Oficiální časopis Akademie věd ČR

 


Z monitoringu tisku

 

Akademický bulletin 2010–2015

Plakat_obalky_web.jpg



Stopy AB v jiných titulech

Stopa AB v dalších médiích a knižních titulech

Abicko  > 2013  > duben  > Knihy

Okuněvův život a vědecká činnost

Prezentaci nové knihy Julie Jančárkové Istorik iskusstva Nikolaj L’vovič Okunev (1885–1949) – Žiznennyj put’ i naučnoe nasledie doprovodila 8. února 2013 na rozšířeném zasedání Českého národního byzantologického komitétu pracujícího při Slovanském ústavu AV ČR přednáška autorky nazvaná N. L. Okuněv (1885–1949) a středověké památky Ruska, Arménie a Balkánu a také projekce obrázků architektonických církevních památek.

20_1.jpg

Ruský historik umění N. L. Okuněv (AB 3/2009) přišel do Československa jako ruský emigrant v roce 1923 v rámci Masarykovy tzv. ruské pomocné akce po předchozích pobytech v Oděse, Skopji a Konstantinopoli. V Praze se stal členem Seminaria Kondakoviana (Institutu N. P. Kondakova) a jako profesor dějin byzantského a východoevropského umění přednášel na Karlově univerzitě, kde převzal přednášky po N. P. Kondakovovi o byzantském umění. Věnoval se rovněž dějinám ruského malířství a umění jižních Slovanů, srbské architektuře a malířství, bulharskému umění i umění Arménie a Gruzie. Od roku 1929 byl členem Slovanského ústavu v Praze, v němž dlouhá léta pracoval v byzantologické komisi; stal se členem redakční rady a posléze vedle Milady Paulové a Bohuslava Havránka také jedním ze tří členů vedení mezinárodního časopisu Byzantinoslavica (AB 7–8/2009), kde působil až do své smrti v roce 1949.
V roce 1932 založil při Slovanském ústavu Archiv slovanského umění, který vedl až do roku 1947 a v němž shromáždil dokumenty vztahující se k výtvarnému umění slovanských národů. N. L. Okuněv propagoval myšlenku zřídit v Praze ústředí pro studium slovanského umění, a proto v komisi pro Archiv a galerii slovanského umění při Slovanském ústavu působily osobnosti, jejichž výtvarné dílo vycházelo ze slovanských historických tradic, jako L. Kuba, A. Mucha nebo J. V. Mrkvička. Získávání materiálu zavedlo Okuněva nejen na Balkán (Srbsko, Makedonie, Černá Hora, Bosna, Chorvatsko, Rumunsko, Turecko), ale též do Arménie. Na svých cestách foto­graficky zdokumentoval mnohé významné církevní památky, jež v současnosti již nestojí nebo jsou v rozvalinách.

20_2.jpg
Julie Jančárková, Istorik iskusstva Nikolaj L’vovič Okunev (1885–1949) – Žiznennyj put’ i naučnoe nasledie. (Frankfurt am Main: Peter Lang 2012 (= Heidelberger
Publikationen zur Slavistik. Literaturwissenschaftliche Reihe, Bd. 27)

20_3.jpg


N. L. Okuněv napsal mnoho odborných článků o výtvarném umění; významná je jeho edice Monumenta artis serbicae I–IV (I–II: Záhřeb – Praha 1928, III–IV: Praha 1930–1932). Významné jsou rovněž jeho kontakty se zahraničními badateli, jako byli ­byzantologové A. Grabar, Ch. Diehl, G. Millet nebo M. Walicki.
Přednášky historičky umění J. Jančárkové, pracovnice oddělení dějin slavistiky a slovanských literatur (pracovní skupina Dějiny ruské emigrace v ČSR), se zúčastnil vzácný host – Ing. Oleg Pokorný, vnuk N. L. Okuněva, žijící v Mnichově. Mezi hosty nechyběla ředitelka SLÚ Helena Ulbrechtová a bývalý předseda Českého národního byzantologického komitétu Vladimír Vavřínek.

20_4.jpg
Katedrála v bývalém hlavním městě Arménské říše Ani

Prezentace knihy a přednáška se odehrály za velkého zájmu a ohlasu posluchačů, kteří do posledního místa zaplnili přednáškový sál SLÚ; mnozí z nich vystoupili také v následující diskusi (J. H. Hlaváčková, L. Havlíková, M. Luptáková, M. Řoutil). Věřme, že si kniha o Okuněvově životě a vědecké činnosti získá stejnou pozornost a pozitivní ohlas také u veřejnosti.

Původní znění příspěvku naleznete zde.
 

LUBOMÍRA HAVLÍKOVÁ,
Slovanský ústav AV ČR, v. v. i.