archeologické nálezy jsou součástí našeho kulturního dědictví

Archeologické nálezy jsou z hlediska platné legislativy dle okolností majetkem kraje, obce či státu. Především jsou však součástí našeho společného kulturního dědictví a nenahraditelným pramenem k poznání života lidí na území Čech, Moravy a Slezska hluboko v minulosti. Podoba historické kulturní krajiny je v současné době zásadním způsobem přetvářena a archeologické nemovité i movité nálezy jsou v nezvyklé míře poškozovány a ničeny, a to nejen stavební, ale ve značné míře i zemědělskou, lesnickou a další činností a v neposlední řadě také lidmi, kteří s detektory zbavují archeologické lokality cenných artefaktů vyrobených z kovů.

Poškozování a ničení archeologických nálezů může být posuzováno:

1) jako přestupek dle §35 zákona o státní památkové péči č. 20/87Sb., v platném znění, a sankcionováno pokutou až do výše 500.000,- Kč. Kulturní hodnota o kterou bylo archeologické kulturní dědictví ČR ochuzeno představuje však často finanční částky tuto možnou sankci výrazně přesahující.

2) ale také bývá posuzováno jako tak před našimi možný trestný čin ničení a poškozování cizí věci případně jako krádež dle trestního řádu ČR. Ročně soudy končí ca. 10 takových případů. Z hlediska kulturní hodnoty archeologických nálezů ale žádná finanční částka nebo jiný udělený trest nevyváží hodnotu již jednou pro vždy zničených archeologických nálezových situací, artefaktů a informací o životě našich předků.

Co dělat v případě zjištění narušení/poškození archeologické památky

Co tedy dělat, když v lese, na poli, či při stavební činnosti náhodou objeví kdokoliv z nás poškozenou archeologickou památku? Může jít o středověký vesnicky dům poškozený vývratem, o pravěkou mohylu nebo val hradiště narušený výkopem tzv. detektorářů či lesní hospodářskou činností, může jít o rozorané či skrývkami poškozené pravěké pohřebiště či sídliště.

Již citovaný zákon o státní památkové péči v § 23, odst. 2 a 3 uvádí, že o takovémto archeologickém nálezu „musí být učiněno oznámení Archeologickému ústavu nebo nejbližšímu muzeu“. Toto oznámení „je povinen učinit nálezce, nebo osoba odpovědná za provádění prací, při nichž došlo k archeologickému nálezu“. Podle znění zákona musí pak být archeologický nález i naleziště „ponechány beze změny“ až do prohlídky odborníkem-archeologem z Archeologického ústavu nebo příslušného regionálního archeologického pracoviště, „nejméně však po dobu pěti pracovních dnů po učiněném oznámení“.

Pokud je to možné, je vhodné na místě archeologického nálezu nebo při zjištění narušení archeologické nemovité památky alespoň fotograficky zachytit podobu místa nálezu. Kromě archeologického ústavu je z hlediska času výhodné kontaktovat přímo i nejbližší regionální archeologické pracoviště (muzeum, regionální pracoviště Národního památkového ústavu atp. – soupis oprávněných organizací, včetně jejich územní působnosti naleznete na těchto stránkách). Jde totiž mnohdy o rychlost, s jakou se odborník na místo dostane.

V případě, že k poškození dojde při stavební činnosti, by měl být upozorněn odpovědný pracovník stavebníka na svou zákonnou povinnost zajistit realizaci záchranného archeologického výzkumu a požádán o to, aby v místě nálezu nevykonával žádné práce až do doby, kdy se na místo dostaví archeolog. Okamžitá, byť neprofesionální, fotografická dokumentace může být velmi důležitá právě v okamžiku, kdy se stavba rozhodne zákon nerespektovat a archeologické památky zničit.

Jen velmi zřídka jsou nalézány tzv. poklady, které představují např. mincovní nálezy, ale také depoty bronzových či železných artefaktů. Za jejich nález, který bude řádně oznámen a zachráněn pak může být přiznána krajskými úřady i náležitá odměna (§23., odst. 4-5).