Již v tradičním termínu na konci dubna se v prostorách Ústavu pro českou literaturu konala Studentská literárněvědná konference. Po intermediálním exkurzu předchozích dvou let se 11. ročník vrátil k tradičněji zaměřenému tématu, letošním leitmotivem byla "literatura jako sdílení zkušeností". Novinkou tohoto ročníku byly dva příspěvky uskutečněné pomocí videokonference. Tematicky výrazně převažovaly referáty o současné literatuře. Stejně jako v minulých letech konference umožnila studentům konfrontovat své názory a dosavadní poznatky a vyzkoušet si argumentaci ve výrazně širším kontextu, než je prostředí semináře.
Úvodní blok Když se blízcí vzdalují otevřela Viera Medviďová z Univerzity Mateja Bely v Banské Bystřici a zaměřila se na problematiku vztahu otce a dcery a dysfunkční rodiny v povídkách slovenské autorky Ivany Dobrakovové Prvá smrť v rodině. Marek Antoš z Ostravské univerzity sledoval roli a proměny komunikace v Pravidlech směšného chování Emila Hakla, mimo jiné se věnoval aspektu času a fenoménu narativních mezer. Třetí referentka tohoto bloku, Katarína Zitová z Univerzity Komenského v Bratislavě, se zabývala tématem smrti v básnické sbírce Štefana Strážaye Palina. Ve vybraných básních se pokusila poukázat na způsob, jakým postavy reagují na přítomnost smrti.
Druhý dopolední blok, nazvaný Jak nás utváří chod dějin, zahájila Lenka Szentesiová z Univerzity Komenského v Bratislavě příspěvkem Zkušenost jako konstituent skupinové identity, na legionářských memoárech demonstrovala mechanismus procesu tvorby kolektivní identity. Při vystoupení Lukáše Borovičky z pražské Filozofické fakulty jsme sledovali analýzu interpretace poezie podzimu 1938 z hlediska literární kritiky, s důrazem na osobnost Bedřicha Václavka, kterou referent představil ve schématu opozice světonázoru a ideologického čtení. Kristýna Galvoňová z Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy rozebírala téma mezilidských vztahů v díle Vladimíra Párala a pokusila se interpretovat úzké rodinné vztahy jako možnost úniku před normalizační realitou, jež prosazovala kolektivní prožívání.
Úvodní příspěvek bloku O tom, co nás přesahuje přednesla Martina Filipi (Univerzita Palackého v Olomouci). Referát věnovala poezii Vladimíra Vokolka z 50. let a mravnímu dilematu básníka, jemuž je náhle nepřístupné Slovo Boží, rovněž se zaměřila na problematiku proměny řeči moci a řeči doby. Marcel Bakoš z Katolické univerzity z Ružomberku prostřednictvím telemostu promluvil o obnově žánru básnické modlitby ve slovenské literatuře druhé poloviny 20. století. Referent se na textech dvou vybraných autorů, Milana Rúfuse a Jána Buzássyho, pokusil ukázat odlišnosti v jejich zpracování podobných východisek v kontextu modelů básnické ortodoxie a hereze Mariána Milčáka. Lucia Cifraničová popisovala vztah estetické a etické složky v próze Stanislava Rakúse Píseň o studniční vodě, jež se pokusila interpretovat na úrovni tematicko-ideové a
jazykově-kompoziční.
Blok Čas her a malin nezralých...? otevřela Klára Soukupová z Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze a zaměřila se na výsadní žánr zprostředkování zkušeností - na autobiografii. Věnovala se otázkám zobrazení dětství v autobiografii, především konci dětství jako možnému referenčnímu bodu. Konci dětství byl zasvěcen i následující příspěvek, Anny Gnotové z Opolské univerzity. Referentka sledovala na prózách Ladislava Fukse a Olgy Tokarczukové ukončení této etapy lidského života z mužského a ženského pohledu. Poslední příspěvek tohoto bloku přednesla Martyna Skrzeczkowská, která poukázala na specifické zobrazení otcovské role ve sbírce Magor dětem, kterou by bylo možné popsat jako "přenesenou přítomnost otce".
První den konference zakončil blok s názvem Společnost není jen společenství jednotlivců. Irina Zabiiaková (Kyjevská univerzita Tarase Ševčenka) se ve svém referátu pokusila aplikovat teorii fikčních světů na Havlovo Odcházení. Prolínání a absurdita fikčních a reálných prvků podle referentky odkazuje k Havlově roli ve světě politiky poté, co se změnil jeho status. Marek Lollok z Masarykovy univerzity v Brně se ve svém příspěvku snažil využít poznatky právní vědy při interpretaci vybraných děl Franze Kafky. Tomáš Babůrek hovořil o roli kostýmů a masek v díle Myši Natálie Mooshabrové, které svou groteskností a nápadností jakoby leckdy šly proti hlavnímu smyslu masek - ukrytí či zneviditelnění.
