Na Břeclavsku a jižní Moravě obecně se horákovská kultura, podrobněji popsaná v minulém díle seriálu, dostává do závěrečné fáze vývoje. Archeologové zde obecně spatřují ústup bohatších sociálních vrstev, přesto sídliště a pohřebiště nevykazují zcela zásadní změny oproti předcházejícímu vývoji. Jsou to však výšinná hradiska, která se v tomto období přestávají využívat a z různých příčin byla opuštěna.

Prořídnutí osídlení

Období před nástupem Keltů je zde podle archeologických nálezů provázeno spíše prořídnutím osídlení. Zmiňovaný úbytek je někdy vysvětlován zásahem kmene kočovných Skýtů na konci šestého století před naším letopočtem. Ti se do střední Evropy dostali z jihovýchodu a měli způsobit pád místních vládnoucích složek. Tento zásah však doposud nebyl přímo na Břeclavsku archeologicky dokladován a míra jeho dopadu je jinde odvozována od nálezů zbraní na hradiscích doby halštatské.

Významné jsou však v oblasti jižní Moravy první nálezy výrobků vykazujících znaky počátečního keltského (či také laténského, podle významného pohřebiště na břehu jezera La Téne ve Švýcarsku) výtvarného stylu, které byly na jižní Moravu patrně spíše dováženy. Zároveň se již v tomto období předpokládá postupné pronikání prvních keltských osadníků od západu podél toku Dunaje. Tento proud měl postupovat z prvotních center vývoje laténské kultury situovaných zejména v Horním Podunají v prostoru severně od Alp. K vrcholné etapě rozvoje keltské kultury u nás však ještě stále zbývá překonat několik staletí.

Keltské výrobky však nejsou jediné doklady obchodních vztahů na větší vzdálenosti. Do střední Evropy se také dostávaly produkty dílen slavných Etrusků z prostoru severní Itálie, zejména bronzové nádoby vysoké technické a umělecké úrovně.

V pojednávaném období nelze vzhledem k významu pro celý moravský region opomenout světoznámou jeskynní lokalitu Býčí skála v Moravském krasu. Byla objevena již roku 1872 a počtem a významem nálezů ji nelze srovnat s žádnou jinou té doby na našem území. Celý nález byl archeology v průběhu času různě interpretován, avšak nejpravděpodobněji se jednalo o významné rituální centrum nadregionálního významu.

Lokalita se nachází na rozhraní dvou rozdílných kulturních celků, a přestože se jeskyně nachází na samotné severní hranici horákovské kultury, množství nálezů lze přiřadit také ke kultuře platěnické. Ta se současně s kulturou horákovskou vyvíjela na střední, severní a východní Moravě. Dokonce zde byly nalezeny předměty charakteristické pro zmiňované skýtské kočovníky.

Keramika i ozdoby

Celkově zde byly nalezeny řádově stovky keramických nádob a nejrůznějších ozdob a šperků té doby, včetně tisíců drobných bronzových kroužků, jantarových a skleněných perel, patrně součástí náhrdelníků. Doplňovaly je různé nástroje, zbraně, bronzové nádoby i součásti celého vozu. Tyto předměty zde byly zřejmě obětovávány spolu s úrodou (nálezy zuhelnatělých zbytků obilí), se zvířaty, a dokonce i s lidmi, o čemž svědčí nález téměř čtyřiceti jedinců.

Jak již bylo zmíněno, období konce doby halštatské na jižní Moravě je pro archeology v mnoha směrech doposud málo zmapovaným terénem. Zejména je to způsobeno nevelkým počtem archeologických lokalit, což může mít celou řadu příčin. Naopak zcela ojedinělý nález z Býčí skály celkový obraz doby dokresluje, avšak mnoho otázek spíše přináší, než objasňuje.

Spektrum nálezů kultur konce doby halštatské se zároveň postupně obohacuje nálezy starší doby laténské, aniž by bylo možné posoudit, zda se jedná již o přítomnost samotných Keltů, či o pronikání jejich výrobků do cizí kultury. Tento problém je však častým jevem v případě řady klíčových období a jejich průběh se nemusí v archeologických pramenech nutně projevit.

MAREK VLACH