Ročník 1, 1994, č. 1
Obsah:
Josef Hejnic
K Balbínově spisu Diva Turzanensis (Vztah k místním pramenům a ediční praxi) (s. 5-11)
Resumé 
Česky 
Německy
Josef Johanides
O knihovně a rukopisech Františka Martina Pelcla (s. 13-30)
Resumé Česky Německy
Milena Secká
Vojta Náprstek a jeho knihovna (s. 31–37)
Resumé Česky Německy
Petr Mašek
Zámecká knihovna Rozsochatec (s. 39-42)
Resumé Česky Německy
Jitka Štěpničková
Fond starých tisků knihovny Jihomoravského muzea ve Znojmě (s. 43-45)
Resumé Česky Německy
Marie Růžičková
Diplomové práce s knihovědnou tematikou obhájené na Katedře vědeckých informací a knihovnictví Filosofické fakulty University Karlovy od roku 1956 do roku 1994 (s. 47-53)
Resumé Česky Německy
Z nových přírůstků do příruční knihovny (s. 55-56)
Knihovědná tematika ve Vědeckých informacích ČSAV v letech 1968–1975 (s. 56-57)
K Balbínově spisu Diva Turzanensis (Vztah k místním pramenům a ediční praxi)
JOSEF HEJNIC
Publikovaná studie J. Hejnice je českou verzí německého referátu Zu Balbíns ortsgeschichtlichen Quellenforschungen und Editionspraxis, předneseného na humanistické konferenci v Liblicích v roce 1987 a otištěného v Studien zum Humanismus in den böhmischen Ländern (Teil III, Böhlau Verlag: Köln, Weimar, Wien 1993, s. 273–279), přičemž poznámkový aparát a příloha byly tehdy při tisku vynechány.
Zu Balbíns Diva Turzanensis
(Seine Stellung zu ortsgeschichtlichen Quellenforschungen und Editionspraxis)
Josef Hejnic
Die vorliegende Untersuchung stellt eine tschechische Parallele zu dem deutschen Referat Zu Balbíns ortsgeschichtlichen Quellenforschungen und Editionspraxis dar, das an der humanistischen Konferenz in Liblice (1989) vorgetragen und in den Studien zum Humanismus in den böhmischen Ländern, Teil III, Böhlau Verlag: Köln; Weimar; Wien 1993, S. 273 - 279 publiziert wurde, wobei jedoch der Anmerkungsapparat und die Beilage (S. 9-10) versehentlich nicht abgedruckt wurden. Erst an dieser Stelle sind die früher vermißten Bestandteile nachgetragen.
O knihovně a rukopisech Františka Martina Pelcla
JOSEF JOHANIDES
Článek se na základě zpráv z literatury a několika rukopisů pokouší sledovat osudy knihovny Františka Martina Pelcla po smrti jejího majitele (†24. 2. 1801 v Praze).
Fr. M. Pelcl si vybudoval v posledním období svého života velmi cennou a ke svým hlavním zájmům (českým dějinám a české gramatice) zaměřenou knihovnu.
Patrně v roce 1808 prodal Pelclův syn František Karel menší část otcovy knihovny hraběti Janu Rudolfu Chotkovi pro knihovnu v Kačině a také knížeti Josefu Auerspergovi. Později (roku 1814) byla prodána značná část knih a část rukopisů do zámecké knihovny Thun-Hohensteinů v Děčíně. V roce 1934 koupil rukopisy ze zámecké knihovny v Děčíně stát a přešly do rukopisného oddělení tehdejší Univerzitní knihovny.
Většina Pelclových rukopisů byla zničena nevhodným uložením ve vlhkém sklepě. Článek si všímá hlavně osudu dvou známých rukopisů: IV. dílu nevydané Nové kroniky české (1378–1419) a Pelclových tzv. „Pamětí“.
Na základě článku premonstráta Jana Bohumíra Dlabače o počátcích českých novin a jiné literatury (katalogů knižních aukcí) podařilo se zjistit názvy (nebo alespoň přibližné názvy) jednoho prvotisku a devadesáti bohemikálních tisků z Pelclovy knihovny (hlavně tisků zpravodajského charakteru tzv. „novin“ ze 16. století.) V tiscích ze 16. století (je jich 75) zaujímají přední místo tisky o tureckých válkách v poslední čtvrtině 16. století (bitvy s Turky, dobývání a obléhání pevností a měst). Menší počet tisků informuje o politických událostech, nejmenší část tisků je věnována přírodním úkazům aj.
