Vladimír Havlík
publikace
  • Reflections on a new horizon of philosophy, thinking and metodology.
    In: Abstracts, Vol. II, 9th International Congress of Logic, Methodology and Philosophy of Science, Uppsala, Sweden, 1991.
  • Pojetí pohybu jako stávání se a úkol myšlení.
    In: Vesmír, jazyk, myšlení, ed. V.Havlík a Z.Hofmann, Filosofia, Praha 1994.
  • K otázce McTaggartova paradoxu.
    Filosofický časopis, č.2, 1994.
  • Temporální realismus versus temporální non-cognitivismus.
    In: Realismus ve vědě a filosofii, Filosofia, Praha 1995.
  • Ontologická alternativa McTaggartova paradoxu. (K neprostorovému pojetí temporality přítomnosti).
    Organon F, roč. 2, č. 4 (1995), s. 327-341.
  • Synergetika. Návrat ke světu přírodních procesů.
    Filosofia, Praha 1995, 91 s.
    Kniha se zabývá analýzou východisek a předpokladů synergetického přístupu ke skutečnosti především na základě prací I.Prigogina a I.Stengersové a H.Hakena. V kapitole historičnost a fundamentálnost fyzikálního popisu je diskutována problematika pojetí času ve fyzice kdy podle Prigoginových slov dochází ke zrození nového paradigmatu (v dichotomii mezi světem trajektorií a světem procesů), který se na základě synergetických principů vrací k aristotelovskému pojetí přírody jako procesu. Podrobnější rozbor aristotelovského přístupu k přírodě a možných konsekvencí synergetického přístupu je podán v kapitole návrat fyziky. Hlavní pozornost je věnována rozboru rozdílů mezi fyzikou bytí (dynamikou) a fyzikou stávání (synergetikou či nerovnovážnou termodynamikou). V tomto kontextu jsou analyzovány základní pojmy a východiska jednotlivých fyzikálních obrazů světa, které jsou ustaveny mechanickým a synergetickým přístupem. Předmětem analýzy jsou pojmy bifurkace, trajektorie, procesu, nevratnosti, role času ve fyzikálním popisu, atd. V závěrečných kapitolách Role subjektu a Nový dialog člověka s přírodou se autor snaží ukázat, jakým způsobem vystupuje problém subjektu ve fyzikálním poznání samém. Jakým způsobem je fyzikální věda schopna zdůvodnit existenci subjektu a jeho poznání. Autor se zaměřuje na Prigoginovskou tezi popisu přírody jako vzájemného dialogu mezi poznávajícím subjektem a přírodou, v kterém zkoumání přírody vystupuje jako neoddělitelná část její vnitřní aktivity. Nový dialog s přírodou autor hodnotí jako historicky vyvinutou metodu poznání přírody a vyrovnání se s mechanistickým pojetím.
  • Cestování v čase jako filosofický problém.
    Organon F, 1998.
  • Možné a mnohé světy.
    In: Mezi jazykem a vědomím, Filosofia, Praha 1999.
    Stať se zabývá srovnáním východisek a předpokladů možných světů (possible worlds) a tzv. nekodaňskou interpretací kvantové mechaniky mnohých světů. Výsledkem srovnání je úvaha nakolik si jednotlivá východiska odpovídají a zda jsou v konečném důsledku identická.
  • Význam a implikátní řád.
    In: Denotácia, referencia a význam, ORGANON F (2000) príloha, s.101-107.
    Stať se zabývá analýzou Bohmovy ideje implikátního řádu, která je formulována jako nový univerzální pohled na skutečnost. Bohm v této souvislosti přikládá rozhodující vliv pojmu "význam". Na rozdíl od obvyklého pojetí chápe význam jako inherentní a podstatnou část reality a ne jen jako čistou abstrakci, která existuje jen v naší mysli. Chápání implikátního řádu jako určitého a nutného způsobu organizace významu je tak uvažováno jako možná alternativita ke stávajícím řešením problému významu.
  • Fyzikální zákony neznemožňují cestování časem.