První blok druhého konferenčního dne, Zkušenost tvůrce jako zkušenost čtenáře, zahájilo vystoupení Ľuboše Lehockého, studenta Univerzity Konštantína Filozofa, zaměřené na interpretaci několika básní Erika Jakuba Grocha, které tematizovaly nespokojenost lyrického subjektu nad nepochopením či jiným rozuměním jeho poezie. Následoval příspěvek Igora Tyšše (Univerzita Konštantína Filozofa) rovněž o poezii - Válkově básni Skľúčenosť. Referent se také věnoval nesamozřejmosti komunikace a sdílení zkušenosti skrze čtení poezie. Markéta Veselá z Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích se při svém vystoupení vrátila do oblasti prózy, a to k deníku Jana Zábrany Celý život. Zde se věnovala různým strategiím četby a také problematice zprostředkování literatury skrze literaturu.
Blok s názvem V zázemí tradičních hodnot otevřela svým příspěvkem Šárka Havlová z Ostravské univerzity, ve kterém se soustředila na barokní modlitby pro ženy. Analýzou tohoto materiálu se referentka pokusila naznačit podobu modelového adresáta, rovněž se dotkla rozdílu mezi katolickými a protestantskými modlitbami. Referát Marcely Levíčkové, studentky Slezské univerzity v Opavě, vycházel z románové epopeje Naši. Nejprve se snažila v kontextu této prózy vymezit pojem selství a následně na základě tohoto pojmu typologizovat hlavní postavy této románové kroniky. Filip Komberec se zaměřil na prózy Jana Balabána a realizaci etického a estetického aspektu v nich. Představil také hlavní etické fenomény, jež jsou v Balabánových prózách typologizovány.
V bloku Prostor a čas: parametry změn jsme se prostřednictvím příspěvku autorského tandemu z Prešovské univerzity, Márie Klapákové a Lenky Suché, podívali na proměnu prostoru. Referentky se věnovaly zkušenostem novodobých nomádů, které jsou klíčovým tématem tvorby současných slovenských autorek. Proměnu v čase sledoval ve svém referátu Ballov(a) Sloboda: Metamorfózy odcudzenia naprieč polstoročím Jakub Melník (Univerzita Mateje Bela v Banské Bystrici). Věnoval se aktualizaci témat typických pro Rudolfa Slobodu v dílech Vladimíra Bally, autora tvořícího o zhruba 30 let později. Přednášející poukázal na to, že mnohá společná východiska ústí do diametrálně odlišných realizací.
Poslední blok, Morálka a/nebo svoboda, těžil z textů, které se méně či více dotýkají válečné zkušenosti. Slávka Drozdová promluvila o novele Dobroslava Chrobáka Drak sa vracia a shrnula dosavadní bádání o tomto textu. Jedenáctý ročník Studentské literárněvědné konference uzavřela Lucie Zimová se svým referátem Boj o holou existenci v Lustigově zobrazení šoa, ve kterém představila čtyřčlennou typologii postav Lustigových knih založenou na přístupu k mezní situaci - holocaustu.
V letošním ročníku nebyla udělena Cena Vladimíra Macury, byla předána dvě Čestná uznání, a to Šárce Havlové za referát o barokních modlitbách pro ženy a Jakubu Melníkovi za komparativní příspěvek z oblasti slovenské poezie.
Markéta Holanová, ÚČL AV ČR, redakčně upravená verze vyjde v České literatuře.
Studentská (literárněvědná) konference
datum: 25.-26. dubna 2012
místo: ÚČL AV ČR, v. v. i., Na Florenci 3, Praha 1
Nelze než přiznat, že fikce nepopiratelně udržuje důvěrné kontakty
se skutečným pozorovatelným světem.
