Narodil se 21. února 1899 v Praze. Vzhledem k tomu, že v rodině bylo celkem sedm dětí, je pravděpodobné, že Václav Káš nevyrůstal v materiálním přebytku. Sám také později uváděl, že patřil mezi studenty, kteří si na studia museli přivydělávat kondicemi. Se zemědělstvím se dostával do kontaktu především při prázdninových pobytech u sourozenců své matky. Po absolvování české vyšší reálky se rozhodl pro studium na ČVUT – odbor zemědělského a lesního inženýrství – obor zemědělský. Jeho studia však v letech 1917–1919 přerušila služba v armádě. Absolvoval tak nakonec až v roce 1921, doktorem technických věd se stal o dva roky později. Již v době studií pracoval nejprve jako praktikant ve Fyziologickém ústavu UK v Praze a později jako stipendista v Biochemickém ústavu Státních výzkumných ústavů zemědělských, kde získal roku 1923 post pragmatikálního úředníka – asistenta. V Biochemickém ústavu se věnoval zemědělské mikrobiologii, především otázkám mikrobiologie půdy a statkových hnojiv. V roce 1929 přešel Václav Káš na ministerstvo zemědělství jako referent oddělení pro zemědělské výzkumnictví, v mimoúřední době se však nadále věnoval výzkumné práci, nejprve v Biochemickém ústavu, později v novém oddělení pro půdní mikrobiologii při Ústavu pro půdoznalství, které vedl. Zde řešil hlavně otázky mikrobiologie jednotlivých klimatogenetických půdních typů. Jak později s určitou pýchou zdůrazňoval, přes své působení na ministerstvu zemědělství a přes určitý nátlak nevstoupil po celé meziválečné období do agrární strany, která přitom tehdy v dané oblasti jednoznačně dominovala. Přesto se na ministerstvu propracoval až do pozice odborového rady. V poválečném období opustil úřední pozici a začal budovat v rámci Výzkumných ústavů zemědělských samostatný ústav zaměřený na zemědělskou mikrobiologii a ujal se jeho vedení. Řešil zde například problematiku únavy půdy nebo otázky spojené s hnojivy. V roce 1947 se na základě práce o mikrobiologii klimatogenetických půdních typů habilitoval na Vysoké škole zemědělsko-lesnické v Brně, kam odešel, a stal se tu profesorem. Přednášel hned na několika fakultách specializované obory mikrobiologie. V této době se věnoval především otázkám kompostů, za což v roce 1955 získal Státní cenu Klementa Gottwalda. V roce 1960 přešel na Vysokou školu zemědělskou v Praze, kde se ujal vedení katedry mikrobiologie, a v letech 1966–1970 zde řídil Agrobiologickou fakultu. Jeho zásluhou vzniklo na VŠZ respektované mikrobiologické pracoviště.
V roce 1964 vydal první československou učebnici Zemědělské mikrobiologie. Vedle své vysokoškolské činnosti se angažoval i v dalších institucích zemědělského výzkumu, od roku 1948 byl například členem prezidia a ústředního výboru Československé akademie zemědělské a od roku 1953 dopisujícím členem nově vzniklé Československé akademie zemědělských věd a podílel se i na její publikační a ediční činnosti. Roku 1962 se stal členem korespondentem ČSAV. Nadále se věnoval především různým otázkám mikrobiologie půdy, přičemž vedle vědeckých a odborných studií a knih nezapomínal ani na popularizaci a praktickou aplikaci. Často přednášel přímo zemědělcům, psal do různých časopisů a pravidelně spolupracoval se Zemědělským rozhlasem.
Václav Káš patřil spíše mezi politicky opatrné lidi. Jako sociální demokrat od roku 1946 se stal na základě vynuceného sloučení členem KSČ po roce 1948. Káš však neušel problémům po nástupu tzv. normalizace. V rámci čistek po roce 1969 byl vyloučen, před jakýmkoliv tvrdším postihem ho patrně uchránil vyšší věk a také asi neexistence vhodné náhrady, takže na VŠZ mohl působit až do sedmdesátých let. Jeho životní dráha se uzavřela definitivně 28. června 1978 v Praze.
Martin Franc,
Masarykův ústav a Archiv AV ČR, v. v. i.
Česky