Škoda, že se Pelclova knihovna nedochovala vcelku (např. v nostické knihovně nebo knihovně Královské české společnosti nauk). Byla to rozhodně velmi kvalitní knihovna jednoho z předních českých badatelů a učenců z počátku našeho obrození. Obsahovala historické a bohemikální tisky do roku 1800 a zřejmě i některé prvotisky. Z Pelclovy korespondence víme, že ve své knihovně vlastnil i sbírku usnesení českých a moravských sněmů ze 16. a 17. století.
Kdyby knihovna zůstala zachována vcelku, mohli bychom sledovat, jakých pramenů použil patrně Pelcl k napsání svých děl, jakou zahraniční literaturu si Pelcl opatřil apod.
Über die Bibliothek und die Handschriften František Martin Pelcls
Josef Johanides
Die Abhandlung versucht, auf Grund von Berichten aus der Literatur und einiger Handschriften die Geschicke der Bibliothek František Martin Pelcls nach dem Ableben ihres Eigentümers (+ 24.2.1801 in Prag) zu vervolgen.
Fr. M. Pelcl schuf in seiner letzten Lebensperiode eine höchst wertvolle und auf seine wichtigsten Interessen (böhmische Geschichte und tschechische Grammatik) ausgerichtete Bibliothek.
Offenbar im Jahre 1808 verkaufte Pelcls Sohn František Karel einen kleineren Teil der Bibliothek seines Vaters dem Grafen Jan Rudolf Chotek für die Bibliothek in Kačina und auch dem Fürsten Josef Auersperg. Später (im Jahre 1814) wurde ein beträchtlicher Teil der Bücher und ein Teil der Handschriften insgesamt mit Pelcels Manuskripten an die Schlossbibliothek der Familie Thun-Hohenstein in Děčín /Tetschen/ verkauft. Im Jahre 1934 kaufte der Staat die Handschriften aus der Schlossbibliothek in Děčín, die dann in die Handschriftenabteilung der damaligen Universitätsbibliothek in Prag übergingen.
Die meisten Handschriften Pelcls wurden durch ungeeignete Ablage in einem feuchten Keller vernichtet.
Die Abhandlung erörtert hauptsächlich das Geschick zweier bekannter Manuskripte: des IV. Teiles der nichtpublizierten Nová kronika česká (d. h. Neue böhmische Chronik, 1378-1419) und der sogenannten Paměti (d. h. Memoiren) von Pelcl.
Auf Grund eines Artikels des Prämonstratensers Jan Bohumír Dlabač über die Anfänge der tschechischen Zeitungen und anderer Informationsquellen (Katalogen von Buchauktionen) konnten die Titel (oder wenigstens annähernden Titel) eines Wiegendruckes und von neunzig bohemikalen Drucken aus der Bibliothek Pelcls hauptsächlich von Drucken mit Berichterstattungscharakter der sog. "noviny" (d. h. Zeitungen) aus dem 16. Jahrhundert festgestellt werden. In den Drucken aus dem 16. Jahrhundert (es sind deren 75) nehmen die Drucke über die Türkenkriege im letzten Viertel des 16. Jahrhunderts einen führenden Platz ein (Schlachten mit den Türken, Belagerungen und Eroberungen von Festungen und Stäadten). Eine kleinere Zahl von Drucken informiert über politische Ereignisse, der kleinste Teil der Drucke ist Naturphänomenen gewidmet und dergleichen.
Es ist schade, dass sich die Bibliothek Pelcls nich komplett (z. B. in der Nostitzschen Bibliothek oder in der Bibliothek der Königlichen Böhmischen Gesellschaft der Wissenschaften) erhalten hat. Es war dies entschieden eine hochwertige Bibliothek eines der führenden tschechischen Forscher und Gelehrten aus dem Beginn unserer nationalen Wiedergeburt. Sie enthielt historische und bohemikale Drucke bis zum Jahr 1800 und offenbar auch einige Wiegendrucke. Aus Pelcls Korrespondenz wissen wir, dass er in seiner Bibliothek auch eine Sammlung von böhmischen und mährischen Landtagsbeschlüssen aus dem 16. und 17. Jahrhundert besass.
Wenn diese Bibliothek komplett erhalten gebliebe wäre, könnten wir verfolgen, welche Quellen Pelcl zur Abfassung seiner Werke benützte, welche ausländische Literatur sich Pelcl verschaffte u. ä.