Thomas Pavel, Fikce a imitace
Stálí příznivci studentské literárněvědné konference si možná pomyslí, že po dvou ročnících věnovaných vztahům literatury k jiným uměním a moderním médiím se pořadatelkám zastesklo po tématu výsostně literárním. Nejen to. Stejně jako každý posun v literárněvědném bádání je reakcí na metodologii fáze bezprostředně předcházející a současně výsledkem dlouhodobého působení celého souboru dalších faktorů, je i toto rozhodnutí podmíněno širším kontextem. Mimo jiné je také reakcí na postmoderní pojetí literatury jako prostoru relativizace hodnot a intelektuální hry, jakož i reakcí na odstředivost literárněvědného diskurzu, který například v tíhnutí k problémům blízkým filozofii jazyka přestává konkrétní literární dílo potřebovat, nebo se k němu uchyluje jako k exemplifikaci určitých trendů ve výzkumech povahy spíše antropologické či sociologické.
Zájem o literaturu jako "sdílení" (nikoli "sdělení") zkušenosti ovšem nemá znamenat ani zásadní příklon k dnes také módní, byť stále diskutované literární autenticitě a modu "svědectví". Literatura nás nadále zajímá ve své umělecké specifičnosti, důraz je však současně položen na její funkci komunikační a zprostředkovatelskou - s vědomím toho, že "zprostředkovaná zkušenost" neznamená zprávu o autopsii, nýbrž umělecký svod zkušenosti sdílené generací, národem, lidským druhem atp. Jinak řečeno "sdílení zkušenosti" tu znamená také modelování životních situací a jejich řešení nashromážděných v kulturní tradici. Nechme k tomu ještě promluvit teoretika fikčních světů Thomase Pavela: "průměrný čtenář chápe, že Julien Sorel a Anna Kareninová nejsou skuteční lidé, ale zároveň ve chvíli, kdy bedlivě sleduje Julienovy ambice a Anninu extravagantní lásku, oba posuzuje a vyvozuje z jejich jednání různé mravní zásady a hodnotové soudy, nejčastěji pod explicitně vyjádřeným vedením vypravěče a implicitním vedením autora". Zkušenost literárních postav je tedy nějakým způsobem analogická zkušenosti naší, normy jejich chování, mravní zásady a zvyklosti jsou analogické našim, anebo se od nich liší. V příběhu se všechny tyto abstraktní principy stávají názornými, jak dovozuje Pavel, když říká: "román také reflektuje nejisté vazby mezi mravními pojmy a jejich pozorovatelnými projevy: jsou city, které Anna chová k Vronskému, láskou? Pravou láskou? Chvályhodnou láskou? Je Kitty upřímně zamilovaná do Vronského? Do Levina?" Klást si tyto otázky, a tedy hodnotit literaturu samou esteticky, avšak jí podané příběhy nebo stavy duše také eticky, je z tohoto hlediska legitimní.
Uvítáme proto příspěvky, které v celém spektru obou literatur, české a slovenské, a to ve smyslu diachronním i napříč druhy a žánry, osvětlí strategie, jimiž literární dílo zprostředkuje zásadní lidskou zkušenost. To, nakolik je podstatná, přitom určuje přesvědčivost podání založená na svébytné umělecké metodě, nikoli téma samo: nezavrhujeme proto předem zobrazení individuální zkušenosti, která se leckomu může jevit jako všední, na druhé straně neupřednostňujeme pouze zobrazení extrémních životních situací a událostí.
Okruhy problémů, které by se ve vašich příspěvcích mohly objevit:
- 1) dítě nahlíží do světa dospělých (konec dětství)
- 2) poznání pomíjejícnosti tohoto světa (poznání lidské smrtelnosti)
- 3) jednotlivec se identifikuje se společenstvím/jednotlivec se vytrhuje ze společenství
- 4) situace mravního dilematu
- 5) odpovědnost, vina, pokání a odpuštění.
Vaše volba ukáže nejen to, jaká literární témata považujete za zajímavá, ale i to, jaká témata jsou pro nás všechny životně naléhavá. Zní to staromódně? A proč by ne?
Studenti konzultují svou účast včetně referátu s kontaktní osobou SLK na katedře, případně s vedoucím práce. Každá katedra může vyslat nejvýše dva účastníky, z toho maximálně jednoho postgraduálního studenta.
Jednací jazyky: čeština a slovenština, případně angličtina
Referát: zcela zásadně do 20 minut, tj. 7 normostran; pro publikaci ve sborníku jej lze rozšířit na 20-25 normostran.
Přihlášky spolu s anotací referátu zasílejte do 28. února 2012 na adresu fedrova@ucl.cas.cz (preferujeme elektronickou cestu), písemně případně na adresu Stanislava Fedrová, ÚČL AV ČR, Na Florenci 3, 110 00 Praha 1. Přihláška není ke stažení na tomto webu, dostanete ji buď od kontaktních osob na katedrách, případně vám ji po konzultaci zašleme.