«AUG SEP NOV » 6 «2023 2024 2025 76 captures 13 Feb 10 - 1 Nov 24

Close Help

Na třetí pokus se konečně podařilo zorganizovat Konferenci v Krkonoších. Nu, uvidíme...

[K] Předvýprava na místo činu se konala dne 10.dubna 2002 ve složení Zrzek I. Nezbeda (Velký šéf), Štěpán Psutka (odborník na nástěnky), Jiří Kofola (odborník na elektroniku) a Zrzkův starý favorit, o kterém prohlásil, když jsem ho před Černým Mostem byl jemně upozornil na ceduli VRAKOVIŠTĚ ŠKODOVEK, že "to není škodovka ale volkswagen". Start byl v 6.00 v Mánesce, neboť starší šéfové trpí po ránu nespavostí, v tomto případě kombinovanou s přebujelou činorodostí.

Po cestě do Arniky se nic zvláštního neudálo, snad kromě rekognoskace pivovaru inzerovaného cestovními kancelářemi coby zvlášť pozoruhodná atrakce, z něhož se však vyklubal jen celkem útulný sklípek se zaskleným výhledem na několik nerezových kádí, čímž se nemohl rovnat předpředpředloňské exkurzi do plzeňského pivovaru a byl po právu jednomyslně zamítnut.

V hotelu jsme změřili místnosti na postery i výtah (o němž se pak ukázalo, že není ten, který třeba měřit) a jeli zpět. Ve Vrchlabí jsme si dali svačinu (výborné škvarkové placičky aj.) a Zrzek nám to zaplatil řka "platím to za všechny, protože nebudu jako ředitel hotelu Arnika" a toto několikrát opakoval, asi takto: "platím to za všechny, protože nebudu jako ředitel hotelu Arnika" a ještě jednou: "platím to za všechny, protože nebudu jako ředitel hotelu Arnika". Tak a teď, když jste si to užili, vysvětlím proč. Při zařizování Konference minulý rok si totiž zmíněný ředitel hotelu nechal zaplatit i kafe, aby mu náhodou neubylo z milionového kšeftu, který právě zařídil.

Zatímco Zrzek jednal v cestovní kanceláři o návštěvě skláren a jiných místních pozoruhodností, my [JK+ŠP] jsme se v jedné hospodě (bude o ní ještě řeč) ilegálně vymočili navzdory ceduli, že záchod je jen pro hosty.

Další veselá příhoda se udála v Nové Pace, kde jsme měli druhý svačinooběd. Baba cukrářka (tedy, podstatou baba, i když vypadala zachovale a mluvila milým hlasem) vybrala Zrzkovi ty dva nejmenší koláčky, které měla. Zrzek se ozval, že tak malé nechce a aby mu dala větší. Za to jsem ale Zrzka pokáral slovy "ale strýčku", protože nemám takovéto hamounské handrkování rád. Ale neuplynula ani minuta a musel jsem se Zrzkovi omluvit, protože jsem si poručil žloutkový věneček a baba sáhla zručným pohybem pro ten nejmenší, který měla, což bylo i na mě moc (kdyby vybrala aspoň prostřední) a musel jsem se taky přihlásit o větší.

[K] Odjeli jsme Martinovým favoritem ve složení: Martin Lísal, Lukáš Vlček, já (K), naše tři tašky, Xerox, počítač, monitor, tiskárna, několik beden konferenčních materiálů a plátno. Pokud se vám zdá, že se to do auta nemohlo vejít, nemýlíte se; já jsem měl jednu bednu pod nohama, tiskárnu na klíně a plátno protažené bezpečnostním pásem. Lukáš vzadu na tom byl o 90^o otočeně (tj. tísněn byl ze strany). Zabloudili jsme jenom jednou, čímž jsme se nesešli na plánovaném obědě, ale zato jsme bez kontroly Zrzka mohli v klidu poobědvat a došlo i na cukrárnu.

Příprava materiálů (desky, jmenovky) byla již rutinní až na jednu drobnost. Po vybalení všeho se mě Zrzek zeptal, kde jsou namnožené Timetable a Welcome Info. Ukázalo se, že nejsou, takže jsem odešel k počítači, abych je vytiskl a namnožil. Taková rychlovka samozřejně nikdy nejde hladce. Nejprve nešla přečíst disketa. Nu což, měl jsme backup na ZIPce. Tato však nešla otevřít, neboť ZIPek je několik systémů (prý ten vše bordel je kvůli kompatibilitě s MacIntoshem). Naštěstí se soubory našly na Zrzkově disku. Při pokusu o tisk se Wokna začaly dožadovat driveru tiskárny, nicméně se je podařilo přečurat vhodným pořadím zapínání (nejdřív Wokna, pak tiskárna). Protože moje postscriptová verze se netrefila na papír, začal jsem se v tom vrtat. Vtom Zrzek našel všechny papíry namnožené.