Vojta Náprstek a jeho knihovna
MILENA SECKÁ
Láska ke knihám a jejich sbírání provázelo Vojtu Náprstka po celý život. Když musil v letech 1848–1857 pobývat v politickém exilu v USA, živil se zde dokonce i jako knihkupec a knihovník. Po návratu do Prahy se rozhodl pomáhat české společnosti osvětou a zpřístupněním informací a odborných znalostí pro všechny zájemce, včetně žen. Centrem setkání české inteligence i zájemců o nejnovější poznatky ze všech oborů lidského poznání se stala Náprstkova knihovna. Její majitel ji budoval podle nejmodernějších zahraničních vzorů a svou skladbou byla naprosto ojedinělou soukromou institucí. Knihovna poskytovala informace v mnoha jazycích, a to nejen knihami a časopisy, ale i fotografiemi, stereoskopy, grafikou a výstřižkovými knihami zvanými scrap-books.
To, že Vojta Náprstek od svého návratu z USA udržoval silné kontakty s českými krajany, přineslo knihovně velké bohatství v podobě krajanských tisků, mnohdy unikátně zachovaných pouze v Praze. Dnes tyto tisky tvoří samostatnou, tzv. krajanskou knihovnu, která je průběžně doplňována a svým stářím i rozsahem je ve střední Evropě raritou. Původní knihovna Vojty Náprstka byla zachována jako celek, v 50. letech zakonzervována, obsahuje na 62.000 svazků a její součástí jsou i staré tisky a inkunábule. Od 50. let je v muzeu budována tzv. odborná knihovna, která shromažďuje publikace z oborů v Náprstkově muzeu studovaných.
Knihovna Náprstkova muzea tak naplňuje odkaz svého zakladatele – poskytuje co možná nejširší informace v oboru mimoevropské etnografie, orientalistiky, egyptologie, numismatiky, ale také krajanství a života a díla Vojty Náprstka.
Vojta Náprstek and his library
Milena Secká
Love for books and their collecting accompanied Vojta Náprstek - since whose death has passed this year 100 years - during the whole life. When he was obliged in the years 1848 - 1857 to stay in political exile in USA he made his living even as bookseller and librarian. After his return back to Prague he made up his mind to help the Czech society by the education of the public and by making accessible the information and professional knowledge to all interested persons including women. The Náprstek library became the center of meeting of the Czech intelligentsia and interested persons in the newest pieces of knowledge from all works of lines of human knowledge. Its owner has been building it up according to the most up to date foreign examples and by its structure it was completly unique private institution. The library provided information in several languages and namely not only by books and journals, but also by photographs, stereoscops, graphic arts and by the scrap-books.
The fact, that Vojta Náprstek since his return back from the USA has maintained strong contacts with the Czech countrymen, brought to the library a big wealth in the form of countrymen prints, very often in a unique form preserved only in Prague. Today those prints represent an independent so called countrymen library, which is being complected continuously and by its age and extent is in the Central Europe a rarity. Original library of Vojta Náprstek was preserved as a whole, in the 50th years the library was not any more completed and preserved in original state. It contains 62.000 volumes and its part are also old prints and incunables. Since 50th years in the museum there is being built so called special library which is being gathering publications from the professions in Náprstek museum studied.
The library of Náprstek museum in this way fills the heritage of its founder - it provides as much as possible information in the branch of ethnography outside Europe, Oriental Studies, Egyptology, numismatics, but also countrymenship and the life and work of Vojta Náprstek.
Zámecká knihovna Rozsochatec
PETR MAŠEK
Zámek Rozsochatec vlastnil rod Bechiniů z Lažan až do konce 19. století, kdy jej koupil JUDr. rytíř Otto Mettal (1848–1921), český konzervativní politik, profesor ekonomie. V roce 1948 byla knihovna konfiskována, před nedávnem navrácena synovci dr. Mettala, Janu Greifovi (*1917).
Základ knihovny tvoří sbírka rodu Bechiniů z Lažan. Nejčastěji nacházíme v knihách vlastnická označení Adolfa Bechinie (1726–1768), jeho bratra Františka Václava (†1760) a Adolfova syna Josefa Severina (1763–1833). Novější část knihovny vytvořila rodina Greifů, jde o literaturu první poloviny 20. století. Velká část starých tisků 18. a počátku 19. století pochází z majetku vymřelého rodu svobodných pánů z Motschlitz. Knihovna dnes obsahuje 729 svazků, z toho tři moderní rukopisy, jeden tisk ze 16. století a 379 tisků do roku 1800. Mezi tisky do roku 1800 převažuje hospodářská literatura, např. pomologie a zahradnictví. Dochovaly se zde též příručky o výrobě potravin, díla hipologická, militaria, spisy matematické, technické i obecně přírodovědné. Obdobná charakteristika platí i pro knihy z počátku 19. století. V druhé polovině a na konci století mění knihovna radikálně svůj charakter. Velká pozornost byla v té době věnována národnostním a jazykovým problémům Čech. Početnými výtisky jsou zastoupena vydání děl rakouského básníka Richarda von Schaukala, často s osobním věnováním příslušníkům rodiny Greifů.
