Z kritických ohlasů
- Tatiana Sedová, Práca, 5. oktobra 1999:
Ak berieme vážne trochu ironicky mienenú sentenciu R. Musila, že "autor je vždy neobyčajný muž: cíti buď neobyčajne odvážne, alebo neobyčajne obyčajne, ako vzor pre napodobenie pred nami rozprostiera svoj tak či onak usporiadaný duchovný systém", je jasné, k akému zoologickému autorskému druhu možno Koťátka priradiť."
- Aleš Haman, Literární noviny 21/1999:
Původně byla tato bytost vedoucím pracovníkem v nějakém patrně vědeckém ústavu, v přítomnosti přemítá ve své izolaci o živočišné povaze svého jsoucna, neschopna rozhodnout, zda je spíše ptákem nebo kočkou... Vytváří situace, kde ze slov vzniká paradoxní svět, v němž nesmyslné se mísí se smysluplným, živé s neživým, přenesené významy s přímými - kde zkrátka mizí hranice mezi zdáním a bytím, mezi subjektem a objektem. Tento paradoxní svět, kde jsoucna nejsou od sebe oddělena mřížkou racionálního myšlení, kde jedno přechází v druhé, připomíná svět mýtu.
- Milan Jungmann, Nové knihy 23/1999:
Rovněž vypravěč má rozplývavou podobu, lidským hlasem promlouvá třebas kámen nebo kočka... Stará dobrá narativní tradice je tu prostě zcela popřena a my, čtenáři vyrostlí na klasické moderní literatuře, musíme k hodnotám experimentálního textu pronikat s rizikem, že námaha, kterou přitom vynaložíme, přijde vniveč. Snad nadšenci postmoderní literatury před tímto dilematem nestojí a mají potěšení i z rozbití chrámové konstrukce.
- Tatiana Sedová, Organon 1/1999:
Už pri prvom priblížení je zrejmé, že autor odmieta existenciu významu v zmysle platónskych abstraktných entít, hoci nezachádza tak ďaleko ako Quine, podla ktorého význam je mýtus; odmieta aj ideačnú koncepciu umiestňujúcu významy do vedomia subjektu.
- Michal Schindler, Tvar 10/1999:
Mění se jen forma, problém zůstává v podstatě týž - houština polysémie prorůstající všemi životními rovinami. ... Spojnice vedou nejen k oné mrazivé existenciální absurditě beckettovského typu, ale asi především k imaginativní variabilitě ražení borgesovského (příznačná souvislost s Fantastickou zoologií)."
- Marián Zouhar, Host 4/1999:
Dominantnou ideou je vybudovať teóriu významu bez toho, aby bolo treba postulovať významy ako entity sui generis... Lakonicky povedané, cielom je formulovať teóriu významu bez významov.
- Nikolas Proksch, Aluze 3-4/1999:
Sotva se na sypkém písku významů udržíme, a když už máme dojem, že se nám to povedlo, někdo hodiny otočí a my znovu padáme, kloužeme a víříme. Jsme prostě ve světě, kde vládne princip nejistoty a relativity, mnohoznačnosti a ironických vtipů, snů skutečnosti a skutečnosti snů... A tak se ocitáme v labyrintu významů (a významů významů), otázek, hádanek, náznaků, v labyrintu, odkud nevede jediný pravý a správný východ.
- Tomáš Marvan, Aluze 1/2001:
Tím, že nedoporučuje upřednostňovat nějaký centrální princip determinace významu promluv na úkor ostatních relevantních principů, dospívá autor v knize k velmi liberální pozici...
- Petr Stojan, Aluze 1/2007:
Jeho úkol se tedy na první pohled zdá snadný: ubránit intuitivně poměrně přitažlivou představu, podle níž jsou účastníci komunikace jejími subjekty (komunikované obsahy jsou obsahy jejich promluv, oni svými promluvami něco míní atd.), oproti odpudivému rigidně konvencionalistickému obrázku, podle nějž vystupují účastníci komunikace spíše jako loutky řízené nějakým nadosobním systémem (jazyka), a to v tom smyslu, že v komunikaci pouze vybírají prostředky z rezervoáru tohoto systému a řídí se pravidly, které jsou tomuto systému vlastní.
