Teoretické studie
Intrapersonální komunikace a vnitřní řeč |
Na základě rozboru různých přístupů je intrapersonální komunikace charakterizována jako komunikace individuálního subjektu se sebou samotným jako druhým subjektem. Zahrnuje více či méně vědomou reflexi tohoto procesu. Intrapersonální komunikace může být vnější, t. j. slyšitelná, viditelná, hmatatelná i pro druhé, ale zaměření na druhé není ani jejím motivem, ani intencí. Je zároveň vždy, a někdy výhradně, vnitřní, t. j. přístupná introspektivně. To předpokládá možnost dočasného rozčleňování psychiky na podoblasti. Intrapersonální komunikace se prolíná s vnitřní řečí, vzájemně se ovlivňují.
Těžiště vnitřní řeči však spočívá mimo oblast intrapersonální komunikace. Vnitřní řeč zahrnuje pole významů, nevědomou komunikativnost a potenciálnost i aktuálnost znakového kódování a dekódování. Umožňuje všechny formy komunikace - intrapersonální, interpersonální, skupinovou i masovou. Ve vnitřní řeči, na rozdíl od intrapersonální komunikace, k diferenciaci subjektů nedochází, proto je její komunikativnost nevědomá. Sepětí vnitřní řeči s intrapersonální komunikací je bezprostřední a je podstatné pro každou z nich. |
| Klíčová slova: intrapersonální komunikace, vnitřní řeč, dočasné rozčlenění psychiky, nevědomá komunikativnost |
Janoušek, Jaromír (2001). Intrapersonální komunikace a vnitřní řeč. Československá psychologie, 45(6), 481-492.
| |
|
| Abstract not available. |
| Keywords: intrapersonal communication, inner speech, temporary disjoining of mind, unconscious communicativeness |
|