Na večeři jsme jeli do Vrchlabí. Zrkovi se nelíbila žádná z okolostojících hospod, takže jsme obcházeli Vrchlabí, až jsme skončili ve výše zmíněném restaurantuě se zákazem přespolního močení. Dobře jsme se najedli s výjimkou Lukáše, který si objednal mozarellu a dostal dva plátky rajčete jemně posypané sýrem a zapečené.

[K] Vše jsme připravili a očekávali příjezd charter busů. Zrzek pravidelně kontroloval mobilem stav velikost davu čekajících vědců na parkovišti u Hlaváče - na místě se nacházel Milan Předota, jehož vysoká postava zajišťovala dostatečný přehled. Když dav dosáhl velikosti objemu dvou autobusů, avšak tyto nikde, začal Zrzek telefonovat do autobusové firmy a vést nervózní řeči jako "že já jsem ty autobusy objednal na jinej den" nebo "co já tam s těma lidma budu dělat". Těšili jsem ho, jak jsme mohli (např. poukazem na to, že do jednoho taxíku se vejdou čtyři, a tak přemístění jednoho člověka do Arniky přijde jen asi na tisícovku). Situace se ale hladce vyřešila tím nejpravděpodobnějším způsobem: řidič čekal na druhém konci parkoviště. K tomu bych rád dodal, že já sám jsem Zrzkovo líčení místa odjezdu pochopil až napotřetí, natož pak takový řidič z Mělníka.

[K] K pravidelným konferenčním šou patří zesilování hlasu přednášejících vědců. Poté, co Zrzek odmítl služby renomované ozvučovací konferenční firmy (1500 Kč/den bez obsluhy), našel někde půjčení mikroportu za jen 300/den bez započtení víkendu. V této firmě mi vehementně vnucovali tzv. náhlavní soupravu. Zatímco takzvaný klopáč (mikrofon do klopy) při gestikulací způsobené změně vzdálenosti pusa-mikrofon způsobuje zesilování a zeslabování hlasu, TV star souprava (jak trefně poznamenala Sharon Glotzer) tuto vadu nemá a ještě je sranda s drdoly dam. Tedy, teoreticky by tuto vadu neměl mít, ale v praxi měl, protože na místě jedné upadlé packy byl omotán gumičkou a kobercovkou a klátil se. K zesilování pak docházelo při naklánění nad promítací techniku. Další částí reprodukčního řetězce byl místní zesilovač, který se však nacházel v zadní části místnosti, což zvyšovalo nároky na pohyb: nejprve bylo nutno vepředu přemluvit přednášejícího, aby na sebe nasadil ten postroj, načež jsem odběhl nastavit zesílení. Pustit místo přednášejícího hudbu z CD se mi povedlo jen jednou. Assertivní jedinci se silným hlasem (i někteří bez silného hlasu) pak techniku odmítli zcela.

[K] Nejmimomísovatější přednášku měl M. Deem: mluvil o evoluci viru chřipky. Ne, že by to bylo nezajímavé - jen trochu dlouhé. Labík navrhl, aby příště Zrzek pozval odborníka na antické drama, to je taky hrozně zajímavá věc.

[K] Ve středu se konala exkurze do skláren v Harrachově. Jel jsem s prvním autobusem. Ježto jsme na místo dorazili s předstihem, doporučila nám paní pokladní, že máme mezitím procházkou dojít k jezírku. Vyrazili jsme (spolu s Martinem) v čele průvodu a po dvojím ptaní místních nalezli cosi jako rybníček. Odpověděli jsme na několik všetečných dotazů typu "is this all?" a začali shánět vědce, kteří mezitím difundovali do lesa.

Exkurze sama předčila očekávání. Čtyři skláři v sehraném koncertu během minuty vyrobí z několika kydanců skloviny skleničku: první nabere a foukne, druhý dofoukne ve formě, třetí přidá nožičku... A když zrovna jeden z kvarteta chybí, nelze foukat, takže sklář zkušeným okem ohodnotí kolostojící slečny, vybere tu nejhezčí a nechá ji fouknout. V naší výpravě padla volba na Španělku Coray Colinu. Byl jsem pak s ní vychladlý dárek vyzvednout, dostala ho zabalený, někde tajně se podívala ale nám ho nechtěla ukázat.

I další průběh exkurze byl turisticky profesionální: pivo v místním pivovaru, muzeum skla (nejvíc se mi líbily skleničky s uzlem na nožce) a slevu v ceně vstupenky na nákup >500 Kč v prodejně suvenýrů. Ben-Naim si nechal přeložit nápis o slevě na vstupence, ještě se pro jistotu zeptal dvakrát prodavačky, načež koupil tři skleněné květy.