- Martin Pokorný: Slovo a smysl 4/2007:
Frustrace, rozpornost, kompenzační dezorientace a spontánní rekurz jsou čtyři mechanismy, jimiž se jazyková praxe může odpoutávat od věcnosti, stávat se mimoděk nesrozumitelnou (t.j. "ne s rozumem), předestírat jazykovou clonu a bránit nám vtom, abychom realitu brali jako jednoduše danou.
- Dezider Kamhal, Organon F, 4/2007:
Spájať rozumenie s "identifikačnou znalosťou" mi však pripadá chybné, ak znamená schopnosť vyčleniť referenty výrazov, pretože napríklad vete
"Jano je zaľúbený do Marienky", prípadne vete "Jano sa zaľúbil do jednej škaredej a múdrej blondínky" rozumieme bez toho, aby sme potrebovali akokolvek identifikovať referenty.
- Marián Zouhar, Filosofický časopis 2/2007:
Koťátkovi zrejme išlo o to, že na to, aby hovorca poznal referent deskripcie "muž, ktorý bol na večierku s Miss ČR 2006", stačí, aby vedel, že je ním muž, ktorý bol na večierku s Miss ČR 2006.
- Kryštof Špidla, A2/Kulturní týdeník, 24/2008:
Jak může dopadnout pokus analytického filosofa o paměti? Napíše je vůbec?...Stejným labyrintem, jako je ten, jímž musel projít bájný Théseus, je
i labyrint rokokových sukní a spodniček. V záhybech hedvábí a mušelínu lze bloudit přinejmenším stejně dobrodružně (a jak se ukazuje v textu, i se zcela
překvapivým výsledkem). Cesta, která vede k doteku kůže na kůži, či spíše punčošky na punčošku, je ovšem několikrát zmnožena blouděním hlavního hrdiny.
- Petr Glombíček, Organon F, 1/2008:
Ukáže se totiž, že Tom nedávno absolvoval opakovaně tutéž procházku s jinou dívkou, studentkou botaniky, a mimochodem si (díky její výřečnosti a zaujetí oborem) pamatuje jména všech stromů na oné romantické trase v místním parku.
- Vladimír Novotný, Portál české literatury, Nové knihy, 2008:
Jsme tedy v autorově knize neslitovně vrženi do světa samých narativních průsečíků, do permanentního prolínání rozmanitých žánrových poloh i stylových
postupů, všude se ocitáme ve světě neustálých parafrází a pestrých časových aluzí. Koťátko zde brilantně parafrázuje jeden literární postup za druhým:
jednou si čile počíná jako poněkud starožitný sentimentalista, podruhé si nasazuje masku či roušku rozpolceného účastníka a svědka epochy romantismu,
potřetí zase demonstruje své umění novoklasického vyprávění o životě zdánlivě přímém a zdánlivě přímočarém.
- Novinky, Respekt 11/2008:
To, co Koťátka nejvíce zajímá a fascinuje, je tělo. Kdysi obdařené legendárním temperamentem, nyní stárnoucí, zpomalené. Tělo, které se z lidské podoby vrací do rozmanitostí živočišné a rostlinné říše.
- Johanka Pižlová, Nekultura 2009:
V rozjímání mezi renesančním zvrhlíkem a antickým hrdinou se z hlavní postavy stává postupně obojživelník - metafora umírajícího člověka odkázaného na lůžko, jemuž se světem stává pouze jeho postel a cizí vzpomínky, které vydává za vlastní.
