Československá psychologie

Československá psychologie
Husova 4, 110 00 Praha 1, tel. (02) 24 220 979, l. 543

Výzkumné studie
Specifické procedurální výukové obtíže jako možná příčina dyslexie
Cíle. Ověření některých předpovědí vyplývajících z hypotézy specifických procedurálních výukových obtíží (SPLD) na souboru české populace osob s dyslexií za využití dvou původních úloh navozujících situaci učení ve smyslu postupné proceduralizace znalostí. Výzkumný soubor. Příležitostně vybraný soubor žáků ZŠ/SŠ (ve věku 12-18 let) s dyslexií (n₁ = 24, n₂ = 25) a bez dyslexie (n₁ = 22, n₂ = 21) a soubor dospělých (ve věku 19-45 let) s dyslexií (n₁ = 13, n₂ = 13) a bez dyslexie (n₁ = 36, n₂ = 37). Hypotéza. Osoby s dyslexií budou ve srovnání s osobami bez dyslexie vykazovat sníženou schopnost proceduralizace znalostí jazykového charakteru. Statistická analýza. Analýza byla prováděna zvlášť pro skupinu žáků druhého stupně ZŠ a žáků SŠ a zvlášť pro skupinu dospělých. Data byla analyzována prostřednictvím permutačního testu a metody bootstraping, vždy s 5000 opakováními. Výsledky. V úloze s umělou gramatikou žáci s dyslexií ve srovnání s žáky bez dyslexie vykazovali v závěrečném testu statisticky významně vyšší míru chybovosti, avšak pracovali srovnatelným tempem; dospělí s dyslexií ve srovnání s dospělými bez dyslexie vykazovali ve stejné úloze srovnatelnou míru chybovosti, avšak pracovali statisticky významně pomalejším tempem. V úloze s upraveným Stroopovým testem účastníci výzkumu vykazovali převážně opačný vzorec vývoje reakčních časů, než který byl očekáván na základě předpokladů vyplývajících z SPLD hypotézy. Omezení studie. Menší výzkumný soubor, který sesbíraná data zatěžuje relativně velkou výběrovou chybou. Příležitostný výběr účastníků výzkumu. Použití nových a výzkumnou nebo klinickou praxí zatím nedostatečně prověřených metod. U probandů s dyslexií nebyl zjišťován přesný profil jejich kognitivních deficitů.
Klíčová slova: dyslexie, hypotéza specifických procedurálních výukových obtíží, proceduralizace, umělá gramatika, Stroopův test
Lenka Krejčová, Luděk Stehlík, Zuzana Bodnárová (2016). Specifické procedurální výukové obtíže jako možná příčina dyslexie. Československá psychologie, 60(3), 225-238.

Specific procedural learning difficulties as a possible explanation of dyslexia
Aim. To validate specific procedural learning difficulties (SPLD) hypothesis on a sample of Czech individuals with dyslexia via two quaziexperimental learning situations which lead to proceduralisation of knowledge. Sample. Adolescents (aged 12–18) with dyslexia (n₁ = 24, n₂ = 25) and adolescents without dyslexia (n₁ = 22, n₂ = 21); adults with dyslexia (n₁ = 13, n₂ = 13) and adults without dyslexia (n₁ = 36, n₂ = 37). Hypothesis. Individuals with dyslexia will show lower ability to process language-based knowledge within procedural learning system, compared to intact population. Statistical analysis. Data were analysed in two separate groups – 1) adolescents, 2) adults, by permutation test and bootstrapping method with 5,000 repetitions. Results. In the first learning situation (artificial grammar learning), adolescents with dyslexia showed significantly higher number of mistakes while their working speed was similar to the controls. Adults with dyslexia showed a similar number of mistakes as the controls but their working speed was significantly lower. In the second learning situation (a variation of the Stroop test), the participants showed a different pattern of learning from the presumed one. Limitations. A small sample, random choice of respondents, use of new research methods. The individuals with dyslexia were not individually assessed. They were involved into the sample on their results of previous assessments.
Keywords: dyslexia, specific procedural learning difficulties hypothesis, proceduralisation, artificial grammar, Stroop test

