Československá psychologie
Husova 4, 110 00 Praha 1, tel. (02) 24 220 979, l. 543
Aktuální číslo | Vyhledávání | Archiv | Redakční rada | Předplatné | Informace pro přispěvatele
Metodické studie
Vnitřní motivace ve sportu měřené pomocí Škály sportovní motivace u českých univerzitních studentů
Cíle. Cílem této studie bylo ověření faktorové struktury vnitřní motivace ve sportu měřené pomocí české verze škály sportovní motivace (SMS – Sport Motivation Scale) u souboru českých univerzitních studentů.
Soubor. Výzkumný soubor tvořilo 229 vysokoškolských studentů s průměrným věkem 22 let (SD = 2.13 let). Participanti provozovali řadu různých individuálních a kolektivních sportů (počet různých sportů N = 21).
Analýzy. Pro ověření faktorové struktury vnitřní motivace ve sportu byly využity metody explorační i konfirmační faktorové analýzy. Možné meziskupinové rozdíly s ohledem na pohlaví (muži vs. ženy), úroveň sportování (rekreační vs. vrcholová) a frekvence sportování (1 až 2 krát týdně vs. 3 a vícekrát týdně) byly poté analyzovány s použitím tzv. MIMIC (multiple-indicators multiple-causes) modelování.
Výsledky. Explorační i konfirmační faktorová analýza odhalily marginální nesrovnalosti v postulované struktuře, zapříčiněné jednou z položek měřících vnitřní motivaci vědět. Vyloučení této položky vedlo k akceptovatelné shodě tří-faktorového modelu se subkonstrukty: vnitřní motivace vědět, vnitřní motivace něčeho dosáhnout a vnitřní motivace něco prožít. MIMIC modelování neodhalilo žádné genderové rozdíly v žádném ze subkonstruktů vnitřní motivace, a to jak na latentní úrovni, tak na úrovni manifestní(úroveň položek). Totéž platí pro proměnnou úroveň sportování, kde nebyly zaznamenány rozdíly mezi rekreačně a vrcholově sportujícími particianty. Korelace mezi subkonstrukty vnitřní motivace na jedné straně a sociálně tělesnou úzkostí, tělesným sebepojetím a obecným sebepojetím na straně druhé poukázala na možné problémy s konvergentní validitou třífaktorové konceptualizace vnitřní motivace ve sportu.
Limitace. Jednou z možných limitací této studie je využití relativně malého výzkumného souboru pro potřeby modelování s latentními proměnnými. Průřezový návrh studie může být rovněž považovaný za limitaci, jelikož neumožňuje kauzální inference mezi sledovanými proměnnými a neumožňuje zachytit individuální změny ve vnitřní motivaci a ověřit faktory, které by mohly k individuálním změnám přispívat.
Klíčová slova: motivace ve sportu, latentní struktura, dotazník, MIMIC modelování
Ivana Harbichová, Martin Komarc, Lawrence M. Scheier (2019). Vnitřní motivace ve sportu měřené pomocí Škály sportovní motivace u českých univerzitních studentů. Československá psychologie, 63(5), 510-525.

Intrinsic motivation in sport measured by the Sport Motivation Scale in Czech university students
structure of intrinsic motivation (IM) using the Sport Motivation Scale (SMS) in a sample of Czech university athletes.
Sample and setting. A total of 229 undergraduate students (152 males, 77 females) participated in this study. The mean age of the research sample was 22 years (SD = 2.13). Students participated in a variety of different individual and team sports (number of different sports practiced within the sample N = 21).
Statistical analysis. The authors first examined the SMS factor structure using exploratory (EFA) and confirmatory factor analysis (CFA) techniques, and then evaluated possible group differences in intrinsic motivation based on gender, competition level, and frequency of physical activity using a multiple-indicators multiplecauses (MIMIC) structural modeling approach.
Results. Following exclusion of one problematic item, the EFA and CFA model fit statistics favored a 3-factor solution with subscales including intrinsic motivation to know (IM-K), intrinsic motivation to accomplish (IM-A), and intrinsic motivation to experience stimulation (IM-E). Interestingly, MIMIC modeling revealed no significant mean or item performance differences in intrinsic motivation with regard to gender, both at the latent or manifest indicator level. The same was true for competition level, where highly competitive athletes did not differ in their levels of IM from recreational athletes. Correlations between IM subscales and social physique anxiety, physical self-worth, and global self-esteem highlighted possible convergent validity issues of the three-factor IM model. Results reinforce the performance of the SMS IM factor structure in a sample of Czech university students, with minimal evidence supporting cross-cultural or group-level differences.
Study limitations. In order to obtain stable parameter estimates, latent variable modeling techniques (EFA, CFA, MIMIC modeling) are best conducted with relatively large samples and in the current study the sample was relatively small. The cross-sectional design does not allow causal inferences regarding the effects of SMS on outcomes nor to assess individual change in IM as well as factors that contribute to change over time. Future studies may want to rely on qualitative and/or longitudinal designs in order to examine developmental trends in IM as well as the usefulness of the tripartite conceptualization of IM in sport.
Keywords: intrinsic motivation, university athletes, factorial validity, MIMIC