- Pavel Cmorej, Analytické filosofické skúmania, Bratislava 2009:
Predpokladajme, že vrahom Duckého je jedna osoba a že tento fakt bol presvedčivo zdovodnený, takže možeme povedať, že vieme, že deskripcia splňa podmienku jedinečnosti, ktorú možeme vyjadriť formulou ( ?!x).Vd(x), kde "?!" je existenčný kvantifikátor "existuje presne jedno". Myslím, že práve táto podmienka je identifikačnou znalosťou, ktorú nám podla Koťátka poskytuje deskripcia… Aj keby sme so zretelom na vágnosť bežného chápania znalosti prijali Koťátkovo zrovnoprávnenie znalosti "aký" s poznaním "ktorý", rozdiel medzi vedením (?!x).?(x) a vedením, že (?x)?(x) = I, nám zostane. Ak ?x ((?x)?(x) = I), tak ?x (?!x).?(x)), ale bez dalšieho empirického skúmania sa X od vedenia, že (?!x).?(x) k znalosti, že (?x)?(x) = I, nedostane.
- Česká televize, Knižní svět, 7.3. 2010:
Vyprávění plné tíživých obrazů, úzkostných představ a znepokojivé grotesknosti, mladému čtenáři věru nic neusnadňuje, nezakrývá mu bídu ani bezcitnost lidského světa a nehledá útěšná rozuzlení.
- Ondřej Pomahač, A2/Kulturní týdeník, 19/2010:
Distribuce postů v nové přírodě však není řízena jednotným principem; někdy jde o charakterové rysy, jindy o záliby, anebo je to prostě náhoda. Samotná struktura pozic (kůň, strom, patník) vypadá zprvu jednoduše…
- Tomáš Marvan, Realizmus, internalizmus, individualizmus, Bratislava 2010:
Každá nová verze světa vytváří svět v tom smyslu, že do reality vnese určitou strukturu, která zde bez ní nebyla. Pluralita verzí přitom naznačuje, že bychom se měli vzdát představy daných "kloubů přírody", které naše pojmy detekují.
- Milena Šubrtová, i-Literatura 2010:
Příroda je vylíčena jako kruté divadlo, na jehož jevišti probíhá podle scénáře potravního řetězce permanentní boj a vraždění. Tomáš se ve svých chlapeckých snech obírá možnostmi, jak ochránit malé proti větším, slabší proti silnějším. Dětské naivní sny pak přetavuje ve zrůdnou skutečnost záhadný stvořitel Worms a jeho pomocníci. Wormsova "nová příroda" se tváří jako spasitelská, neboť narušuje původní přírodní řád a zdánlivě poskytuje všem novou (a opakovanou) životní šanci - ve Wormsově koňském stádu, lese, poté v rostlinné podobě na zahradě či alespoň v roli kamene nebo patníku, lemujícího cesty Wormsova světa. Stratifikace prostoru může připomínat román zasvěcení, promlouvá však spolehlivě i k nedospělému recipientovi (les coby neprozkoumané území plné nebezpečí).
- Lukáš Bielik, Realizmus, internalizmus, individualizmus, Bratislava 2010:
Koťátkov realista by mal potom z hľadiska jazykovej praxe postaviť na jednu úroveň výrazy z religióznej oblasti ("duša", "svedomie" apod.), terminológiu teoretickej fyziky ("elektrónovy spin", "kvark", atď.), výrazy o pozorovatelných objektoch ("stol", "vreckovka", apod.) jako aj výrazy fiktívneho diskurzu ("sedemhlavý drak").
- Pavel Mandys, Týden.cz. , 2010:
Ke zkoprnělým rodičům hlavního hrdiny, žáka Tomáše Hlavsy, jednou přijde jakýsi komisař a oznámí jim, že ukradli koně, načež vydedukuje, že koněm je otec. Nasadí mu pouta a odejde.
- Tomáš Hříbek, Realizmus, internalizmus, individualizmus, Bratislava 2010:
Jeho individualismus je pozdním výhonkem ještě starší tradice, německé pokantovské filosofie svobody.
- Ondřej Nezbeda, Host 6/2010:
Tady se člověk může nerušeně pást, stát se keřem v remízku či skalce, být jedním z mnoha elementů bizarní wormsovské krajiny… Stačí si konkrétně a doslova představit to kruté divadlo v otevřeném plenéru, jehož scénu až na horizont lemují lidské postavy bez duše, podivná monstra připomínající výjevy z obrazů Hieronyma Bosche…
- Pavel Materna-Marie Duží, Realizmus, internalizmus, individualizmus, Bratislava 2010:
Oproti Gödelovi: konstrukce nejsou subjektivní, libovolný způsob konstruování, nýbrž objektivní abstraktní procedury, které v daném jazyce přiřadila výrazům jazyková konvence (v níž mj. gramatika kóduje způsob, jakým se budují složené konstrukce z jednodušších). Oproti Koťátkovi: tato teorie významu není empirickou teorií studující osudy konvence v daném jazyku: předpokládá, že konvence již byla realizována, takže si rozumíme, a rozumění nemůže být závislé na empirických faktorech.
