Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky, v. v. i., je pracovištěm, v němž je soustředěn základní i aplikovaný výzkum současné češtiny a jejího vývoje od středověku. Výzkum je zaměřen jak na psanou češtinu spisovnou, tak na češtinu mluvenou ve všech jejích spisovných i nespisovných podobách, tedy v její územní a sociální diferenciaci. Součástí výzkumu jsou i teoretické otázky obecné jazykovědy, jazykové kultury, stylistiky, obecné teorie komunikace a kontrastivní (srovnávací) a kontaktové lingvistiky. Výsledky výzkumu jsou aplikovány při tvorbě slovníků (slovníky nových slov, nářeční slovníky, slovníky vlastních jmen, slovník etymologický a slovník staročeský), jazykových atlasů, gramatik, pravidel pravopisu a popularizačních příruček pro veřejnost.

Materiálovou základnou pro práci ústavu jsou jednak bohaté lístkové archivy založené koncem
19. a počátkem 20. století, archiv vlastních jmen pak v 60. letech 20. století, které jsou majetkem ústavu, jednak počítačový Český národní korpus, spravovaný na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Významným zdrojem poznání současné mluvené češtiny jsou fonotéky a videotéky a na nich založené psané záznamy mluvené řeči, soustavně budované v ústavu od devadesátých let 20. století.

Významnou složkou činnosti ústavu je služba veřejnosti. Je to především činnost poradenská. Spočívá zejména v telefonickém a písemném zodpovídání jazykových dotazů široké veřejnosti. Další složkou poradenské a popularizační činnosti ústavu je spolupráce s rozhlasem a televizí při tvorbě pořadů o češtině a spolupráce s řadou deníků a periodik, v nichž jsou pravidelně otiskovány „jazykové koutky“ na nejrůznější zajímavá a aktuální témata.

Ústav vydává pět vědeckých časopisů (Slovo a slovesnost, Naše řeč, Linguistica Pragensia, Časopis pro moderní filologii, Acta onomastica).