    (reakce na omyly v článcích o cestování časem)
    Britské listy, 4.6.2001, 5 stran, http://www.britskelisty.cz/0106/20010604e.html Článek pojednává o problému cestování časem do minulosti z fyzikálního a logického hlediska. Ukazuje, že v současné moderní fyzikální teorii a logice nelze nalézt žádný princip nebo zákon, který by takové cesty znemožňoval.
  • Vakuum a nicota (Proč je spíš něco, než nic).
    Filosofický časopis 4/2002, s. 575-589.
  • Atomismus ve vědě.
    in: J. Nosek, Milénium vědy a filosofie, Filosofia, Praha 2002, s. 124-135.
  • Popperův sen a propensitní teorie pravděpodobnosti. in: Metoda, význam, intence, Filosofia, Praha 2003, str. 137-149.
  • Nikolaj Demjančuk: Filosofie a vědecké myšlení.
    recenze, Filosofický časopis 2003/3, str. 514-519.
  • Metoda, význam, intence.
    Popperovské motivy v současném analytickém myšlení. (editor), Filosofia, Praha 2003, 258 s.
    Sborník z řady slovensko-českých sympozií o analytické filosofii, které pořádají každoročně pracovníci Ústavu filozófie SAV a Filozofického ústavu AV ČR od roku 1997, střídavě ve Slovenské a České republice. Šesté sympozium, které se konalo 27.-29.5 2002 v Praze, bylo věnováno popperovským motivům a inspiracím v analytickém proudu filosofického myšlení.
  • Evoluční ontologie aneb Mýtus přirozenosti a reliktní antropocentrismus.
    Filosofický časopis č. 6/2003, s. 1017-1028. Polemika s koncepcí evoluční ontologie, která je obsahem stejnojmenné knihy autorů J. Šmajse a J. Kroba. Stať se snaží ukázat, že zmíněná koncepce nesplňuje požadavky, které si sama klade (především aby evoluční ontologie byla důsledně neantropocentrická), a že její hlavní východiska a předpoklady jsou vystavěny na mýtické a dogmatické představě přirozenosti. Důsledkem je neudržitelná koncepce člověka jako přírodní bytosti na jedné straně a zároveň na straně druhé jeho přehnaně zdůrazněný protipřírodní postoj a působení. Stať naznačuje, že hranice přirozeného a umělého jsou v tomto smyslu jen dočasným a nepodstatným možným rozlišením, které nemá hlubší ontologický statut a na jehož základě nelze budovat nedeformovanou EO.
  • Problém interpretace vědecké teorie.
    in: Používanie, interpretácia a význam jazykových výrazov, Filozofický ústav SAV 2004, s. 179-191. Anotace: Stať se zabývá problémem interpretace vědecké teorie v kontextu interpretací moderních fyzikálních teorií kvantové teorie a teorie relativity. Zkoumá vazbu mezi axiomatizovanými formálními systémy a jejich interpretacemi na základě Hempelova procesu interpretace teorie pomocí určitého interpretačního systému interpretačních vět. a staví se proti Ztráta intuitivní pochopitelnosti moderních fyzikálních teorií totiž nemůže vést k tomu, že rezignujeme na interpretaci odkazem na dostatečnost konzistentnosti formální teorie, která je používána jako pouhý algoritmus k dosažení predikcí
  • Memy a teorie univerzálního darwinismu.
    in: Memy ve vědě a filosofii, ed. J. Nosek, Filosofia, Praha 2004, s. 27-42. Anotace: Stať se zabývá filosofickými východisky a předpoklady teorie memů. Centrální otázkou je analýza univerzálního darwinismu jako obecného a univerzálního evolučního principu či zákonitosti, která nastává v každém prostředí vždy, když jsou splněny požadované podmínky. Evoluční proces lze tak popsat jako algoritmický proces, který vede ke vzniku organizované uspořádanosti. Darwinismus v tomto obecnejším univerzálním smyslu poukazuje k rozdílnosti přežití libovolného druhu sebereplikující se kódované informace, která má nějaký vliv na svou pravděpodobnost, že bude replikována. Stať zdůrazňuje metodologickou důležitost memetiky v tom, že umožňuje nahlédnout rozmanitost kulturního vývoje z jednoduché unifikující perspektivy.
