportu v rostlinných buňkách. Byla a je řešitelkou mnoha projektů tuzemských i zahraničních, je autorkou nebo spoluautorkou původních vědeckých prací publikovaných převážně v renomovaných mezinárodních odborných časopisech i kapitol v odborných monografiích. Její práce byly bez autocitací citovány více než 3000×.