„Pokud nemůžete provést měření, pak si nemůžete ani ověřit správnost svých předpokladů,” říká profesor Subir Sarkar

Rychlé rozpínání vesmíru nebo temná energie, pojmy formulované relativně nedávno jako hypotézy, možná nemají žádný reálný základ. Spor profesora Subira Sarkara o významu důkazů, které pozorováním supernov získal tým nobelistů v roce 2011, stále pokračuje. Žhavé téma workshopu Multimessengers@Prague, kde nám profesor Sarkar poskytl následující rozhovor.

Na unikátním workshopu, zorganizovaném Central European Institute for Cosmology and Fundamental Physics (Středoevropský institut pro kosmologii a základní fyziku), se setkali odborníci ze samostatných, ale provázaných oborů, aby své názory konfrontovali v neformální diskuzi. Vědci z výzkumných ústavů z 10 evropských zemí, kteří byli pozváni do Prahy Fyzikálním ústavem Akademie věd v rámci projektu CoGraDS, prověřovali po dobu čtyř dnů synergie mezi různými kosmologickými pozorováními a vyměňovali si poznatky s kolegy z české kosmologické obce. V projektu CoGraDS se kombinují čtyři teoretická zkoumání v oblastech gravitace, kosmologie a teorie strun se zásadním experimentálním podnikem: cílem jednoho z pěti pracovních balíčků projektu je vybudovat laboratoř na testování fotosenzorů určených pro velký přehlídkový teleskop (Large Synoptic Space Telescope).

„Myslím si, že teoretici by měli být neustále v kontaktu s experimentátory, protože jinak budou vymýšlet nové a nové teorie, ale bez návaznosti na realitu. A totéž platí i obráceně, experimentátoři by měli hovořit s teoretiky, aby dokázali ocenit nápady, které stojí za to," říká profesor Subir Sarkar.

„Pokud nám chybí data, zůstáváme na úrovni spekulací! Aby se naše chápání mohlo někam posunout, potřebujeme data. Všechny hypotetické úvahy v naší práci musí být vyváženy měřením. Samozřejmě, kdo by neměl rád odvážné hypotézy, ale bez důkazů budeme mít jen sterilní domněnky. Mezinárodní vědecká komunita proto pracuje na vývoji nových detektorů. V současné době nevidíme gravitační vlny ani neutrina dostatečně dobře, protože máme příliš malé detektory. Ale pokrok by mohl přijít s novým ramenem LIGO, zkonstruovaným v Indii, japonským detektorem HyperK nebo Einstein Telescope či KM3NeT. Zajímavé objevy by se pak mohly odehrávat nikoliv jednou za rok, ale jednou za měsíc.”

Profesor Sarkar se zaměřuje na vysoce energetické kosmické záření, neutrina a gama záření, je účastníkem experimentů na observatořích IceCube Neutrino a Cherenkov Telescope Array a dlouhá léta pracoval na observatoři Pierra Augera pro detekci kosmického záření. „V ideálním případě by měl mít každý vědec možnost zapojit se do každého experimentu, ale to bohužel nejde. Každá země má nějaký limit, co se týče účasti na projektech, ale byl bych rád, kdyby se do optické astronomie zapojovalo více českých vědců, například do velkého projektu Large Synoptic Survey Telescope. Ten se buduje v Chile, jeho výstavbu propagovali částicoví fyzikové a půjde v něm o tzv. velká data. Proto se na jeho financování podílí i společnost Google a práce na něm je lákadlem pro mladé informatiky.”

Ale jak profesor Sarkar zdůrazňuje: „Fyzikové v projektu budou za své zájmy hlasovat třeba i nohama; nemůžete je nutit dělat něco, co nechtějí. Budou se soustředit na to, co je zajímá, i v rámci omezených zdrojů a financí atd. A proto by doporučoval, aby byrokraté, vládní úředníci a ministři fyzikům nediktovali, na čem mají pracovat; stejně je to zbytečné. Pokud budou dělat něco, co jim nejde od srdce, nepřinese to nic. Je to stejné, jako byste nutili malíře, aby maloval portréty, když chce malovat krajinu.”

Profesor Sarkar je vedoucí Skupiny teorie částic na univerzitě v Oxfordu. „U nás na univerzitě mají všichni svou vlastní hlavu; pokud položíte stejnou otázku 10 lidem, dostanete 11 odpovědí. Na druhou stranu, když se vám podaří nějakou myšlenku prosadit, cítíte, že to má váhu. Někdy je to ale opravdu únavné, o to větší odměnou je úspěch. Není to jako být celebritou a mít tisíce fanoušků na Twitteru - pokud se vám svým argumentem podaří přesvědčit aspoň 10 inteligentních lidí, máte pocit, že to za to stálo.”

Středoevropský institut pro kosmologii a základní fyziku (CEICO) je mezinárodní výzkumnou skupinou zaměřenou na vztahy mezi kosmologií, gravitací a teorií strun se sídlem ve Fyzikálním ústavu Akademie věd České republiky.

Subir Sakar je vedoucí skupiny teorie částic na univerzitě v Oxfordu. Po sporu s nobelisty oceněnými v roce 2011 o významu důkazů z pozorování supernov publikoval profesor Sakar v listopadu 2019 druhou práci na téma Astronomie a astrofyzika. Je účastníkem experimentů na IceCube Neutrino Observatory i chystaného projektu Cherenkov Telescope Array.

20. února 2020

Autor: Petra Köppl

Foto: René Volfík