Březen
Priestley Joseph
13. března1733 se v Fieldheadu narodil a 6.2.1804 v Nordhumberlandu zemřel filozof, přírodovědec, teolog a objevitel kyslíku Joseph Priestley. Vystudoval historii, vědu a filozofii na Daventryho akademii v Northamptonshire. 1771 prokázal, že rostlina uvolňuje plyn umožňující hoření svíčky a objevil rozdílnost dýchání rostlin za světla a za tmy. 1772 studoval vlastnosti chlorovodíku. 1773 začal studovat vlastnosti plynu NO. 1774 izoloval kyslík a rozpoznal, že podporuje hoření. Priestleyův klasický experiment "hořící sklenice" byl založen na rozkladu HgO uzavřeného ve válci nad kapalnou rtutí. Pokus byl nejprve předveden v Colne v Anglii 1. srpna 1774. Priestley o něm vyprávěl A.L. Lavoisierovi a dalším přírodovědcům na slavnostní večeři v Paříži v říjnu 1774. Po ověření, že plyn se liší od oxidu dusného, své výsledky v roce 1775 publikoval. Priestleyho důmyslný experiment sice bez pochyb prokázal, že kyslík je samostatná látka (deflogistovaný vzduch), teprve Lavoisier však dokázal, že nový plyn je prvek a že je klíčem k pochopení podstaty hoření. Objev kyslíku způsobil pád flogistonové teorie a položil základ moderní chemie. 1755 se Priestley stal ministrantem v Presbyteriánském kostele v Needhamu. O tři roky později se stěhoval do Nantwichu v Cheshiree. Otevřel zde malou školu, kde rozvinul své myšlenky na vzdělání. Zaujatě se věnoval zkoumání jak by věda mohla zlepšovat kvalitu lidského života. Po přečtení knihy Davida Hartleye Pozorování muže (1749) byl hluboce ovlivňován Hartleyovými pohledy na svobodnou vůli a ponětí o lidské perfectibilitě přes dobré vzdělání. 1761 byl jmenován asistentem na Warringtonské akademii v Lancashire. 1765 napsal knihu Osvícená výchova pro civilní a aktivní život, v níž zdůrazňoval důležitost vědy, umění, moderních jazyků a historie. 1768 vydal knihu První principy vlády a přírody, politická, civilní a náboženská svoboda, v níž se zastával vývoje politického systému, který maximalizuje svobodu jednotlivce. Jeho knihy zaujaly Richarda Pricea a Benjamina Franklina.
1782 napsal knihu Minulost korupcí křesťanství a 1786 Minulost časných názorů ohledně Ježíše Krista. Knihy rozvinuly Priestleyovy myšlenky na unitarismus a zahrnovaly útoky na takové doktríny jako neposkvrněné početí a svatá trojice, což se představitelům církve hrubě nelíbilo. Priestley se přestěhoval do Birminghamau, začal se přátelit s takovými obchodníky a vědci jako John Wilkinson, Josiah Wedggwood, Matthew Boulton a James Watt. Zatímco Priestleyho vědecká práce (např., jeho objev kyslíku) byl vítán, jeho náboženské a politické pohledy ho dostávali do problémů. Priestley s přítelem Richardem Pricem se stali vůdci skupiny mužů nazývané rozumní disidenti, ale pro vládu se stali lidmi nebezpečnými. Nepřátelství se prohloubilo zejm. v roce 1791, když napsal brožuru o obraně francouzské revoluce, v níž projevil víru, že události ve Francii zvětšily naději na “univerzální mír a dobrou vůli mezi všemi národy”. Předpověděl, že francouzská revoluce ohlásila změnu v chápání monarchie krále Jiřího III. Králi se jeho názory hrubě nelíbily a Priestley dostal přezdívku ' střelný prach ' poté,co vyslovil názor, že to by měl být střelný prach umístěn “pod starou budovou chyb a pověr”. 1791 Priestley v knize Politický dialog na obecných principech vlády vyjádřil podobné politické myšlenky jako Tom Pain v Právech muže, a zúčastnil se vytvoření ústavní společnosti v Birminghamu. Konzervativci ve městě nejprve pronášeli vznětlivé proslovy útočící na Priestleyovi politické představy, stupňující se nepřátelství skončilo vniknutím davu do jeho domu a zničením většiny z jeho dokladů, knih a vědeckého vybavení. Priestley se přestěhoval do Londýna, kde učil historii a vědu na nové vysoké škole v Hackney. V Londýně se střetl s tak velkým nepřátelstvím pro svou politickou a náboženskou víru, že se rozhodl v roce 1774 k emigraci do Ameriky. Usadil se v Pensylvánii, napsal několik knih o unitariasmu a založil první Unitářskou církev v Americe.