Schloßbibliothek Rozsochatec (Rosochatetz)
Petr Mašek
Das Schloß Rozsochatec war im Besitz der Freiherren Bechinie von Lažan, bis es Ende des 19. Jhs an den Juristen Dr. Otto Mettal (1848 - 1921), böhmischer konservativer Politiker und Professor der Ökonomie, verkauft wurde. 1948 wurde die Bibliothek konfisziert und vor kurzem an Jan Greif (*1917), Enkel von Dr. Mettal, restituirt.
Den Grundbestand bildet die Sammlung der Familie Bechinie von Lažan. Besitzvermerke sind am häufigsten von Adolf Bechinie (1726 - 1768) zu finden, von seinem Bruder Franz Wenzel (+ 1760) und Adolfs Sohn Josef Severin (1763 - 1833). Der neuere Bestand aus der ersten Hälfte des 20. Jhs wurde von der Familie Greif gesammelt. Zum großen Teil stammen die Drucke aus dem 18. Jh und dem frühen 19. Jh aus dem Besitz des erloschenen Geschlechts der Freiherren von Moschlitz.
Die Gesamtzahl der Bände beträgt 729, davon 3 moderne Hndschriften, ein Band aus dem 16. Jh und 379 Drucke bis 1800. Bei den Drucken bis 1800 überwiegt landwirtschaftliche Literatur, z. B. zur Pomologie und zum Gartenbau. Vorhanden sind auch Schriften über Lebensmittelerzeugung, ein kleiner Bestand hippologischer Literatur, Militaria, Publikationen aus den Bereichen Mathematik, Geometrie, Physik und Technik sowie allgemein naturwissenschaftliche Werke. Die Literatur aus dem frühen 19. Jh. weist in etwa dieselbe Verteilung auf.
In der zweiten Hälfte des 19. Jhs änderte die Bibliothek ihren Charakter völlig. Große Aufmerksamkeit wurde den nationalistischen und sprachlichen Problemen Böhmens gewidmet. Gut vertreten sind Werke des österreichischen Dichters Richard von Schaukal, oft mit persönlichen Dedikationen an die Familie Greif.
Fond starých tisků knihovny Jihomoravského muzea ve Znojmě
JITKA ŠTĚPNIČKOVÁ
V historickém knižním fondu Jihomoravského muzea tvoří staré tisky do r. 1800 přibližně jednu třetinu z celkového množství svazků. Informace o nich lze hledat pouze v záznamech přírůstkové knihy (2.307 položek) a v katalogu tzv. Velebovy knihovny. Důkladný jednotný katalog zatím vytvořen není.
Nejpočetnější část fondu tvoří rakouská tiskařská produkce spolu s produkcí německou. Badatelsky významné je zastoupení regionálních tiskáren, tj. výtisky dochované z činnosti tiskařů ve Znojmě a v Louce.
Velebova knihovna uchovávaná v muzeu jako celek představuje pozůstalost po znojemském vlastenci Janu Vilému Velebovi a jeho tchánu učiteli Josefu Květoňovi. Je orientována na historii, numismatiku a pedagogiku, lze v ní najít i staré tisky. Tato sbírka je cenným regionálním pramenem k dějinám znojemské vzdělanosti.
Der Bestand alter Drucke der Bibliothek des Südmährischen Museums in Znojmo
Jitka Štěpničková
Im historischen Bücherbestand des Südmährischen Museums bilden die alten Drucke bis zum Jahr 1800 annähernd ein Drittel der Gesamtmenge der Bände. Informationen über sie kann man bloss in den Aufzeichnungen des Zuwachsbuches (2.307 Posten) und im Katalog der sogenannten Veleba-Bibliothek suchen. Ein gründlicher einheitlicher Katalog wurde bislang nicht geschaffen.
Der zahlenmässig stärkeste Teil des Bestandes besteht aus österreichischer Druckereiproduktion zusammen mit deutscher Produktion. Bedeutsam für die Forschung ist die Vertretung regionaler Druckereien, das ist die aus der Tätigkeit der Drucker in Znojmo (Znaim) und Louka (Klosterbruck) erhaltenen Drucke.
Die im Museum als Ganzes aufbewahrte Veleba-Bibliothek stellt den Nachlass des Patrioten Jan Vilém Veleba aus Znojmo und seines Schwiegervaters, des Lehrers Josef Květoň, dar. Sie konzentriert sich auf Geschichte, Numismatik und Pädagogik, man kann darin sogar alte Drucke vorfinden. Diese Sammlung ist eine wertvolle regionale Quelle zur Geschichte des Bildungsstandes in Znojmo.
