Osmý ročník studentské literárněvědné konference přivítal na sklonku dubna studenty z České republiky, Slovenska i Polska. Téměř dvacítka účastníků z řad posluchačů bakalářských, magisterských i doktorských programů se letos sešla, aby ve svých pracích připomněla dílo Vladimíra Macury, od jehož úmrtí uplynulo na jaře deset let. Trojdomý charakter Macurovy činnosti, vyjádřený v názvu letošního setkání, se promítl i do zaměření příspěvků: sešly se tu početné referáty věnované Macurovým prózám s pojednáními inspirovanými jeho teoretickým myšlením.
První jednací blok, nadepsaný Něžnými drápky postmoderního psaní, soustředil trojici příspěvků vycházejících z analýzy Macurových próz, jež se v různé míře opíraly o nejobecnější literárněteoretická a kulturologická východiska a k zobecněním tohoto typu také směřovaly. Stefan Segi (Filozofická fakulta Univerzity Karlovy) si - na základě využití poststrukturálních teoretických konceptů (mj. Derrida, Barthes či Baudrillard) - připravoval půdu pro narativní analýzu "vnějškovosti" v Macurově povídkovém souboru Něžnými drápky; pole teoretických problémů však ponechalo jen malý prostor konkrétní interpretaci. Tomáš Urban (Pedagogická fakulta Západočeské univerzity) věnoval svých 15 minut interpretaci románu Občan Monte Christo: tu zase chvílemi získala nadvládu biografická "dointerpretace" a obecné úvahy o románovém typu. Tentýž román si pro svůj referát zvolil i Abdelrazak Bouali, student Fakulty humanitných vied Univerzity Mateja Bela v Banské Bystrici. V jeho pojetí se text Macurova Monte Christa stal zdrojem pro kulturně-antropologický rozbor socialismu. Zdá se však, že referátu trochu scházela zřetelnější teoretická základna, a naopak poněkud přebývalo názorných ukázek předmětné "archeologie" pojednávaného období v efektně komponované slideshow.
Druhý blok s titulem Národní obrození: koncepty a rekonceptualizace přinesl referáty dva: Pavel Ičo z Filozofické fakulty Prešovské univerzity porovnával Macurův pohled na české národní obrození s obdobnými soudy slovenských literárních vědců zabývajících se obrozením slovenským, Karolina Ćwiek z Varšavské univerzity pak zajímavě využila klasifikaci pohádek jako modelových příběhů (označovanou jako ATU podle autorů Aarne - Thompson - Uther) pro posouzení způsobu, jímž jsou podávány příběhy předních osobností českého národního obrození v akademických dějinách literatury zamýšlených jako učební texty. Metodologická originalita příspěvku studentky 2. ročníku byla oceněna čestným uznáním v kategorii pregraduálních studentů. Porota ve složení Joanna Królak (Univerzita Varšava), Marta Součková (Univerzita Prešov), Iva Krejčová (JČU České Budějovice), Lucie Peisertová (ÚČL Praha) a Pavel Janáček (ÚČL a FF UK v Praze) se totiž protentokrát rozhodla udělit ocenění zvlášť studentům programů bakalářsko-magisterských a doktorských.
Odpolední jednání - Zvětšeniny poetických slov - zahájil olomoucký zástupce a pozdější laureát Ceny Vladimíra Macury ve studentské kategorii Martin Lukáš referátem věnovaným vztahu zvuku a významu v poezii Josefa Palivce. Při rozboru Palivcova triptychu Síta se opíral o principy hláskové instrumentace, jak je vykládali Mukařovský a Červenka, a představil jej jako sloučení dvojí inspirační linie: s využitím zvukové instrumentace verše francouzského symbolismu se tu básník pokusil aktualizovat motivicko-tematickou složku máchovské a obrozenské poezie. Martina Němcová-Dragonová z Ostravské univerzity se soustředila na objasnění podstaty a dokladování zdrojů emblematiky v barokních kázáních B. J. H. Bilovského.
Následující sekci, nesoucí titul Macurovy tetralogie Ten, který bude..., uvedla Macurova Daniela Hodrová vzpomínkovým autorským čtením. Poté vystoupila dvojice studentek pražské Filozofické fakulty Univerzity Karlovy se svým genderovým čtením Guvernantky. Monika Krajčovičová a Ivona Turinská referát, podaný osvěžující dialogickou formou, pojmenovaly "Forma elegie jako sjednocující princip ambivalentní výstavby Macurovy Guvernantky". Problém ambivalencí se pokusily předvést s pomocí binárních opozic (rodových a kulturních); jejich vyhrocená podoba však leckdy skrývala nebezpečí interpretačního zjednodušení. Hana Březinová z Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně připojila v citlivé interpretaci ke Guvernantce román Komandant a v obou dílech sledovala kontrast snu a skutečnosti. Využila k tomu mimo jiné i Macurových sémiotických studií, a jako jedna z mála tak v rámci jednoho výstupu účinně propojila Macuru spisovatele s Macurou teoretikem.
Středeční konferenční den zakončila dvojice příspěvků věnovaných Příběhům a dějinám. Tereza Vránová z Filozofické fakulty Univerzity Karlovy se ve svém příspěvku zaměřila na Macurovu práci s postavou v románu Medikus, a to zvláště na stylizaci postavy-loutky a princip divadelnosti (v tomto bodě nalezla interpretka styčné body s předchozí analýzou Komandanta). Aneta Wysztygiel z Varšavské univerzity se pak pokusila umístit Macurovy historicko-sémiotické studie mezi teoriemi Haydena Whitea a Lubomíra Doležela.
Čtvrteční jednání zahájila svým interpretačním referátem Darina Škodová z olomoucké Filozofické fakulty Univerzity Palackého. Ve svém nápaditém čtení trojice románů Jaroslava Rudiše se zaměřila na téma hluku a ticha, dynamiky a stagnace, středu a okraje. Další olomoucký účastník, Lukáš Neumann fundovaně lokalizoval Macurovu interpretaci Holanových Rudoarmějců v kontextu celé dosavadní recepce díla. Ranní sezení zakončilo vzpomínání Pavla Janouška "Vladimír Macura hrající bádající".
Poslední jednací blok nesl název Utváření kulturních modelů v sémiotické perspektivě a soustředil trojici posluchačů doktorských programů. Nejprve Michaela Hudáková z pražské Filozofické fakulty Univerzity Karlovy rozebrala užití symbolů, emblémů a mýtů v Drevenej dedine Františka Hečka. Miriam Suchánková z Ústavu slovenskej literatúry SAV v Bratislavě pak ve svém referátu využila metodologická východiska Macurova Českého snu (konkrétně "snu o salóně") pro interpretaci románu J. C. Hronského Proroctvo doktora Stavovského; kultivované a přehledné podání problému ohodnotila porota Cenou Vladimíra Macury v doktorské kategorii; čestného uznání v téže kategorii se pak dostalo poslednímu konferenčnímu příspěvku Vojtěcha Malínka, který - také za využití Macurova sémiotického přístupu - sledoval formování kultu "nových světců", a to na příkladu reprezentací osobnosti-světice Rosy Luxemburgové v poezii avantgardy.
Pavel Kořínek (otištěno in: Česká literatura 57, č. 5, s. 767-769)