  • Mýtus přirozenosti a reliktní antropocentrismus II.
    Filosofický časopis č.3/2004, s. 473-480.
  • Emergence nebo supervenientní epifenomenální ontologie?
    in: Jazyk, logika, věda, P. Sousedík (ed.), Praha, Filosofia, 2005, s. 305-323. Anotace: Stať se zabývá analýzou teorie emergence a její rolí v soudobých názorech na teorii komplexity. Pozornost je věnována především tzv. ontologické emergenci a vývoji názorů na emergenci od tzv. "Britského emergentismu" až po soudobé moderní koncepce. Stať se snaží prokázat neprůkaznost Kimových argumentů, vedených proti možnosti ontologické emergence.
  • Teorie relativity a relativita teorie.
    Filozofický časopis, Praha, roč. 53, 2005, č. 6. Anotace: Stať se zabývá fyzikální relativitou a filosofickým relativismem na pozadí vzniku a formulace Einsteinovy teorie relativity. Uvažuje se zde otázka, zda je obhajitelný ontologický či kosmologický relativismus na základě diskuse o existenci možných alternativních teorií skutečnosti, tj. relativních, ekvivalentních a neekvivalentních teorií. Diskuse o možné relativitě teorií vede k závěrům, že 1) fundamentální část jedné teorie může být částí nějaké odlišné teorie, 2) že existence alternativních relativních teorií může být sice důsledkem rozmanitých způsobů a přístupů ke skutečnosti, ale má-li být jejich výsledek konzistentní a relevantní, musí být v podobě nějaké matematicky ekvivalentní teorie, 3) že predikce ekvivalentních a relativních teorií prokazují odlišnou stabilitu při testování svých deduktivních důsledků, a že 4) pro další rozvoj a úspěch ekvivalentní teorie je rozhodující role jejích abstraktních, univerzálních a unifikujících principů. Tyto závěry společně s Einsteinovým předpokladem o existenci univerzálních a elementárních zákonů, z kterých by kosmos mohl být odvozen čistou dedukcí, a sílící tendence k odhalování hlubších a univerzálnějších souvislostí ve fyzice, pak vedou k úvaze, že ontologický relativismus je v tomto smyslu neudržitelný.
  • Fundamentalismus, relativismus a fyzika.
    in: Jazyk z pohladu sémantiky, pragmatiky a filozofie vedy, Organon F príloha, Filozofický ústav SAV 2006, s. 227-243, ISBN 80-967225-6-5. Anotace: Stať se zabývá analýzou současných diskusí mezi fundamentalismem a relativismem ve filosofické reflexi vývoje současné moderní fyziky. Jde především o kritické stanovisko vůči nové vlně, v které zaznívají témata nejednotnosti vědy, antiredukcionismu, antifundamentalismu a dokonce antiimperialismu fyziky. Podrobná analýza je věnována úsilí N. Cartwrightové a jejímu programu pro vybudování metafyziky nesjednoceného světa, jehož úkolem je v prvé řadě odmítnutí privilegovaného postavení fyziky a podpora pluralistického názoru, podle kterého jsou všechny vědní disciplíny v zásadě rovnocenné a navzájem se ovlivňují různými typy interakcí. Stať se na analýze základních prvků pluralistické koncepce (tzv. Dappled world) např. ceteris paribus zákonů, působení nomologického stroje a simulacrum explanace, snaží prokázat neudržitelnost a pouhou proklamativnost centrální teze, že z pluralismu nutně nevyplývá antirealismus.
  • Recenze: Břetislav Fajkus: Filosofie a metodologie vědy.
    Filosofický časopis č. 6, roč. 54, 2006, s. 930-936.
  • Francis Bacon a induktivní metoda.
    In: Věda v renesanční a novověké kultuře, Plzeň: Západočeská univerzita, 2007, (eds.) N. Demjančuk; J. Vařenková, s. 103-120, ISBN 978-80-7043-625-7.