Diplomové práce s knihovědnou tematikou obhájené na Katedře vědeckých informací a knihovnictví Filosofické fakulty University Karlovy od roku 1956 do roku 1994
MARIE RŮŽIČKOVÁ
Předkládaný seznam vychází ze soupisů diplomových prací, které nabízí veřejnosti k dispozici knihovna bývalé Katedry vědeckých informací a knihovnictví, čili knihovna dnešního Ústavu informačních studií a knihovnictví FF UK v Praze. Tematicky jsou zde uvedeny práce zabývající se dějinami knihy, knihtisku, knihoven a problematikou historických knižních fondů. V souladu se zaměřením časopisu Knihy a dějiny bylo však při sestavování přehledu dodrženo časové omezení na období přibližně do poloviny 19. století, pokud nebylo nutno tuto časovou hranici v zájmu problematiky překročit. Je tedy třeba mít při posuzování následujícího seznamu na paměti, že v diplomových pracích byla pojednána i zajímavá knihovědná témata zejména z 20. století, jejichž tituly zde nejsou zaznamenány.
Celkový počet knihovědných prací je v jasné menšině oproti ostatním pracem obhájeným na KVIK.
Studenti se ve svých diplomových pracech nejčastěji věnovali dějinám určitých historických knihoven, dějinám knihtisku a osobnostem, které knihovědě zasvětili svou odbornou činnost. Méně se objevují zejména tato témata: bibliografie, ochrana fondů, rukopisné materiály, staré a vzácné tisky v obecné rovině.
Při pozornějším pohledu nalezne pozorovatel v tomto seznamu rysy vypovídající o stavu knihovědného vzdělání u nás. Svědčí o jeho rozkolísanosti, o jeho závislosti na době i osobnostech ochotných věnovat se výchově následovníků v oboru.
Die am Katheder für wissenschatliche Informationen und Bibliothekswesen der Philosophischen Fakultät der Karlsuniversität vom Jahre 1956 bis zum Jahre 1994 verteidigten Arbeiten mit bibliothekarischer Thematik
Marie Růžičková
Das hier unterbreitete Verzeichnis nimmt seinen Ausgang von den Bestandaufnahmen der Diplomarbeiten, die die Bibliothek des ehemaligen Katheders für wissenschaftliche Informationen und Bibliothekswesen, bzw. die Bibliothek des heutigen Instituts für Informationsstudien und Bibliothekswesen der Philosophischen Fakultät der Kalsuniversität in Prag, der Öffentlichkeit zur Verfügung stellt. Thematisch werden hier Arbeiten angeführt, die sich mit der Geschichte des Buches, des Buchdrucks, der Bibliotheken und mit der Problematik der historischen Buchbestände befassen. Im Einklang mit der Einstellung der Zeitschrift Knihy a dějiny wurde jedoch bei der Zusammenstellung der Übersicht die zeitliche Begrenzung für den Zeitraum annähernd bis zur Mitte des 19. Jahrhunderts eingehalten, sofern diese chronologische Grenze im Interesse der Problematik nicht überschritten werden musste. Man muss sich demnach bei der Beurteilung des folgenden Verzeichnisses vor Augen halten, dass in den Diplomarbeiten auch interessante buchwissenschaftliche Themen insbesondere aus dem 20. Jahrhundert behandelt wurden, deren Titel hier nicht verzeichnet sind.
Die Gesamtzahl der buchwissenschaftlichen Arbeiten ist gegenüber den übrigen beim Katheder für wissenschaftliche Informationen und Bibliothekswesen verteidigten Arbeiten klar in der Minderheit.
In ihren Diplomarbeiten widmeten sich die Studenten am häufigsten der Geschichte bestimmter historischer Bibliotheken, der Geschichte des Buchdruckes und Persönlichkeiten, die der Buchwissenschaft ihre fachkundige Tätigkeit gewidmet hatten. In geringerer Zahl kommen insbesondere folgende Themen vor: Bibliographie, Schutz der Bestände, handschriftliche Materialien, alte und wertvolle Drucke ganz allgemein.
Bei aufmerksamerer Betrachtung wird der Beobachter in diesem Verzeichnis Merkmale vorfinden, die etwas über den Zustand der buchwissenschaftlichen Bildung aussagen. Sie bezeugen, dass diese Bildung unschlüssig und von der Zeit und jenen Persönlichkeiten abhängig war, die gewillt waren, sich der Heranbildung von Nachfolgern in diesem Fach zu widmen.