- Eva Škamlová, Tvar, 16/2010:
Zprvu latentní revolta se zvolna rozvíjí v myslích hlavních postav, odhodlání zraje a ve chvíli, kdy kulminuje v otevřený odpor, jsou všichni, již se krutému Wormsovu světu postavili, vystaveni těžkým abstinenčním příznakům, neboť vše dosud fungovalo na základě "Wormsových kapek", bez nichž se tenhle přízračný svět rychle rozpadá.
- Juraj Hvorecký, Realizmus, internalizmus, individualizmus, Bratislava 2010:
Aj Koťátko si uvedomuje, že pripisovanie mentálnych stavov nie je len otázkou interpretácie správania druhých, ale aj nevyhnutnou súčasťou nášho prístupu k nim… Nemožeme než vidieť druhých ako premýšlajúcich, veselých, ustráchaných a túžiacich. Lenže pokial ide o robustné pripísanie mentálnych stavov, jeho pozícia lavíruje medzi sympatiami k realizmu bez kompromisu a inštrumentálnymi pozíciami.
- Pavel Řezníček, Český rozhlas-Zelný rynk, 13.3.2010:
Kniha, která vylučuje pochyby, protože pochybné věci se zde vnímají jako normální. V této knize není místo pro dohady, vše se děje rázně a přímo, i když všechno je onirické čili snové. http://www.druhemesto.cz/recenze.php?id=14
- Marián Zouhar, Realizmus, internalizmus, individualizmus, Bratislava 2010:
Mám totiž určité pochybnosti o tom, či to, čo Petr Koťátko vyhlasuje za fakt, aj naozaj faktom je… Na Koťátkovom príklade sme totiž ukázali, že hovorca - v našom prípadě zbitý syn - vie, ktorý predmet je referentom deskripcie, za predpokladu, že pozná nezávislý identifikačný prostriedok, ktorý vyčleňuje tento objekt.
- Jakub Charvát, Nekultura, 2010:
Občas je nevrlý, zdaleka není vševědoucí, někdy si dokonce protiřečí! Představuje jeden veliký, souvislý útok na pozornost čtenáře. Nikdy nevíte, co si máte myslet a zda mu vůbec můžete věřit.
- Vratislav Kadlec, Vltava, 2010:
Jak se dočteme v předmluvě, komisař, hrabě Worms a jeho lidé dělají všechno pro to, abychom děsivé a pochybné věci začali vnímat jako přirozené, nebo dokonce nutné. http://www.rozhlas.cz/mozaika/literatura/_zprava/718563
- Laura Cumming, The Observer, 8.10.2013:
"A few minutes into the Oxford lecture on literary narrative from Balzac to Beckett, just as the professor is advancing his theory, a member of the audience begins to mutter in disagreement. Moments later, a more audible voice joins in. At first they seem to be arguing with each other, then with the lecturer and finally with the novelists themselves, as if these dead writers were also present. It's a most disconcerting experience, somewhere between chaos, anxiety and burning embarrassment. How it develops and indeed how it ends will depend entirely on the different behaviour of each new audience. Some visitors may try to intervene, hushing the hecklers; others may get up and go; still others may find the whole event pleasingly cathartic. What one witnesses amounts to a narrative in itself, changing shape by the moment, a theory knocked off course by real life."
