Medicína se v několika posledních dekádách proměnila více než v průběhu celých dějin. To si začínáme uvědomovat. Nestačili jsme do důsledků domyslet, co tato transformace medicíny vlastně znamená. Historicky bezprecedentní rozvoj medicíny umožněný obrovským pokrokem vědy a techniky s sebou přináší množství morálních ambivalencí a nově se objevujících etických dilemat. Zásadně se změnila medicína, rychle se mění náš svět, proměnila se i samotná povaha lidského konání. Nikdy předtím jsme neměli takovou moc nad lidským životem. Nikdy dřív lidské konání nemělo tak rozsáhlé důsledky pro zdraví a život jednotlivce, společnosti i budoucích pokolení. Nikdy předtím jsme neměli možnosti technologicky zasahovat do lidské reprodukce, modifikovat člověka, upravovat jeho biologickou danost a technologicky ho „šlechtit“. Pro reflexi rozsáhlých a dynamických proměn biomedicínského vývoje ovšem máme nástroje konstantního, přehledného a jednoznačného světa, včetně tradiční etiky zaměřené především na retrospekci a na minulost. Tato podoba etiky se ukazuje jako nedostačující pro morální výzvy současné biomedicíny a biotechnologií. Ty prvotně nepotřebují retrospekci, ale vyžadují přítomnostní zkoumání anticipačních a prospektivních momentů, vyžadují obrat v podobě zaměřenosti na budoucnost. Studie Prospektivní bioetika analyzuje hlavní proudy současné bioetiky s ohledem na časovost a budoucnost. Hodnotí, jak bioetika odpovídá na výzvy biomedicíny. Zkoumá potenciál, který mají přístupy bioetiky pro etiku primárně zaměřenou na budoucnost. Na základě provedené analýzy pak navrhuje koncept prospektivní bioetiky, tedy budoucnostně zaměřené etické reflexe biomedicíny a biotechnologií.