Dvůr na Cukrovarnické, dopoledne, kolem roku 2015. Přicházel jsem do práce a proti mně šel Ondra, který naopak zrovna z práce odcházel. Vteřinu jsme se na sebe podívali a Ondra vypálil: „Co koukáš, mám vyděláno!“ To byl typický Ondrův humor, pohotový a nečekaný, se smyslem pro okamžik. (MD)
Ondra nastoupil do Fyzikálního ústavu v roce 1985 za základní plat 1950 Kč měsíčně a jeho pracovní smlouva je podepsána akademikem Kvasilem. Ve Fyzikálním ústavu si jako doktorand užil naplno poslední léta totality, dramatická a chudá devadesátá léta, období konsolidace na začátku milénia a přeměnu ústavu v obrovskou, téměř moderní, korektní, odosobněnou a mírně zmatenou instituci. Všechny děje, které ve Fyzikálním ústavu probíhaly, komentoval vždy stejně – „já tomu nerozumím, su jenom fyzik“. Na základě hodnocení obdrženého od grantové agentury se jeden čas tituloval „průměrný vědec“.
Nic nebylo vzdálenější pravdě. Ondra byl sice nesmírně skromný, ale špičkový, široce uznávaný fyzik. Od roku 1985 se konzistentně a neochvějně věnoval svému tématu – výpočtům směřujícím k hlubšímu pochopení souvislostí mezi strukturou, elektronovými stavy a magnetickými vlastnostmi. Nepodléhal módním trendům a snažil se dělat to, co má smysl.
Další vzpomínka na Ondru je z finanční krize 2008. Proslýchalo se, že Akademie se bude redukovat. Ondrův komentář byl opět přiléhavý. Řekl: „Kdyby to tady rozpustili, tak mě nejde vůbec zaměstnat, já vlastně vůbec nic jiného neumím.“ (MD)
Přitom měl vynikající pedagogické schopnosti. Při přednáškách dovedl udržet pozornost – svým zaujetím i svými vtípky, svým charakteristickým smyslem pro humor. Měl schopnost vysvětlovat věci postupně v logických souvislostech, pro každého pochopitelným způsobem. Když četl a dolaďoval články nebo projekty kolegů, téměř vždy odhalil logické skoky, kde autor zapomněl vysvětlit to, co se mu zdálo samozřejmé, ale pro nezasvěceného čtenáře by zdaleka samozřejmé nebylo.
Ondra byl upřímný. Nikdy se nebál v hovoru se shodit, bagatelizovat svoje úspěchy, pečlivě vysvětlit, proč nemůže nic řídit a ničemu rozumět. Kdo pečlivě naslouchal, slyšel ve skutečnosti pravý opak. Názory silného a laskavého člověka s pevnou a neochvějně dobrou povahou, zocelenou řadou osobních nesnází a podpořenou pevnou vírou. Nikdy jsme neslyšeli, že by Ondra někoho pomlouval, někoho radikálně odsuzoval, nad někým se vyvyšoval, na něco si stěžoval.
Kritizovat dovedl jen sám sebe a my jsme přitom cítili, že je asi skutečně pravda, že „každý, kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen”(Lk 18,14). Za občas trochu drsnou slupkou bylo dobré srdce a leckdy až neuvěřitelná lidskost. S překvapením zjišťujeme, kde všude pomáhal a snažil se přispět svou pílí a laskavostí, a jistě nevíme všechno. Snad to věděl jen on sám, jestli vůbec… „Když prokazuješ dobrodiní, nechtěj budit pozornost … ať neví tvá levice, co činí pravice, aby tvé dobrodiní zůstalo skryto.“ (Mt 6,2–4)
Ondra zemřel neočekávaně, uprostřed pilné práce, 10. listopadu 2023. Pro ty, kdo by si chtěli Ondru ještě jednou poslechnout, posíláme odkaz na jeho loňskou přednášku o magnetismu na online workshopu Jana. Letošní přednášku už neuslyšíme.
Jiří Vackář, Michal Dušek