Je to téměř zázrak, že písemná pozůstalost prezidenta Edvarda Beneše se přes bouřlivé dějinné období zachovala do současnosti v dobrém stavu, v takovém rozsahu a úplnosti. Zažila několik stěhování, dělení, procházelo jí gestapo i československá státní bezpečnost. Paradoxně tomu přispěla skutečnost, že její největší část byla uzavřena v trezoru bývalého Ústavu dějin KSČ, pozdějšího Ústavu marxismu-leninismu ÚV KSČ a badatelské veřejnosti nebyla téměř přístupná a že další její část si ponechala prezidentova manželka paní Hana Benešová, která ji postupně předávala do Archivu Národního muzea. Další část písemností při stěhování zůstala zcela zapomenuta v Archivu ministerstva zahraničních věcí. Státní bezpečnost z části vybraných dokumentů vytvořila svůj speciální fond. č. 39 a některé dokumenty z Benešova fondu zařadila do tzv. fondu Londýnský archiv č. 61. Některé dokumenty původního tzv. Benešova archivu zůstaly v Kanceláři prezidenta republiky a některé i v Sezimově Ústí.
V současné době je největší část Benešovy písemné pozůstalosti uložena v Archivu Ústavu T. G. Masaryka spravovaném Masarykovým ústavem a Archivem AV ČR, další části spravuje Archiv Národního muzea a Archiv ministerstva zahraničních věcí. Některé další dokumenty z Benešova archivu jsou v různých fondech a sbírkách v Archivu Kanceláře prezidenta republiky, v Národním archivu a Husitském muzeu v Táboře.
Nepočítáme-li zpracování části Benešových písemností z období druhé světové války, které provedli počátkem devadesátých let minulého století pracovníci Vojenského ústředního archivu – Vojenského historického archivu (R. Hlušičková, I. Šťovíček) v rámci pomoci právě vzniklému Archivu Ústavu T. G. Masaryka (jehož fondy se nacházely v té době právě v depozitářích na Invalidovně), k vlastnímu komplexnímu uspořádání a inventarizaci došlo až v letech 2001–2006.
Fond v AÚTGM zpracovali a inventarizovali I. Šťovíček, J. Soukup, E. Maršoun, Z. Jirsová, dále se podílel J. Bílek. V roce 2013 inventární pomůcky revidovali I. Šťovíček, V. Quagliatová a H. Kokešová, která zároveň provedla závěrečnou redakci. Na zpracování částí písemné pozůstalosti E. Beneše uložených v dalších archivech se podíleli A. Chalupa, A. Šubrtová, M. Vandrovcová (ANM), Z. Kukánová (AMZV), I. Šťovíček (NA).
Po ukončení a zpřístupnění fondu E. Beneš v AÚTGM, vzhledem k tomu, že Benešova písemná pozůstalost je roztříštěna do několika archivních souborů uložených ve výše uvedených archivech, navrhl J. Bílek zpřístupnit veřejnosti jako komplet alespoň její inventární seznamy v jedné publikaci. Došlo k jednání s jednotlivými archivy a zpracovateli fondů. S ohledem na skutečnost, že v ANM se připravuje revize a přepracování archivního fondu E. Beneš, nebyly do předkládaného souboru inventářů zařazeny pomůcky vzniklé ve výše uvedených institucích. Předpokládá se, že po dokončení inventarizačních prací v ANM budou zbývající inventáře, resp. inventární seznamy vydány samostatně.
Předkládaný soubor inventářů má ve společném úvodu části, které se vztahují k písemné pozůstalosti E. Beneše jako celku, tj. životopis původce a dějiny fondu. Ostatní části uvádějí archivní charakteristiky, rozbory obsahů a záznamy o uspořádání, za nimi následující inventární seznamy k příslušným oddílům fondu.
Inventář k fondu:
- Fond Edvard Beneš, oddíl I – veřejná činnost 1918–1938 (PDF)
- Fond Edvard Beneš, oddíl II – veřejná činnost 1939–1945 (PDF)
- Fond Edvard Beneš, oddíl III – veřejná činnost 1945–1948 (PDF)
- Fond Edvard Beneš, oddíl IV/1 – osobní dokumenty (PDF)
- Fond Edvard Beneš, oddíl IV/2 – osobní korespondence (PDF)
- Fond Edvard Beneš, oddíl IV/3 – fotografie (PDF)