- Ana Finel Honigman, Artforum, leden 2014:
"Finally, as the exhibition's centerpiece-a weekly lecture-performance-an actor, assuming the role of a professor, delivers a monologue inspired by a talk that Kotátková's father (a professor of philosophy at Prague's Charles University and a visiting scholar at Oxford) delivered on literary narrative traditions from Balzac to Beckett. During the piece, hecklers planted in the audience intervene and argue with one another, the authors, and the professor. For the viewer, it is like watching live-action thesis writing. And for research scholars whose work is solitary and often haunted by similar angry internal debates with primary and secondary sources, Kotátková's performance cuts close to home. During several of the recent performances, audience members have reacted to the hecklers with resistance, discomfort, bemusement, and encouragement-perhaps animated by their own struggles with the scholarly process."
http://artforum.com/picks/section=uk#Oxford
- Bárbara Rodrígues Muňoz, Afterall, únor 2014
"In this performance, a nervous yet determined scholar strives to finish his lecture despite a stream of sceptical laughter and shouts from accomplices interspersed amongst the audience. ... His words accelerate, his voice grows louder as the audience becomes more agitated: 'to find a form that accommodates the mess, that is the task of the artist now!' Cynical bravos and unrestrained mocking erupt as the scholar rushes off the stage. Titled Narrator in Good Shape and Narrator in Decay (2013) and performed by an actor, the lecture is based on an essay by Kotátková's father, a professor of philosophy in Prague and former visiting scholar at Oxford, which highlights the inadequacy of conventional, ordered and logical narrative forms (such as Dickens's or Balzac's nineteenth-century novels) to give voice to the chaos of the universe."
http://www.afterall.org/online/...
- Lubomír Doležel, Heterocosmica II, Praha, Karolinum 2014, s. 13:
Zatímco jeho pojetí přizpůsobuje ontologicky fikční entity entitám aktuálním (Bolkonského Napoleonovi), naše přizpůsobuje aktuální entitu vstupující do fikčního světa, s pomocí pojmu mezisvětové identity, entitám fikčním (Napoleona Bolkonskému). Připomeňme jen, že Petr Koťátko sám je tvůrcem fikčních světů zabydlených entitami velmi bizarními, velmi vzdálenými entitám aktuálním. Bylo by myslím odvážné tvrdit, že jeho čtenář převádí jeho existenčně labilní fikční entity na entity "jako by" reálné.
Tamtéž, s. 39:
Hybridní svět se váhavě vynořuje z Koťátkovy "těkající" textury.
Tamtéž, s. 166:
První tajemství potkáváme na každém kroku v hybridních světech, druhé v obskurních textech typu Koťátkových hádanek.
- Peter Pagin, Intending to be Misinterpreted, Organon F 22 (Supplementary Issue), 2015, s. 5 (9):
"In his celebrated Aristotelian Society paper Two Notions of Utterance Meaning, Petr Koťátko desings an argument, both intricate and intriguing, against a certain view of utterance meaning. He ascribes the view he attacks to Donald Davidson. (...) Koťátko notes that the following belief is not consistent with Davison's conditions: (1) BSp2 &BSBAq1. If (1) is true, S believes that he will be interpreted as referring to Y but also believes that A believes that S will intend to refer to X. But if S's second-conjunct belief si true, and A thus expects S to refer to X, then, by Condition (b), A will interpret S as intending to refer to X, and so the S's first-conjunct belief is false."
- Kathrin Glüer - Asa Wikforss, Meaning Normativism: Against the Simple Argument, Organon F 22 (Supplementary Issue), 2015, s. 67:
"There migh, of course, be other reasons for why meaning statements have to be loaded with normative consequences. For instance, Koťátko argues that the very concept of utterance meaning is to be analyzed in terms of the utterance's normative consequences. What is relevant here is simply that this does not immediately follow from an expression's having conditions of semantic correctness but requires further, substantive semantic commitments."
- Göran Rossholm, Contribution to Fictional Epistemology, Organon F 22 (Supplementary Issue), 2015, s. 135:
"Like Ryan, Petr Koťátko critically discusses the incompletness thesis. His example is Balzac's novel Splendeurs et mis?res des courtisanes. His example runs as follows: Was Mme D'Espard's gall bladder [at a certain time] in good condition? "
- Manuel-García Carpintero, Is Fictional Reference Rigid?, Organon F 22 (Supplementary Issue), 2015, s. 150:
"Thus, I agree with Petr that, as readers of the works he mentions, we are supposed to accept (imaginatively presuppose) singular propositions about Napoleon, stating his identity with The Emperor, Bonaparte, The Usurper and The Corsican. He might also be right that the most natural way of doing justice to this is to admit the real Napoleon I as the referent of utterances of the word ‚Napoleon' in the literary text."
