Planetku objevil Petr Pravec 30. října 1997 v Ondřejově. (Minor Planet Circular č. 41941 - 9. ledna 2001, viz Planetky)
Bedřich Onderlička (1923-1994) byl významným astrofyzikem a nadšeným pedagogem, vedl oddělení astrofyziky Masarykovy univerzity v Brně. Specializoval se na kinematiku hvězd a spektroskopii hvězd pozdních spektrálních typů.
Ano, planetek je v pásu mezi Marsem a Jupiterem hodně. Zajímá vás, kde se planetka Onderlička právě nachází?
Nic snazšího, klikněte zde ...
O Bedřichovi Onderličkovi (* 10. 5. 1923 + 25. 8. 1994)
S brněnskou astronomií druhé poloviny dvacátého století je těsně a nerozlučně spjata osobnost RNDr. Bedřicha Onderličky, CSc. Narodil se 10. května 1923. Již od svých středoškolských studií projevoval téměř renesanční šíři zájmů, zabýval se matematikou, fyzikou, astronomií, cizími jazyky, uměním a patřil i mezi přední brněnské šachisty čtyřicátých let. Vystudoval matematiku, fyziku a astronomii na Přírodovědecké fakultě brněnské Masarykovy univerzity, kde pak od roku 1954 pracoval jako odborný asistent na katedře fyziky, později teoretické fyziky a astrofyziky, od šedesátých let jako vedoucí oddělení astrofyziky. Byl jedním z hlavních organizátorů i aktivních pracovníků při výstavbě hvězdárny na Kraví hoře. Vlastní vědecko výzkumná činnost RNDr. Bedřicha Onderličky, CSc. není dokumentována velkým počtem prací, zato je vždy vysoce hodnocena pro svoji preciznost a význam. Odborně se zpočátku zaměřil na studium kinematiky hvězd z nejbližšího okolí Slunce, později se věnoval hvězdám Wolf-Rayetovým. Vypracoval jako jeden z prvních metodiku sledování umělých družic Země, a aktivně se podílel na jejich pozorování. V posledních létech svého života se plně soustředil na studium chemického zastoupení těžkých prvků v atmosférách hvězd pozdních vývojových stadií, především K-obrů. V českých a slovenských zemích byl první, kdo se touto důležitou problematikou začal zabývat systematicky. Jeho práce byl oceněna v celostátním i mezinárodním měřítku Koperníkovou medailí brněnské Hvězdárny a planetária, stříbrnou medailí Masarykovy univerzity v Brně, medailí Tadeáše Hájka z Hájku Astronomického ústavu ČSAV v Ondřejově, čestným uznáním Akademie věd SSSR.Vyznačoval se širokým odborným rozhledem, který uplatňoval po několik desetiletí v redakční radě časopisu Bulletin of the Astronomical Institutes of Czechoslovakia. Byl dlouholetým koordinátorem státního plánu astrofyzikálního výzkumu, spoluautorem Hvězdářské ročenky, recenzentem a přispěvatelem periodik Astronomische Jahresbericht německé Astronomishe Gesellschaft a Astronomy & Astrophysics Abstracts.
Několik funkčních období vedl pedagogickou sekci ČAS při ČSAV, byl členem komise pro výuku astronomie při Mezinárodní astronomické unii, i členem Královské astronomické společnosti v Londýně. Uspořádal řadu odborných seminářů i pedagogických konferencí a sympózií s mezinárodní účastí.
Své bohaté zkušenosti vždy ochotně předával mladší generaci. Přednášel astronomii a astrofyziku nejdříve v padesátých létech v odborném studiu astronomie, později pro studenty učitelských kombinací s fyzikou. Rovněž se podílel na přednáškách kursu teoretické fyziky výukou termodynamiky a statistické fyziky. Jeho přednášky se vyznačovaly vysokou odborností a velkým pedagogickým mistrovstvím. Nikdy nelitoval času pro studenty při konzultacích a především při vedení diplomových prací. Vždy dokázal studenty trpělivě vyslechnout, poradit jim a zejména aktivně pomoci. Vlastním příkladem pracovního zapálení si získal mezi studenty velkou oblibu a dovedl je nadchnout pro náročný obor. Jeho vynikající pedagogický talent našel uplatnění i při popularizaci astronomických poznatků.
Béda, jak ho důvěrně kolegové nazývali, pracoval celý život v prostředí malého oddělení astronomie Přírodovědecké fakulty MU, v obtížných podmínkách, kdy mnohokrát musel vynaložit mnoho diplomatického úsilí, aby zde byl obor astronomie vůbec zachován. Přesto nikdy nerezignoval a vždy se snažil neúnavně pracovat na výchově mladé generace studentů i začínajících spolupracovníků. Byl osobností, která získala i uznání širší veřejnosti, především ale byl velmi laskavým, příjemným a čestným člověkem. Pojmenování planetky jménem Onderlička je ohodnocením jeho lidského a vědeckopedagogického přínosu pro rozvoj astronomie. A jeho jméno tak navždy zůstává zachováno nejen v myslích těch, kteří měli možnost a štěstí s ním spolupracovat. Zůstane zde jako věčná inspirace pro ty, kdož jej budou následovat v poctivém a obětavém přístupu ke studiu nejstarší vědy o vesmíru - astronomie.