Rukopis představuje fenomenologickou filosofii francouzského myslitele Michela Henryho (1922–2002) s důrazem na jeho poslední tři knihy, které konstruují paralelu mezi Henryho „materiální fenomenologií“ a duchem křesťanských, především novozákonních textů. Práce zkoumá jak obecné pojetí subjektivity v materiální fenomenologii, tak konkrétní pojetí božského a lidského subjektu v křesťanské trilogii Michela Henryho. Poslední trojice knih francouzského myslitele postavila napětí dvou základních modů jevení, které jeho fenomenologie postuluje, do těsného vztahu s otázkou života a smrti člověka. Zároveň v maximální míře exponovala subjektivní pól jevení a učinila subjektivitu vlastním polem, na němž se příběh spásy člověka odehrává. Monografie ve dvou úvodních kapitolách představuje Henryho fenomenologický projekt a jeho pojetí subjektivity. Poté analyzuje a interpretuje jeho křesťanskou trilogii a všímá si přitom jak vztahu fenomenologického a novozákonního diskursu, tak vztahu pozdního díla k předcházejícím podobám Henryho fenomenologického projektu. Kniha je první českou monografií o díle M. Henryho.