  • Gödel a AI.
    In: Meze formalizace, analytičnosti a prostoročasu, Praha: Filosofia, 2007, s. 161-177, ISBN 978-80-7007-268-4.
  • Status ad hoc hypotéz ve vědě.
    In: Jednotliviny, všeobecniny, významy, Bratislava: Filozofický ústav Slovenskej akadémie vied, 2008, (ed.) M. Zouhar, s. 94-110, ISBN 978-80-969770-1-7.
  • Ontologie evoluční perspektivy.
    Evoluce a věda, Nymburk: OPS, 2008, (eds.) Nosek, J.; Havík, V., s. 121-141, ISBN 978-80-87269-04-6.
  • Frege a epistemologie.
    Ozvěny Frégovy filosofie, Bratislava: Filozofický ústav Slovenskej akadémie vied, 2009, (ed.) P. Sousedík, s. 24-38. ISBN 978-80-969770-4-8.
  • Vědecký status darwinismu.
    Filosofický časopis, roč. 57, č. 6, 2009, s. 837-853. ISSN 0015-1831.
  • Emergence a kontext.,
    in: M. Zouhar, (ed.), Kontext a význam, Aleph, Bratislava 2010.
  • Dawkins a progresivní deantropocentrizace.
    J. Hanuš, J. Vybíral (eds.), Dawkins pod mikroskopem, Diskuse nad knihou Richarda Dawkinse Boží blud, CDK, Brno 2010.
  • The Scientific Status of Darwinism.
    T. Hříbek, J. Hvorecký (eds.), Knowledge, Value, Evolution, London: College Publications, King's College 2011, s. 85-98.
  • Ernst Mach a evoluční pojetí vědy.
    P. Dub, J. Musilová (eds.), Ernst Mach: Fyzika, filosofie, vzdělávání, Brno: Masarykova univerzita 2011, s. 206-219.
  • S-A-I teze (biologické druhy jako individua).
    V. Havlík (ed.), Individuals and Properties, Organon F, vol. 18, Bratislava 2011, s. 32-49.
  • Vstříc univerzálnímu evolučnímu principu.
    V. Havlík, T. Hříbek at al. (eds.) Z evolučního hlediska, Filosofia, Praha 2011, s. 75-124.
  • Metametodologie a naturalismus.
    Organon F 19 (2012), s. 56-77
  • Searle on Emergence.
    Organon F 19 (2012), Suppl., s. 40-48
  • Temné stránky kosmologie.
    Akta Fakulty filozofické Západočeské univerzity v Plzni, 2012, -, č. 4, s. 151-168. ISSN 1802-0364.
  • Evoluční argument a spor o realismus.
    Organon F (2013), Suppl. 1, s. 44-63
  • Natural or Artificial Intelligence?
    In: J. Romportl, P. Ircing, E. Zackova, M. Polak, R. Schuster (eds.) Beyond AI: Artificial Golem Intelligence, Proceedings of the International Conference Beyond AI 2013, Pilsen, Czech Republic, November 12-14, 2013, pp. 15-27
  • Synchronní a diachronní emergence.
    Organon F 20 (2014), Suppl., s. 57-69.
  • Bezradnost metodologie kosmologie?
    Filosofický časopis, ročník 63, č. 2, 2015, s. 247-266.
  • Donald Gillies a modifikovaný falsifikacionismus.
    In: Sedmkrát z logiky a filosofie vědy, V. Havlík (ed.), Filosofický časopis, Mimořádné číslo 3, 2015, s. 77-100.
  • Anomálie, ad hoc hypotézy a temné stránky kosmologie.
    Pavel Mervart, Praha 2015, 176 s.
  • Vývoj vědy jako evoluční boj idejí? K pojetí vědy jako konceptuální evoluce.
    Filosofický časopis, 1, 2016, s. 75-94.
  • Simulace a instrumentální pojetí vědy.
    Teorie vědy, vol. 38, No 2, 2016, s. 131-157.