Sedmý ročník studentské literárněvědné konference pod názvem Obraz dějin v české a slovenské literatuře představil v devíti převážně tematicky vymezených blocích (Naše republika; Báseň, čas, dějiny; Jiná perspektiva; Průvodce inteligentního čtenáře dějinami; Žité a alternativní dějiny; Aktualizace kolektivní paměti; Individuální zkušenost; Kořeny a ratolesti; Realita a znak) 20 příspěvků z České, Slovenské a Polské republiky.
Téma konference nabízelo přednášejícím možnost věnovat se širokému spektru problémů, od způsobů umělecké reflexe konkrétních historických událostí, epoch a osobností až po umělecká ztvárnění abstraktního prožitku dějinnosti a časovosti. S touto rozrůzněností nápadně kontrastovala skutečnost, že se příspěvky téměř výhradně soustředily na českou a slovenskou prozaickou tvorbu 20. století a současnosti. Vedle minimálního zájmu o starší literaturu a literaturu 19. století překvapil i relativně malý počet vystoupení zabývajících se primárně česko-slovenskými literárními souvislostmi. Převažovaly interpretační příspěvky, některé z nich až příliš uzavřené do mikrosvěta pojednávaného textu.
Dopolední jednání prvního dne otevřel ambiciózním a v kontextu konference ojedinělým příspěvkem k teoretickým problémům historiografické metodologie Lukáš Borovička (FF UK, Praha), který se pokusil na základě pojmů "světový názor" a "interpretační komunita" nově strukturovat kulturní dějiny Československa třicátých let. Kritické reakce posluchačů se týkaly především vymezení klíčových pojmů a jejich aplikovatelnosti na danou problematiku. V následujícím příspěvku, oceněném čestným uznáním poroty, analyzoval Radoslav Raffaj (PedF TU, Trnava) národní aspekt meziválečných česko-slovenských vztahů v románu Mila Urbana Hmly na úsvite s důrazem na autorovo deziluzivní ztvárnění tématu. Blok věnovaný poezii vyplnilo uvažování o obrazu dějin a o koexistenci archaického a historického času v díle Jana Skácela (Zdeňka Veličková, FF OU, Ostrava) a o pojetí dějin jako opakujícího se dramatu v básnické sbírce Ivana Kupce Kniha tieňov (Zuzana Turzová, FF UKF, Nitra).
Nadále se pozornost účastníků obracela už výhradně k prozaickým textům českých a slovenských autorů. Čestné uznání poroty si svým vystoupením získal Lukáš Vlach (FPF SU, Opava), který se podnícen Kolmačkovou prózou Stop za obzor zabýval napětím mezi pravdou historie a noetickým potenciálem fikce a interpretačními možnostmi dětské vypravěčské perspektivy v reprezentaci nedávné minulosti. Následující blok nabídl dva pohledy na koncepci dějin jako opakování událostí a názorů v próze Stanislava Komárka Černý domeček. Zatímco Vojtěch Varyš (PedF/FF UK, Praha) se věnoval spíše autorovu postoji k dějinám, zaměřila se Petra Kožušníková (FF UP, Olomouc) také na prolínání různých diskurzů v daném textu. Příspěvky vyvolaly rozsáhlou diskusi, mimo jiné o významu a funkci žánrové typologie v současné literární vědě. Snahou o důslednější teoretické fundování se vyznačoval referát Martina Boszoráda (FF UKF, Nitra) o podobách kontrafaktuálních dějin v slovenské literatuře (próza Igora Otčenáše Keby... Rýchle dejiny budúcnosti Slovenska).
Problému mystifikace, hry s historickými fakty a konstruování alternativních dějin se dotkla i Sabina Pytel (Uniwersytet Śląski, Katowice), tentokrát ve vazbě na romány Miloše Urbana, a návrat ke genologické diskusi z prvého dne iniciovala Małgorzata Kalita (Uniwersytet Śląski, Katowice) pojednáním o obrazu dějin v žánrově synkretické deníkové literatuře. Moment ohledávání žánrových půdorysů byl přítomen rovněž v příspěvku Ivety Mindekové (FF OU, Ostrava), která sledovala transformaci románové kroniky v kontextu současné české literatury a interpretovala paradoxní propojení postmoderních uměleckých postupů s tématem rodu a tradice jako reakci na postmoderní relativismus.
Osvěžujícím dojmem působilo společné vystoupení Miroslavy Kyselové a Evy Kvantíkové (Katolícká univerzita v Ružomberku), jež ve vyhraněné podobě představily dvě odlišná hodnocení uměleckosti historické prózy J. M. Hurbana. Analýza mytizace slovenských dějin v románu Petra Jaroše Tisícročná včela (Martin Tvrdý, PedF TU, Trnava) byla založena na precizním vymezení centrálních pojmů a usouvztažnila autorovo pojetí slovenských dějin jako tisíciletí práce, plebejství a poroby nejen se širším kontextem soudobé slovenské literatury, ale i s emblematickým systémem obrozenské ideologie. V závěrečném příspěvku, nápadně se vymykajícím ryze versologickou orientací z dosavadního průběhu konference, prezentoval Petr Plecháč výsledky svého pátrání po fragmentech alexandrínu ve verších J. H. Krchovského.
Cenu Vladimíra Macury letos porota ve složení Josef Vojvodík (ÚČL AV ČR a FF UK, Praha), René Bílik (PedF Trnavské univerzity a ÚSL SAV), Věra Brožová (PedF UK, Praha), Zdeněk Smolka (FF Ostravské univerzity) a Miroslava Režná (FF UKF, Nitra) udělena Markovi Jagielskému (Uniwersytet Warszawski) za zmapování historické a sakrální dimenze románu Ladislava Fukse Obraz Martina Blaskowitze.
Marek Přibil (otištěno in: Česká literatura 56, 2008, č. 5, s. 757-759)