Výzkumné studie Specifické procedurální výukové obtíže jako možná příčina dyslexie
Cíle. Ověření některých předpovědí vyplývajících z hypotézy specifických procedurálních výukových obtíží (SPLD) na souboru české populace osob s dyslexií za využití dvou původních úloh navozujících situaci učení ve smyslu postupné proceduralizace znalostí. Výzkumný soubor. Příležitostně vybraný soubor žáků ZŠ/SŠ (ve věku 12-18 let) s dyslexií (n₁ = 24, n₂ = 25) a bez dyslexie (n₁ = 22, n₂ = 21) a soubor dospělých (ve věku 19-45 let) s dyslexií (n₁ = 13, n₂ = 13) a bez dyslexie (n₁ = 36, n₂ = 37). Hypotéza. Osoby s dyslexií budou ve srovnání s osobami bez dyslexie vykazovat sníženou schopnost proceduralizace znalostí jazykového charakteru. Statistická analýza. Analýza byla prováděna zvlášť pro skupinu žáků druhého stupně ZŠ a žáků SŠ a zvlášť pro skupinu dospělých. Data byla analyzována prostřednictvím permutačního testu a metody bootstraping, vždy s 5000 opakováními. Výsledky. V úloze s umělou gramatikou žáci s dyslexií ve srovnání s žáky bez dyslexie vykazovali v závěrečném testu statisticky významně vyšší míru chybovosti, avšak pracovali srovnatelným tempem; dospělí s dyslexií ve srovnání s dospělými bez dyslexie vykazovali ve stejné úloze srovnatelnou míru chybovosti, avšak pracovali statisticky významně pomalejším tempem. V úloze s upraveným Stroopovým testem účastníci výzkumu vykazovali převážně opačný vzorec vývoje reakčních časů, než který byl očekáván na základě předpokladů vyplývajících z SPLD hypotézy. Omezení studie. Menší výzkumný soubor, který sesbíraná data zatěžuje relativně velkou výběrovou chybou. Příležitostný výběr účastníků výzkumu. Použití nových a výzkumnou nebo klinickou praxí zatím nedostatečně prověřených metod. U probandů s dyslexií nebyl zjišťován přesný profil jejich kognitivních deficitů.
Klíčová slova: dyslexie, hypotéza specifických procedurálních výukových obtíží, proceduralizace, umělá gramatika, Stroopův test
Lenka Krejčová, Luděk Stehlík, Zuzana Bodnárová (2016). Specifické procedurální výukové obtíže jako možná příčina dyslexie. Československá psychologie, 60(3), 225-238.
Specific procedural learning difficulties as a possible explanation of dyslexia
Aim. To validate specific procedural learning difficulties (SPLD) hypothesis on a sample of Czech individuals with dyslexia via two quaziexperimental learning situations which lead to proceduralisation of knowledge. Sample. Adolescents (aged 12–18) with dyslexia (n₁ = 24, n₂ = 25) and adolescents without dyslexia (n₁ = 22, n₂ = 21); adults with dyslexia (n₁ = 13, n₂ = 13) and adults without dyslexia (n₁ = 36, n₂ = 37). Hypothesis. Individuals with dyslexia will show lower ability to process language-based knowledge within procedural learning system, compared to intact population. Statistical analysis. Data were analysed in two separate groups – 1) adolescents, 2) adults, by permutation test and bootstrapping method with 5,000 repetitions. Results. In the first learning situation (artificial grammar learning), adolescents with dyslexia showed significantly higher number of mistakes while their working speed was similar to the controls. Adults with dyslexia showed a similar number of mistakes as the controls but their working speed was significantly lower. In the second learning situation (a variation of the Stroop test), the participants showed a different pattern of learning from the presumed one. Limitations. A small sample, random choice of respondents, use of new research methods. The individuals with dyslexia were not individually assessed. They were involved into the sample on their results of previous assessments.
Keywords: dyslexia, specific procedural learning difficulties hypothesis, proceduralisation, artificial grammar, Stroop test