Tamtéž, s. 165:
"It should be clear that I have not argued for the view that Koťátko rightly criticizes here. The singular terms in a fiction like the ones he discusses refer in my view (albeit by description) to perfectly ordinary entities; they might in fact be, and frequently are, fellow inhabitants of the actual world."
- Zsófia Zvolenszky, Inadvertent Creation and Fictional Characters, Organon F 22 (Supplementary Issue), 2015, s. 171 (176):
"Whether artifactualism on fictional characters is an option Petr Koťátko would consider adopting is an issue I would love to discuss with him. (...) Further, in the light of considerations in this section about the prospects of handling metafictional uses like (3), Petr could do worse than become an artifactualist (by becoming a pretense purist instead)".
- Tomáš Čana, Koťátko o chrobákovi vo Wittgensteinovej škatul'ke, Filosofický časopis, 2/2015, s. 269:
Koťátko svoj atak na výpovednú silu podobenstva o chrobákovi v škatul´ke sústreďuje v rozsiahlej poznámke číslo 75 ku kapitole D. Aby názorne predviedol, že spomenutý obraz nevyzdvihuje to, čo pôvodně plánoval, tak si ho najskôr prizpôsobuje a prichádza s vlastným obrazom: o Dome. Toto filozofické podobenstvo má byť ‚trochu bombastickou' analógiou toho Wittgensteinovho: ‚Zvětšeme krabici do té míry, že dostaneme dům, který, jak budeme předpokládat, hraje klíčovou roli v teorii významu obecně rozšířené v jistém společenství: významy jsou podle ní jednou provždy stanoveny uvnitř tohoto domu.' "
- Jason Leddington, Notre Dame Philosophical Reviews 2018.09.18:
"But the right thing to say is that the ‚world' represented in a representational work is just this world, the world, which is, after all, the only world.
This very point is nicely made in perhaps the strongest contribution, Petr Kot'átko's ‚Fiction, Illusion, Reality and Radical Narration,' which develops a broadly Kripkean approach to singular reference in fictional texts. Kot'átko reminds us of Kripke's warning against confusions that might arise from speaking of ‚possible worlds,' confusions we might avoid by speaking instead about ‚possible states or histories of the world'. Quite so. And as Kot'átko notes, ‚this restrained terminology does not support the illusion of traveling from world to world, apparently involved in interpreting fiction. On the contrary, it pins the interpretative acts down to earth, that is, to the actual world' ".
- Magdalena Čechlovská, Hospodářské noviny 2. 8. 2019:
" ‚Potok se zamyslel, což udělal tak, že zvolnil krok, zadržel dech, až z něj vystoupil velký oblý kámen, lesklý jak čelo orosené přemýšlením,' píše Koťátko. Na rozdíl od fantaskního románu z roku 2009 Wormsův svět, kde líčil utopický ráj lidí a zvířat, v němž sice panuje harmonie, ale chybí svoboda, se nyní obrací k menším čtenářům. Ani jim ale nepodává snadný příběh."
- Martina Siwek Macáková, iliteratura.cz, 15. 8. 2019:
"Když se filozof rozhodne napsat knihu pro děti a má dceru talentovanou výtvarnici, nemůžeme se divit, že jejich společné práce upomínají na Alenku v kraji divů a za zrcadlem a Medvídka Pú. Minulost se v knize prolíná se současností, realita s fikcí, vyprávění má spád, spoustu kliček a zákoutí, přitom autor nenechá čtenáře zabloudit. Veverka v příběhu skládá básně a potok mluví. I přes hororovou dějovou linku je to krásný svět."
www.iliteratura.cz/Clanek/41953/kotatko-petr-anicka-mluvici-potok-a-dalsi-chovanci-pani-majerove
|