Mehmed Emin Paša
28. března 1840 v Oppelnu se narodil a 23.10.1892 byl v Kamenu zavražděn něm. lékař a cestovatel Mehmed Emin Paša, vl. jm. Eduard Schnitzer. Narodil se jako žid, 1846 se stal protestantem. Studoval v Nise, lékařství ve Vratislavi a Berlíně. Koncem r. 1864 se vydal do Turecka, přijal islám a jméno Mehmed Emin. Nejprve byl přístavním, později vojenským lékařem, Jako vojenský lékař se podílel na expedici do Sýrie a Arábie. Naučil se zde albánsky, turecky, arabsky a persky. 1871 doprovázel guvernéra Ismaila Hakkiho Pašu do Trapezuntu, Erzurumu a nakonec do exilu. Po Ismailově návratu do úřadu odjeli do Janiny, 1873 Ismail zemřel, Mehmed se oženil s jeho vdovou a odstěhoval se s ní a jejími dětmi do Nisy. V září 1875 se vypravil do Egypta, 1876 se na žádost guvernéra súdánské provincie Equatoria Charlese Georga Gordona stal vrchním equatorijským lékařem. 1876 byl vyslán na inspekční cestu do nově nabytých egyptských krajů. V březnu 1878 stal se bejem a guvernérem Horního Egypta (Rovníkové provincie (Equatorie). 1878–88 podnikl několik cest k hornímu Nilu. Sbíral rostliny a živočichy a posílal je darem evropským muzeím. Nebyl objevitelem, ale neúnavným badatelem v území, které s neobyčejnou důkladností zmapoval a popsal, žádnou systematickou knihu však nenapsal. Diplomatická mise do Bugandy a Bunvora (dvou významných království na území dnešní Ugandy), na niž Gordon Paša Mehmeda Emina Efendiho vyslal, se setkala s úspěchem, mj. díky Mehmedovu skromnému vystupování a skvělým jazykovým znalostem. Mehmednavštívil jezero Ukerewe, prozkoumal Somerset a podnikl cestu z Lada přes Dusile, Magungo, Masinsi, Miruli, řeku Kafur a Unvoro do Rubaghy. 1878 ho egyptský místokrál jmenoval guvernérem Equatorie a daroval mu titul bej. Poté se vypravil z Rubaghy k jezeru Ukerewe a přes Mruli a Fauveru zpět do Magunga. V Unyoru zjistil, že Beatricin záliv (objev Henryho Mortona Stanleyho) nepatří navzdory Stanleyho domněnce k Mwutanu, nýbrž k jižní mořské pánvi. 1879 se vydal na neprozkoumaný západní břeh Mwutanu a o rok později navštívil Makraku. 1881 byly k jeho provincii připojeny oblasti Rohl a Amadi, část území Niam-Niam a celé Monbuttu.
V roce 1881 vypuklo na severu Mahdího povstání a Equatoria byla odříznuta od okolního světa. 1884 se Karam Allah vypravil dobýt Equatorii. Mehmed Emin bej se rozhodl zůstat v provincii. Na pomoc se mu vypravil Henry Morton Stanley a chystaly se i další záchranné expedice (např. z USA či Německa). Ukázalo se však, že Mehmed, mezitím jmenovaný pašou, se v ohrožení nenachází. Protože Mehmed chtěl ve svých výzkumnýcha badatelských cestách po Africe pokračovat, vstoupil (spolu s Franzem Stahlmannem).do služeb Německé východoafrické společnosti a na cesty se znovu vydal. 1891, přestože byl již poloslepý a nemocný, vyrazil do severovýchodního Konga a v Kimeně u Itoto byl dvěma, pravděpodobně arabskými, obchodníky s otroky, zavražděn. Ferida, jeho šestiletá dcera z druhého manželství, byla poté zajata a prodána do otroctví.
